[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejčastěji o syndromu ukradeného porodu slýcháváme v souvislosti s maminkami, které porodily akutním císařem. Často jsou zklamané, někdy až frustrované a vyrovnávají se s okamžiky, které si představovaly ale docela jinak, někdy i hodně dlouho. Zažívají pocity zklamání, že neporodily vlastními silami. Nepomáhají jim v tom ani poznámky „empatického okolí“ o tom, že nevědí, co je opravdový porod… Pokud se i vás takovéhle nevyžádané komentáře týkají, víte, co s nimi udělat, že ano? Přesně tak, poslat je honem rychle... Druhým uchem ven.
Tyhle mámy ale nejsou jediné, které se mohou o porod cítit okradené. Jsou to i ženy, které porodily své dítě spontánně, ovšem s rutinními zásahy zdravotníků nebo v přítomnosti personálu, který by zřejmě v případě, že by dal najevo trošku soucitu a laskavosti, ve stejný okamžik pokousala nějaká zákeřná příšerka dohlížející na to, aby se tvářil dostatečně otráveně. Protože co si budeme povídat, takové lidi najdeme bohužel ve všech sférách, porodnice nevyjímaje. A naštěstí tam najdeme i pravý opak. Obětavé a nesmírně milé zdravotníky, kteří svou práci dělají srdcem. Díky bohu za ně.
Jak říká zkušená porodní asistentka Kristina Zemánková, vedle těchto dvou nejčastějších příčin následného zklamání, nebo dokonce traumatu může nastat i třetí varianta, a to v případě přílišné iniciativy porodní asistentky nebo duly. „Když je zdravotník příliš aktivní, ať už volí jakékoli prostředky, může to vést k tomu samému – k syndromu ukradeného porodu,“ podotýká s tím, že jde v podstatě o úplně opačnou stranu mince, než je odosobněná nemocniční rutina.
„Každý extrém plodí kdesi na opačné straně spektra další extrém. Akce přináší protiakci, reakci. Jako reakce na extrémní nadužívání medicínských zásahů a rutinní vedení porodu medicínsky řízenou cestou se objevilo hnutí za přirozený porod, za navrácení porodu do rukou a kompetencí žen. To je samozřejmě v pořádku. Jsme na cestě k hledání rovnováhy,“ říká porodní asistentka.
Podle jejích slov se objevují porodní asistentky, které si uvědomují, že to, co se děje běžně v porodnicích, je násilí. Že to chtějí dělat jinak, citlivě a zároveň dle doporučení nejnovějších vědeckých poznatků. „Objevují se duly, které jsou ochotné ženy do porodnic doprovázet a vnášet jim tam pocit klidu, podpory a pečovat o jejich pohodlí… Porodní asistentky i duly se vzdělávají v technikách, jak ženám ulevit, pomoci, jak je opečovat a uctít… A potud je to v pořádku. Jenže… Problém začne být ve chvíli, kdy toho začne být moc, je to otázka té správné míry, protože jakákoli péče, byť dobře míněná, v přílišném množství škodí,“ podotýká.
Přihlaste sea zdarma dočtětetento článek
V pokračování článku také najdete
Jak by měla vypadat péče u porodu?
Proč bývají maminky u porodu často zklamané?
Koho se trauma může týkat?