[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Maminky si někdy jen nerady připouštějí, že za všemi těmi přešťastnými a humornými fotografiemi a videy na sociálních sítích jsou zpravidla jednotvárné, náročné dny, nervozita a podráždění, způsobené nepřetržitým „zápřahem“, křikem a vztekáním ratolestí a věčným nepořádkem, který vytvářejí. Skutečnost se zkrátka od prezentovaných facebookových a instagramových statusů obvykle podstatně liší.
Je to tak, syndrom vyhoření se netýká jen přepracovaných manažerů a workoholiků. Když se narodí miminko, kromě obrovské radosti a euforie zažije každá máma pocit, že ztrácí kontrolu nad vlastním životem. Frustrace se projeví i v naprostých maličkostech. Například se chcete „jen“ osprchovat, jenže miminko se zrovna probudí a začne usedavě plakat. Jistě, není to konec světa, pokud ale k podobné situaci dochází opakovaně, začnou se nutně hromadit negativní emoce, roste únava, která se časem promění v nervové vyčerpání, se kterým nejste schopna nic udělat.
Jste chronicky nevyspaná, unavená a podráždit vás dokáže už jen skutečnost, že děťátko zrovna něco potřebuje. Začnou vás trápit výčitky svědomí, které jen znásobí pocit viny, že nejspíše nejste dobrá matka. Lidé ve vašem okolí si navíc nejspíše myslí, že to přeháníte a své problémy zveličujete, vždyť přece dříve to mámy měly mnohem těžší a musely zvládat péči o potomky bez jednorázových plenek, pračky a sušičky a dalších komfortních pomocníků. Jak poznáte emocionální vyhoření? Podráždí a rozčílí vás i nepatrné maličkosti, trpíte chronickou únavou nebo dokonce naprostou apatií a nezájmem o svět kolem sebe. Univerzální návod, jak se „opravit“, sice neexistuje, odborníci ale nabízejí několik doporučení, která vám dokážou pomoci. Tady jsou.
Obvykle jste připravena přiběhnout na zavolání a poskytnout podporu a pomoc komukoli jinému než sama sobě. Pro ostatní bychom se často téměř rozkrájely a na svou vlastní osobu poněkud zapomínáme, své potřeby a přání odsouváme na zadní místa. A to je velká chyba. I vy máte právo na odpočinek a na to, abyste požádala o pomoc ostatní. Vnitřní energii obnovíte, když uvěříte, že se vám mohou dít dobré věci a můžete být šťastná.
Zvolněte každodenní zběsilé tempo a naslouchejte vlastnímu tělu a emocím. Namísto toho, abyste se obviňovala a vymýšlela, jaké překážky vám brání v tom, abyste se cítila lépe, přemýšlejte, co pro sebe můžete udělat dobrého a prospěšného. Ve finále totiž starat se o sebe a své blaho znamená starat se tím nejlepším způsobem o ty, které milujete. Abyste se s nimi mohla podělit o nově získanou energii, musíte ji nejdříve někde získat. Pamatujete si instrukce, které dostáváte před startem v letadle? Rodiče nejdříve nasadí kyslíkovou masku sobě a teprve potom pomohou svým dětem.
S výjimkou prvních měsíců po porodu, kdy jsou maminka s miminkem skutečně spojeni a více než kde jinde tady platí, že jsou „jedno tělo, jedna duše“, skutečně není nezbytně nutné ignorovat své vlastní potřeby a touhy a budovat svůj život výhradně a jen kolem potomka. Jistě, péče o dítě a jeho výchova by měly být prioritou, nerezignujte ale na vlastní zájmy a přání. „Máte právo věnovat se svým věcem a vaše dítě má právo, cítit se smutně, že je kvůli tomu nějakou dobu mimo dosah maminčiny náruče. Stejně jako máte právo mít další děti a prvorozená ratolest má v té souvislosti právo na ně žárlit, máte rovněž právo na rozvod a vaše dítě má kvůli tomu právo trpět. Zjednodušeně řečeno, máte plné právo žít vlastní život a vaše ratolest se musí přizpůsobit tomu, jak žijete. V přírodě je to tak zvedené, potomek následuje dospělé a dělá to, co to oni, podřizuje se jim. Jsou to dospělí jedinci, kteří mají děti, a ne naopak,“ uvádí psycholožka Ludmila Petranovskaya. Její slova doplňuje také psycholožka Kateřina Murashová, která je toho názoru, že moderní rodiče dělají všechno proto, aby své děti zabavili a připravili jim program, zapomínají ale na to dát jim čas, aby byly samy, naučily se zabavit a vymyslet si činnost vlastními silami. „Nechte děti nudit, je to důležitá schopnost. Donutí je totiž k vlastní aktivitě a kreativitě,“ zdůrazňuje. Myslete na to, že rodičovská role není tou jedinou, kterou v životě zastáváte, a nedělejte z dětí středobod svého vesmíru!
Přehnaný perfekcionismus a úsilí o to být nejlepší maminkou pod sluncem jsou tou nejlepší cestou k depresi. Hned několik vědeckých studií potvrdilo, že rodiče, kteří se snaží poskytnout svým potomkům za každou cenu tu nejlepší péči, stresují se z každé chybičky, zahrnují je až „opičí“ láskou a podřizují jim veškerá rozhodnutí, duševně vyhoří mnohem rychleji. Jejich touha být nejlepší a po všech stránkách spotřebuje totiž tolik energie a sil, že postupem času začnou být podráždění, vzteklí a naštvaní nebo naopak lhostejní a apatičtí. Není pak výjimkou sledovat, jak taková urputně dokonalá (a totálně vyčerpaná) maminka uprostřed supermarketu hystericky ječí na své rozdováděné děti „nechte mě na pokoji,“ případně „já už se z vás opravdu zblázním!“ I přesto, že realita vzteklé matky a plačícího dítka na veřejnosti je na hony vzdálena imaginární představě perfektního rodiče.
Připusťte si co nejdříve, že nejste bez chyb, a vzdejte se myšlenek, že bude všechno ideální. Ať uděláte cokoli, omylům a přešlapům se nevyhnete. Dobrá máma dělá vše, co je v jejích silách, zároveň ale chápe, že nemůže zdaleka všechno ovládat a být za vše odpovědná, nepřeceňuje své požadavky, naslouchá svým instinktům a hlavně je něžná, chápající, naslouchající a láskyplná.