[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přiznám se klidně a na rovinu. Přestože hlídám dětem čas strávený ve virtuálním světě i to, kde a jak se pohybují, sem tam mě provází lehké výčitky. Vlastně ani nedokážu odhalit jejich původ. Prostě mám asi v sobě zakořeněný pocit, že by na mobilu nebo tabletu děti neměly trávit čas ideálně vůbec žádný a měla bych jim jako správná matka nabízet hodnotnější podněty nebo je nechat radši jen tak se přirozeně nudit, protože na nudu nemají ve svém programu příliš mnoho času. A tak jsem se rozhodla se jich nadobro zbavit. Ne svých dětí, samozřejmě, těch výčitek!
Zjistila jsem, že pocity, o kterých jsem psala výše, má i spousta mých kamarádek. Jako by nás provázel pocit, že když děti budou sledovat tablet, narostou jim minimálně medvědí tlapy. Jenže digitální svět se neuvěřitelně rychle rozvíjí a prostupuje naše životy vlastně na všech úrovních. A tohle se nezmění ani v době, kdy budou naše děti dospělé. V podstatě nemáme možnost se jim vyhnout. A vlastně to ani není žádoucí. Proto bychom je měli přijmout, naučit se s nimi žít a umět je dobře využívat. To nakonec musíme naučit i své děti.
Zavírat před technologiemi oči nás totiž brzy zavede do slepé ulice. Když jsem o spolupráci na tomto článku oslovila pedagoga Michala Orsága, kreativního ředitele EDUkační LABoratoře (edukacnilaborator.cz), ihned souhlasil s tím, že tohle téma je velice důležité.
O tom, jak mohou digitální technologie škodit, bylo napsáno mnoho, ale o tom, proč bychom neměli technologie démonizovat a proč jsou důležitou součástí našich moderních životů, už podstatně méně. A proč jsou vlastně podle něj tablety a mobily v rukou dětí často pokládány za zlo?
Jak říká Michal Orság, je totiž velice snadné sklouznout k závislosti: „Digitální technologie by se neměly démonizovat, ale zároveň ani nadužívat. Jakákoli práce s technologiemi, a to i ta smysluplná, je jen jednou ze široké škály aktivit, které dobrý rodič neustále střídá a kombinuje. Je nutné najít si čas pro sebe navzájem,“ podotýká na začátek.
To je velice nutné si uvědomit a pečlivě s tím pracovat: „Rodiče mnohdy tráví spoustu času připoutaní na technologiích, a aby nebyli rušeni, chytré zařízení pořídí i svému potomkovi. S dětmi pak vůbec nekomunikují, a když komunikují, tak formou příkazů a zákazů,“ říká.
Jak ale záhy dodává, sám je jako zkušený pedagog příznivcem prevence, nikoli restrikce. „U chytrých zařízení můžeme zapnout funkci, jež nám zaznamenává čas a aktivitu, kterou s telefonem strávíme. Máme tak k dispozici poměrně detailní analýzu toho, zdali tvoříme, nebo pouze skrolujeme na Instagramu. Pokud zjistíme, že čas strávený s nějakou aplikací je pro nás nepřijatelně dlouhý, můžeme si nastavit omezení a aplikaci budeme mít dostupnou jen po určitou dobu denně,“ radí. Naše děti jsou digitální domorodci, to ale neznamená, že dokážou technologie vhodně používat. Naučme je to.
Digitální technologie jsou tady, aby nám sloužily, ne aby nás ovládaly. Jak je tedy co nejlépe využít ve svůj prospěch a prospěch svých dětí? „Při vhodném využití rozvíjejí moderní technologie například komunikační či kooperativní dovednosti. S dětmi můžete vyzkoušet třeba takzvaný videotrénink. Společně natočíte video a při opětovném zhlédnutí pozorujete reakce dítěte na danou situaci a chování v ní, což podporuje situační učení a prosociální chování,“ radí pedagog.
„Obecně hrají velkou roli rodiče. Děti své rodiče a okolí kopírují, ať už jde o sport, práci s technologiemi nebo další aktivity. A vzhledem k tomu, že cílem předškolní výchovy je rozvíjet děti ve všech oblastech a využívat k tomuto rozvoji všech dostupných didaktických prostředků, je vhodné zakomponovat i technologie. Stejně jako dítě dělá jiné činnosti pod dohledem rodičů, identický model je potřeba použít i při seznamování s moderními technologiemi,“ říká.
Potenciál k jejich využití pak vidí nejenom doma, ale i v mateřské škole. „Důležitou roli hraje také prostředí mateřské školy, respektive přechod dítěte do první třídy. Mateřská škola připravuje děti na vstup do základní školy, a tak, jako učíme děti držet tužku, měli bychom je naučit používat například interaktivní tabuli, která je dnes téměř v každé první třídě.
Pokud se přesuneme do prostředí mateřské školy k větší interaktivní tabuli, je zde díky velké ploše prostor pro grafomotorická cvičení či uvolňování ruky už u nejmenších dětí,“ podotýká. A neméně podstatný je i kontakt s vnějším světem. „Ať už jsou to videohovory s kamarády, které si dítě našlo na prázdninách, nebo s prarodiči či jinými rodinnými příslušníky, kteří mohou bydlet stovky kilometrů daleko,“ vyzdvihuje. Třeba až se technologií nabažíme, úplně se to změní. Děti se budou, stejně jako my dospělí, těšit, až si odpočinou v přírodě. Bez technologií, spolu a v reálném světě, kde je naší duši nejlíp.
KAMILA ŠRÁMKOVÁ, dětská psycholožka V první řadě je dobré si ujasnit, že problém není mobilní telefon, tablet či počítač, ale postoj, jaký k technice zaujímáme a jak s ní pracujeme. Prvotně a preventivně bych se vždy zajímala o to, co ve virtuální realitě mé dítě nejvíce baví, oslovuje, co ho zajímá, co tam vyhledává. Můžeme hledat i možnosti toho, co sledovat společně, co se ve virtuálním světě můžeme naučit od dítěte a co se může naučit ono od nás rodičů. Někdy je dobré si jako rodič s dítětem třeba k mobilu sednout a strávit s ním čas a zajímat se, opravdu se zajímat, o jeho aktuální pohled na svět, názory, otázky… Samozřejmě je třeba dbát i na to, jakým příkladem jsme my rodiče svým dětem. Kolik času sami trávíme ve virtuálním světě a jak trávíme svůj volný čas mimo virtuální realitu. Protože společně strávený čas virtuální realita nenahradí. Základem jsou vždy kvalitní a adekvátní stimuly v běžném životě. Zdali dítě vnímá, že je jeho život zábavný, zajímavý, dobrodružný. S dětmi zkuste třeba videotrénink, který podporuje mimo jiné situační učení.
– pedagog a kreativní ředitel EDUkační LABoratoře, edukacnilaborator.cz Jaký je váš osobní názor na věk dětí, které by se měly s technologiemi postupně seznamovat? Každé dítě je individuum. U dítěte, které zvládá sociální interakci a má rozvinuté základní komunikační dovednosti, můžeme přejít k pozvolnému a velmi dobře promyšlenému začleňování moderních technologií do každodenního života. Tato hranice je u dítěte kolem třetího roku, tedy v období, kdy je připraveno „opustit“ bezpečí rodinného prostředí, což souvisí i s nástupem do mateřské školy. Měli bychom děti naučit zacházet s technologiemi tak, jako je to učíme u ostatních věcí. Každá věc a aktivita má svůj účel, čas a místo. Také musíme rozlišit setkání se s technologiemi a jejich reálné využití. Setkání proběhne pravděpodobně dříve, aktivní využití má však svůj čas. Nemůžeme se tvářit, že technologie neexistují, a přísně je zakazovat, zároveň ale ani přílišná benevolence není správná cesta. Se zvyšujícím se věkem dítěte klesá nutnost dohledu rodiče. Je však dobré být stále nablízku. Zvyšuje se totiž riziko kyberšikany – kybergrooming, sexting a podobně – a rodič by měl mít s dítětem natolik důvěrný vztah, že za ním dítě v případě ohrožení okamžitě přijde a vše oznámí. V další fázi vývoje dítěte přebírá alespoň částečně zodpovědnost za výuku digitální gramotnosti škola a učitelé. Jak by mohli podle vás lépe využívat digitální technologie učitelé ve školách? Mladá generace umí technologie používat jako uživatel či příjemce, ale většina z nich nedokáže tvořit obsah. To je jedna z věcí, na kterou bychom se měli zaměřit. Informační technologie mají velký motivační i edukační potenciál, žádná aktivita či metoda však není samospásná. Je proto dobré vzdělávat všechny skupiny, jak rodiče, tak jejich děti, ale i učitele. Diskutovat, vysvětlovat smysl a zároveň upozorňovat na rizika. Jednoduše celoživotní vzdělávání. Důležitost technologií se v posledních měsících ukázala během distanční výuky. Systém na to nebyl připraven a přechod na on-line výuku mohl být pro všechny daleko jednodušší a plynulejší, kdyby byli učitelé s možnostmi on-line výuky seznámeni dříve. V mnohém v tomto selhal právě systém, nikoli učitelé. Neměli bychom se při využívání technologií ve výuce omezovat pouze na předmět ICT. Ideální je zakomponovat moderní technologie do všech předmětů jako běžnou součást. Výuka je pro žáky zajímavější, interaktivnější, blíže tomu, co znají, a učitelům mnohdy nakonec šetří čas, ačkoli prvotní časová investice je poměrně velká. Nemůžeme technologie v běžném životě využívat a ve škole se tvářit, že neexistují. Už ve školce by se děti mohly seznamovat s interaktivní tabulí.
Věděly jste, že se dá i na internetu pustit i dětská divadelní představení? Zrovna tady jedno máme. Podívejte se na video.