[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
K mému narození se váže historka, která postupně vešla do rodinných análů a dává se k lepšímu, kdykoli hladina alkoholu v krvi poněkud vystoupá. Moje maminka poté obvykle začne vzpomínat na to, jak mě, coby její prvorozené dítě, přinesla sestřička těsně po porodu k nahlédnutí a pochování. Lékař, který porod vedl, zašveholil: „Tak se, maminko, podívejte, jakou máte krásnou holčičku.“ Maminka nahlédla do zavinovačky a nezmohla se na jinou odpověď než zoufalé společenské konstatování: „No, hlavně, že je zdravá." Protože hezká jsem tedy prý rozhodně nebyla. Spíš poměrně dost šeredná – kdyby to samozřejmě bylo možné o malém miminku říct.
VIDEO: Jak učit děti zdravému vztahu ke svému tělu
Ošklivé děti jsou jednoduše tabu. Všichni nahlas tvrdíme, že všechny děti a všechny nevěsty jsou krásné, i když ve skrytu duše pochopitelně víme, že je to nesmysl. Všechny děti nejsou krásné, stejně tak jako nejsou krásní všichni dospělí. Stejně jako je fakt, že někomu na vzhledu záleží více, jinému méně, ale nikdo k němu není úplně lhostejný. Jak se vypořádat s tím, když vaše dítě není tím nejfotogeničtějším, jaké jste kdy viděla? Nebo když se vás zeptá kamarádka, jestli vám nepřijde, že má ošklivé dítě (a vám to přijde, protože to tak objektivně je).
Pro každého rodiče je jeho dítě tím nejkrásnějším na světě. To je tvrzení, které slýcháme odmalička, a kdokoli by se ho pokusil zpochybnit, vystavil by se riziku ukamenování. Nehodí se říkat o malých dětech, že nejsou hezké. Je to necitlivé, netaktní a povrchní. Jenže co když ve vás, zcela tajně, hlodá malý červíček pochybností, že zrovna vaše dítě (nebo třeba potomek někoho z vašich blízkých) není tak úplně krásné?
„Fyzický vzhled dětí a jejich případná menší atraktivita jsou velkým společenským tabu,“ souhlasí psycholožka Zdeňka Dušková. „Panuje přesvědčení, že každému rodiči se musí jeho dítě bezvýhradně líbit, protože tak je to od přírody zařízeno. A pokud tomu tak není, automaticky to znamená, že není dobrým rodičem. To je ale nesmysl, který vede u rodičů k výčitkám a pocitům viny. Skutečnost, že rodiče napadne, že jejich dítě je poněkud méně hezké, vůbec nic nevypovídá o jejich citech nebo rodičovských kvalitách.“ Je to podobné, jako kdybyste se obviňovali, že jste vůbec připustili myšlenku, že vaše dítě například není sportovně nebo výtvarně nadané. Fyzický vzhled je pouze jednou z mnoha jeho charakteristik a nic zásadního nevypovídá ani o dítěti, ani o vás.
Na druhou stranu, například výzkum provedený na univerzitě v Albertě dokázal, že těm dětem, které jsou hezké, věnují rodiče víc pozornosti než těm, které jsou méně atraktivní. Andrew Harrell, autor výzkumu, k tomu uvádí:
„Jakkoli to může být šokující, jde o evolučně podmíněné chování. Nevědomky věnujeme větší pozornost hezkým dětem, protože, zjednodušeně řečeno, představují nejlepší genetický materiál. Atraktivita dětí jako prediktor chování rodičů se zkoumá už dlouho a většina rodičů na to reaguje velmi prudce. Namítají, že milují všechny své děti stejně a nedělají rozdíly mezi těmi hezkými a ošklivějšími. Ale výzkumy jasně dokazují, že to dělají, i když o tom nevědí.“
K tomu, abyste takový přístup mohli změnit, je nejprve potřeba připustit si vůbec možnost, že i vy se můžete podobným způsobem chovat. Že ačkoli to neděláte úmyslně, je možné, že podvědomě upřednostňujete hezčího potomka. Jakmile si takovou možnost připustíte, už s ní můžete dál pracovat a soustředit se na to, abyste podobným stereotypům předcházeli. Nezapomeňte, že na rozdíl například od sportovního nebo hudebního talentu je fyzický vzhled veličinou velmi proměnlivou. To, že vaše dítě aktuálně nepatří mezi nejkrásnější, tedy ještě neznamená, že tomu tak bude i v budoucnu.
Jak dokázal výzkum, že hezčím dětem věnujeme víc pozornosti? Jak pomoci dětem v dospívání, kdy svůj vzhled řeší až extrémně? A co říct kamarádce, když má obavy, že její dítě není hezké? Vše se dozvíte v srpnovém vydání časopisu Maminka, které je právě na stáncích. Nebo si ho objednejte na ikiosek.cz