Maminka.czPříběhy

Tahle máma se toho nebojí. Po smrti manžela musí uživit rodinu sama. Jak se z motorkářky stala nadšená kurýrka?

Simona Procházková 15.  9.  2022
V noci hvězda přes finance, ve dne se s ledovým klidem bravurně prohání ulicemi Prahy a rozváží lidem jídlo. Tak už to má poslední rok nastaveno čtyřiačtyřicetiletá inženýrka Gabriela Růža z Prahy. Přivýdělek z kurýrské brigády jí pomáhá zajistit sebe a dvě malé dcery, na které zůstala po náhlém úmrtí manžela sama.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Rozvoz jako ideální brigáda pro matku samoživitelku? Rozhodně ano, říká dvojnásobná maminka. Gabriela má s rozvozem zkušenosti již z dřívějška, jen tehdy nerozvážela jídlo, ale lidi. „Kdysi jsem na vedlejší poměr dělala taxislužbu, ráda totiž řídím. Hledala jsem si k tomu teď zas cestu a povedlo se. Účetnictví je prostě taková rutina, takže hledám úniky, aby to bylo pro mě pestřejší,“ uvádí.

VIDEO: Příběh rodiny: Žálkovy a jejich syna potkal těžký osud

Jsem paní svého času

Nejvíce si pochvaluje možnost plánovat si směny tak, jak potřebuje. Díky tomu se může věnovat svým dvěma malým dcerám.

„Pracuji většinou čtyři až pět hodin ve všední dny, obvykle jen dopoledne, když jsou holky ve škole. Nepracuji o víkendech, to chci být s nimi. Vlastně tedy jezdím občas, dopoledne a přes oběd,“ popisuje paní Růža s tím, že by práci kurýrky doporučila i dalším maminkám samoživitelkám. „Jestli rády řídí, tak ať do toho jdou. Někdy je to náročnější, ale záleží, kolik člověk dělá hodin. Každopádně jsou to celkem příjemně vydělané peníze a dobře strávený čas,“ doplňuje.

Na harleyi po Evropě

Mezi prací, vlastně tedy dvěma, a dětmi si Gabriela najde také čas na svého velkého koníčka, kterým je jízda na motorce. Neprohání se sice jako Lorenzo Lamas v legendárním Odpadlíkovi americkou prérií, ale na své věrné motorce Harley-Davidson s nadšením cestuje po Evropě.

„Mým největším koníčkem jsou samozřejmě moje děti, ale také velmi ráda jezdím na motorce. Jezdím na ní každý den do práce a občas si vyrazím také o víkendu. Ráda zavítám na motorkářské srazy, třeba i do zahraničí. Vůbec nejlepší je to do sousedních států, ale stihnout se dá i třeba Holandsko a Itálie. Zatím nejvíce jsem najela za den 1015 kilometrů,“ vypráví Gabriela.

Představujeme finalistky Maminky roku 2022: Toto jsou Maminky hrdinky

Optimistkou osudu navzdory

Přestože její situace není jednoduchá, zůstává i po smrti manžela stále optimistkou. „Není to jednoduché, zvlášť když se teď všechno zdražuje, ale mám dvě skvělé dcery a nějak to společně zvládneme. Každý má samozřejmě někdy problémy, ale snažím se zůstat optimisticky naladěná. Manžel nás opustil zničehonic, měl náhlou srdeční zástavu. Jsou to již čtyři roky. Znali jsme se spolu déle než 20 let, to člověk jen tak nepřejde a úplně to nikdy nepřebolí. Byl to prostě asi osud. Je to těžké, ale člověk se tím musí protruchlit,“ svěřuje se Gabriela.

Svoboda a skvělí kolegové jsou k nezaplacení

S prací kurýra neplánuje Gabriela jen tak končit, jednak jí vyhovuje volnost a svoboda v plánování směn, jednak je tu pohodový kolektiv kolegů.

„Naplánuju si hodiny, jak potřebuji, takže s tou prací rozhodně nechci přestat. Navíc si myslím, že tu máme opravdu dobrý kolektiv. Jezdí hlavně muži, ale už jsem viděla i několik žen. Většině kurýrů je někde mezi 20 a 30 lety. A podobně let je i lidem, kteří si objednávají, občas si ale takto jídlo zajišťují i ti starší, kteří si pro něj jinak nedojdou,“ popisuje spokojeně.

Témata: Příběhy, Rodina, Inspirativní ženy, Zajímavosti, jídlo, Životní příběh, Kariéra, Odvaha, Finance, Smrt, Itálie, Lorenzo Lamas, Praha, Rutin, Evropa, Holandsko, Máma, Harley-Davidson, Manžel, Brigáda, Žálkovy