[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Fontanely jsou tenké vazivové destičky, které se u kojence nachází na lebce v místech budoucích pevných spojení lebečních švů. Fontanely postupně osifikují, až kosti na lebce zcela srostou.“ vysvětluje zcela jednoduše dětská sestra Magda Steinová. A dále pokračuje: „Na lebce novorozence jsou obvykle čtyři fontanely, vlastně přesněji šest, neboť dvě jsou párové. Nejznámější je tzv. velká fontanela, ta se dá snadno nahmatat a bývá bedlivě sledována při pravidelných preventivních prohlídkách u pediatra.“
Velká fontanela poutá pozornost lékařů již od pradávna, avšak z jiného důvodu, než v současnosti – věřilo se totiž, že v tomto místě pramení i vysychá mozková tekutina. (Ne nadarmo připomíná slovo fontanela slůvko „fontána“ z latinského „fons“ – pramen.)
Proč to ale příroda zařídila tak, že se tak křehké bytůstky, jakými novorozenci bezesporu jsou, rodí s nedokonale srostlou lebkou? Není to od přírody tak trochu omyl či přešlap? Naprosto ne! Hned vám vysvětlíme proč!
Důvody, proč příroda dopustila, aby na lebce novorozence byla tak zranitelná místa, jakými fontanely bezesporu jsou, nelze považovat za malicherné. Hlavička novorozence totiž musí během průchodu porodními cestami odolat obrovskému tlaku, a právě fontanely – tyto pružné štěrbinky umožňují, aby tento náročný proces proběhl bez komplikací.
Velký tlak na drobnou lebku děťátka dobře dokumentuje skutečnost, že někteří novorozenci mívají po porodu na hlavičce dokonce tzv. kefalhematom – měkký krevní výron, který obvykle nebývá nebezpečný a do pár týdnů po porodu se vstřebá.
Fontanely ale mají i další důležité úkoly! Umožňují velmi rychlé zvětšování mozku v prvním roce života a rychlé vyrovnání krevního tlaku v hlavičce děťátka. A kupodivu mohou dítě určitým způsobem ochránit při úraze; částečná „elasticita“ lebky může sehrát významnou ochrannou roli při pádu na hlavičku – a že jich není v batolecím věku málo!
Zatímco maličkou týlní fontanelu nahmatá jen velmi zkušený laik a samozřejmě lékař, na klínové a postranní fontanely je krátký i odborník. Naopak velká (čelní) fontanela může být u novorozence, zvláště na lysé hlavičce, docela nápadná.
Najdeme ji uprostřed hlavy, několik málo centimetrů nad čelem. Čelní fontanela má tvar kosočtverce a bývá pod ní, zvláště při rozrušení, patrný zrychlený pulz. Je-li fontanela propadlá, nebo naopak výrazně vyklenutá vězte, že se v tělíčku děťátka děje cosi nedobrého! „Ztrátu tekutin u dítěte poznáte kromě napětí kůže a barvy moče (je tmavší) také podle vpadlé fontanely.“ upozorňuje v populární publikaci Velká kniha o mateřství (nakl. MF) pediatr Martin Gregora.
Pokud je velká fontanela naopak vypouklá a výrazně pulsující, může značit zánětlivé onemocnění mozku! V obou případech je nutné kontaktovat lékaře. Nicméně velká fontanela má pro odborníky ještě jeden zásadní význam; slouží jako „okénko“ pro ultrazvukové vyšetření mozku.
Asi jste si u pediatra všimli, jak velkou pozornost věnuje pravidelnému měření hlavičky a zkoumání velké fontanely. Někdy, vás dokonce může toto sledování stresovat; zvláště tehdy, pokud pediatr konstatuje, že se fontanela uzavírá předčasně. Ve většině případů se ale vše srovná. Mnohdy se totiž věnuje větší pozornost fontanele než samotnému růstu lebky, což pak vede ke zbytečnému a předčasnému stresu.
Malá fontanela, kterou laik obvykle nenahmatá (a ani není důvod se o to pokoušet), zaniká mezi 2. – 4. měsícem. Nápadnější velká fontanela pak mizí mezi 12. – 18. měsícem. „Často se bohužel věnuje větší pozornost velikosti fontanely nebo jejímu předčasnému uzavírání než samotnému růstu lebky, což může vést ke zbytečnému stresu,“ podotýká Steinová. Odchylky ve velikosti fontanely i časové nepravidelnosti v jejím zmenšování nemusí ještě znamenat nic závažného. Dětský lékař obvykle odesílá kojence k neurologovi tehdy, když se velká fontanela a lebeční švy rozestupují a děťátko se odchyluje od normálního psychomotorického vývoje.