[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Říká se, že dětská fantazie nezná hranic. Může rodiče dojmout, pobavit i pěkně rozčílit. Občas se ale dětem dějí věci, které nemají žádnou logiku ani vysvětlení. I když se můžou jevit jako výplod fantazie, není radno je podceňovat.
Své o tom vědí i lidé, kteří se svěřili s nevysvětlitelným zážitkem, kterým „potrápili“ nejen své rodiče…
„Vlastně si to nepamatuji, ale vyprávěla mi o tom máma. Můj dědeček zemřel, když mi byl rok. Před svou smrtí si se mnou rád hrál a dokázal mě rozesmát svým velmi specifickým smíchem. Tu noc, kdy zemřel, mě máma slyšela, jak dělám hluk. Šla do mého pokoje, myslela si, že pláču. Jenže mě našla v posteli zírat do stropu a smát se úplně stejným smíchem, jako se smával děda. Dodnes je přesvědčená, že se se mnou přišel rozloučit...“ Jan, 39
„Jednou jsme s bratrem a jeho kamarádem viděli na obloze světla, která se míhala kolem jako UFO. Šli jsme pro mámu a ona se k tomu postavila s naprostou samozřejmostí. 'Ano, to je UFO,' řekla a vrátila se do domu. Mysleli jsme si, že si z nás dělá legraci a že to ve skutečnosti UFO nebylo. O několik let později jsem se jí na to zeptal a ona mi řekla, že se musela hodně nutit, aby se chovala klidně, protože byla vyděšená stejně jako my.“ Karel, 40
„Jednou jsme odjeli s tátou a jeho přítelkyní na chatu, kterou si táta pronajal. Táta byl v jednom pokoji, my s bráchou v tom druhém. Uprostřed noci jsem se probudil a v místnosti stály tři postavy, každá na různých místech. Vzbudila jsem bratra a křičeli jsme na tátu, ale když přišel do pokoje, odmítl se na ty postavy podívat a jen nám řekl, ať se schováme pod peřinu. Musel je zjevně taky vidět, ale ráno to popřel a pořádně nám nevysvětlil, jestli s námi hrál jen hru, nebo ty postavy viděl. Dodnes to děsí mě i mého bratra." Blanka, 33
„Když jsem byl menší, měl jsem několik zvláštních interakcí se zvířaty. Už dopředu jsem věděl, kdo má doma zvíře, a to jsem přitom jejich majitele neznal. Táta mi vyprávěl, že mě jednou vzal do autodílny, kde mu opravovali auto. Vedle velké haly ležel na zemi starý černý labrador. Majitel dílny nám řekl, že si ho klidně můžeme pohladit. Podíval jsem se na psa a řekl jsem nahlas: 'On je ale moc smutný.' Táta se mě zeptal, proč si to myslím. 'Protože ztratil míč.' Majitel dílny jen zbledl, chvíli na mě zíral a řekl: 'Už deset let má oblíbený míč, který zrovna včera spadl do kanalizace a já ho nemohl dostat zpátky.' Oba se mě ptali, jak to můžu vědět, ale já jen pokrčil rameny." Robert, 26
„Jednou v noci, když mi bylo asi dvanáct, jsem se probudil, protože se mi zdálo, že můj starší bratr měl autonehodu. Vstal jsem a sešel dolů do kuchyně napít se. V kuchyni seděla maminka a ptala se mě, proč jsem vzhůru. Řekl jsem jí, že jsem měl špatný sen a potřebuji něco k pití. Máma mi dala napít a vtom někdo zazvonil. Byli to dva policisté, kteří jí oznámili, že její syn měl autonehodu. Když jsem jí řekl, že se mi právě o tom zdálo, šokovala mě odpovědí: 'Mně taky...' Oba jsme měli stejný sen, oba jsme se probudili jen pár minut předtím, než k nám policie přijela. Bratr vyvázl naštěstí s lehkými zraněními. Druhý den jsme viděli v novinách fotografie z nehody. Vypadalo to úplně stejně jako v mém snu, do nejmenšího detailu.“ Michal, 36
„Moje máma říkala, že jako malá jsem mívala předtuchy. Měla jsem pratetu a prastrýce, které jsem moc milovala, byli pro mě jako babička s dědou. Moc ráda jsem k nim o prázdninách jezdívala, i když bydleli daleko. Jednou, když si pro mě maminka přijela, strašně moc jsem prý plakala. Máma mi řekla, ať nejsem smutná, že příští rok k nám přijedou zase oni. Prý jsem mamince řekla: 'Ne, ty tomu nerozumíš! Strejda se už NIKDY nevrátí!' Hodně dlouho se mě snažila uklidnit, ale já pořád jen opakovala: 'Už se nikdy nevrátí!' A tak se i stalo. Prastrýc zemřel jen pár měsíců poté. Máma mi říkala, že to bylo 'strašidelné'..." Lea, 30
„Mám strašidelnou historku z loňského roku. Jeli jsme s mým tehdy tříletým synem v autě a zastavili na červenou u hřbitova. Zničehonic se můj syn podíval na hřbitov a řekl: 'Tam leží lidé a nemohou vstát.' Moje žena se malého zeptala, o čem to mluví, a on ukázal na hřbitov a řekl: 'Všichni lidé, co tam leží, se už nemůžou dostat zpátky na zem.' Vyděšeně jsme se na sebe se ženou podívali, protože nikdo v naší rodině nezemřel, o smrti ani o hřbitově jsme doma nemluvili. Pořád mám husí kůži, když si na to vzpomenu.“ Josef, 44
„Když jsem byla malá, moje máma pracovala v malém obchodě s potravinami a když měla odpolední směnu, chodila tam před snídaní pro čerstvé pečivo. Pak mě budila do školy a ptala se, jak se mi spalo a jaký jsem měla sen. Jednu ráno jsem jí řekla, že se mi zdálo, že se do obchodu vloupali dva chlapi a nechali na podlaze červený šroubovák. Máma byla v šoku, protože tu noc opravdu došlo k vloupání, proto ráno nemohla koupit věci ke snídani. Když pak přišla navečer domů ze směny, oznámila mi, že policisté našli na místě činu červený šroubovák, který patřil zloději. Máma mě druhý den ráno donutila vyplnit tiket na sportku. Nevyhráli jsme nic.“ Pavla, 29