[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mentální anorexii si většina lidí spojuje s dospívajícími dívkami. Je to skutečně nejohroženější skupina. Přesto ne jediná, které nebezpečí hrozí. Jednak nejde jen o výsadu dívek a žen. Poruchami příjmu potravy mohou onemocnět i muži a chlapci. Statisticky na deset nemocných dívek připadá jeden chlapec.
Lékaři se však setkávají s mentální anorexií už u dětí v předškolním věku. U nich ovšem nemusí být způsobena jen touhou po dokonalém vzhledu. Jde o důsledek emočních poruch, jednoduše řečeno dítě zrcadlí nesoulad v rodině, problémové vztahy s rodiči, sourozenci, kamarády či spolužáky.
Nejčastěji to bývá třeba preferování druhého sourozence, příliš dominantní nebo naopak ochranitelští rodiče.
Dítě pak jídlo odmítá ne proto, aby zhublo, ale protože ho zkrátka nechce nebo opravdu nedokáže sníst s odůvodněním, že mu bude špatně, bude ho bolet břicho nebo bude zvracet.
Podle odborníků je odmítáním jídla vlastně volání o pomoc, snaha přivolat k sobě pozornost, které se dítěti z různých důvodů nedostává. Zpozornět bychom měli vždy, když se dítě uchyluje k takzvané selektivní výživě.
Tedy vyžaduje stále dokola jen několik oblíbených jídel, většinou sladkých, a jiná striktně odmítá. Toto chování se pak může rozvinout ve skutečnou poruchu příjmu potravy.
Děti bychom přitom paradoxně do jídla neměli příliš nutit. Je logické, že nás jejich odmítání jídla stresuje, ale pokud na ně budeme u oběda křičet nebo vymýšlet nejrůznější tresty, vše se ještě zhorší. Pokud si malé dítě spojí dobu jídla s něčím nepříjemným, bude ho odmítat o to víc.
Druhou skupinou jsou však malé děti, které už ve svém věku řeší, jak vypadají. Lékaři se setkávají i s třeba šestiletými holčičkami, které drží redukční diety a přehnaně cvičí, aby zabránily váhovému přírůstku. Kde se to v nich bere?
Je to stejné jako u starších dívek. Jsou neustále obklopeny fotografiemi či videi celebrit z řad hereček, zpěvaček, sportovkyň, modelek. Vidí je na obálkách časopisů, kterými listují jejich maminky. Netuší, že často jde o vyretušované ideály, které vůbec neodpovídají realitě.
A maminky si neuvědomují, že jejich poznámky, které vůbec nejsou určeny dětem, ale kamarádce, jejich dcery slyší a berou je velmi vážně. Vždyť maminka je pro ně největším vzorem! A když ta vzdychne, že by takhle taky chtěla vypadat, touží holčička po tom samém.
Přebírají názor dospělých, že jen štíhlý člověk je krásný člověk. Myslí si, že pokud budou hubené, budou je mít rodiče ještě raději.
Do svědomí by si však měli sáhnout i rodiče z normálně fungujících bezproblémových rodin, kteří se svým dětem věnují a mají s nimi hezký vztah. Protože i oni se třeba nevědomky dopouštějí chyb. V podobě slov, která dospělí myslí dobře nebo dokonce jako vtip, ale citlivá dětská duše je vnímá zcela jinak.
Velký pozor bychom si měli dávat na poučování typu: „Nejez tolik, budeš tlustá.“ „Dva rohlíky by ti měly stačit, chceš mít snad špeky?“ „Sněz aspoň tu zeleninu, po ní se nepřibere.“ „Jen si tu čokoládu dej, za pár let budeš litovat, a to už bude pozdě“.
A obzvlášť babičky, dědečkové a nejrůznější tetičky a strýčkové si často libují v rádoby lichotivých poznámkách typu: „To je kus ženský, tak to má být.“ „Krev a mlíko, žádná vychrtlina!“ „To jsou ale roztomilé faldíky.“
Tyto přátelské poznámky mohou být pro mladou dívku přímo „smrtící“ a hladovění na sebe nenechá dlouho čekat.