[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Někdy představuje odvedení pozornosti dítěte od jeho vzdoru, vzteku, pláče či frustrace doslova dar shůry! Stačí trocha šikovné manipulace, špetka sofistikované bagatelizace (pro vás obvykle naprosto banálního problému) a dítko se zklidní.
Někdy dokonce postačí obyčejný suchý rohlík, piškot, kukuřičné křupky či malá drobnost z kabelky k tomu, abyste pozornost mrněte nepozorovaně odklonili od aktuálního dráždivého problému či afektu, který ho momentálně pohltil.
Napadlo vás ale, že odvádění pozornosti může mít i svá úskalí? Každý výchovný přístup má prostě nejen svou okamžitou odezvu, ale i dlouhodobý časový přesah…
Ulicí se rozlehl tygří řev a vřískot. Avšak žádný tygr v něm neměl zaseknuté své drábky; to jen tříletá Marijánka zakopla o obrubník a lehounce si odřela dlaň.
„Ale Marijánko, vždyť to nic není, to přeci nemůže ani bolet! Hele, koukej, tamhle jde maličký pejsek, ten je hezký! Rychle se podívej, než uteče pryč," švitoří v dobré víře maminka holčičky.
A jak se cítí Marijánka? Špatně! Nenadálý pád ji vylekal, trochu ji bolí ručička a moc touží po tom, aby si maminka všimla, jak mizerně se cítí. Jenže máma jí tvrdí, že se nic nestalo a že ji vlastně nic nebolí (ale ji ruka opravdu bolí!).
Navíc Marijánka netuší, proč maminka najednou začala mluvit o pejskovi, jako by ji vůbec nezajímalo, že Marijánku trápí odřená ručička. „Místo, aby mi ruku pofoukala, ukazuje na nějakého psa,“ myslí si holčička.
Naomi Aldort, autorka inspirativní knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi, v takových chvílích doporučuje, aby rodič projevil dítěti účast a pochopení: „Marijánko, ty ses lekla, viď? A trochu tě to teď bolí, viď? Tak si klidně chvíli poplač, mně to také někdy pomůže.“
Často pouhé potvrzení toho, že rozumíte tomu, jak se dítě cítí a co prožívá, postačí k uklidnění situace.
PS: Možná to sami znáte; v určitých vyhrocených či krizových situacích nepotřebujete „chytrou“ radu či teatrální uklidňování s nádechem bagatelizace problému, ale spíše obyčejné pochopení a účast.
„Rozrušená batolata nesnáší, když na jejich protesty odpovídáte rozptýlením, které je zcela od věci. Jenže ona nemají možnost změnit svou maminku, takže se stanou ještě vzdorovitějšími (abyste vy vyslechli jejich přání) nebo jsou tišší a plašší (protože si myslí, že se opravdu nezajímáte o to, jak se cítí),“ tvrdí v jedné ze svých populárních publikací uznávaný pediatr a odborník na vývoj dětí Harvey Karp.
Možná je tedy lepší s odváděním pozornosti nakládat opatrně a sáhnout k němu až ve chvílích opravdové nouze, v situacích, které je potřeba vyřešit okamžitě.
Také občas odvádíte pozornost dítěte od určité situace?