[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Chcete-li, aby vaše dítko sportovalo, snažte se vyvarovat se některých zásadních chyb. Těmi totiž svého potomka sportu nepřiblížíte, ale naopak ho od něj odradíte.
Typickým znakem dnešní doby je, že se mnoho rodičů snaží tlačit dítě do nějakého sportu již od raného věku, protože jsou přesvědčeni, že je to pro dítě to nejlepší. Ať už se jedná o hokej, fotbal, balet nebo tenis. Není nic špatného na tom, seznámit dítě s různými sporty, nechte dítě, ať si každý sport vyzkouší třeba rekreačně, a netlačte na pilu. Různé specializace omezují obecné pohybové schopnosti dítěte a především se pak vytrácí radost z pohybu jako takového.
Nechte dítě pohybovat se přirozeně, vyzkoušet si více sportovních aktivit a časem si samo vybere to, co právě jemu vyhovuje. A hlavně: smiřte se s tím, že si vybere třeba něco jiného, než se líbí právě vám.
Budete-li potomka cpát za každou cenu do určitého sportu, srovnávat ho s Tomáškem či Honzíkem od sousedů a vyžadovat výsledky, znechutíte mu celý koníček, který ho mohl ze začátku i bavit. Ne každé dítě je soutěživé a touží po pohárech a medailích. Právě soutěžení může dítěti ubírat radost ze sportu. Naopak to může stresovat, stejně jako třeba známky ve škole. Některé děti turnaje a závody stresují, jiné naopak tyto výzvy přitahují. Snažte se pochopit své dítě a vycházet mu v tomto ohledu vstříc.
Jestliže vaše ratolest sportem tráví každou volnou chvíli, není to dobře. Dítě je pořád jen dítě a potřebuje vedle povinností, kterých má už ve škole i tak dost, prostor na hraní a rozvíjení se. Dítě by mělo sportovat jen tolik, aby mělo stále čas také na kamarády a případně i jiné kroužky. Sportovně založené děti bude pohyb bavit. A pokud máte doma spíše malíře, zpěváka či hudebníka, smiřte se s tím, že se bude hýbat jen v rámci nutnosti. Pak jeho pohyb podpořte hrami, které ho budou bavit. Ideálně přímo s vámi, spolužáky či zvířecími kamarády.
Určitě, bez podpory rodičů děti sportu a pohybu jen těžko propadnou. Někdo jim musí ukázat cestu, doprovázet je na tréninky, nakoupit jim vybavení, zaplatit členské příspěvky a hlavně je zdravě motivovat. Snad všichni jsme chtěli svůj oblíbený sport vzdát, a právě díky motivaci a podpoře rodičů nebo vrstevníků jsme u něj vydrželi.
Když už máme ve škole žáka, který odmítá sport, není to rozhodně lehká záležitost. Všeobecně si všichni ze svých školních let vzpomeneme na někoho, kdo věčně seděl na lavičce při tělocviku. Sportovní prvky mu vůbec nešly, nebavilo ho to a vyhýbal se hodinám tělesné výchovy. A ano, to je naprosto přirozená věc. Avšak ze své zkušenosti vím, že u mnoha dětí je to jen póza nebo obavy, strach z neznámého. Strach, že se před spolužáky třeba zesměšní.
Ano, a je to dobré řešení. Učitel nejen žáka zná trochu jinak než rodič, ale také má přehled, jaké kroužky nebo volnočasové aktivity či sportovní kluby jsou v okolí školy. Spolu s rodiči pak může právě učitel tělesné výchovy dítko více motivovat k pohybu, ať už ve škole nebo mimo školu. Mnohokrát jsem obvolával kamarády, trenéry se slovy: "Pošlu ti tam kluka, dost se stydí, nikdy žádný sport nedělal... Možná z něj nebude olympionik, ale je to prima kluk."
Ideálně odmalička v rodině, později ve školkách a samozřejmě na prvním stupni základní školy. Tam je velmi důležité zapojení třídní učitelky, která často vyučuje většinu předmětů. Za mě by bylo nejideálnějším řešením využít i pro prvostupňové žáky aprobovaného tělocvikáře s velmi rozšířenou znalostí her a cvičení, aby se pokusil k pohybu přitáhnout co největší část třídy. Neříkám, že každá paní učitelka z prvního stupně je na tělesnou výchovu nepřipravená, mnohdy však vídám kolegyně v sukních nebo kalhotách, jak vyžadují po dětech cvičební úbor a aktivní účast, přestože se samy vůbec nezapojují.
Dnešní děti, které mají spoustu možností, nebaví hrát jen "na babu". Hra musí mít „cool“ jméno, nejlépe má být s aktivně zapojeným učitelem nebo učitelkou a hlavně to musí být zábava. Opičí dráha je nuda, dneska se dělá parkour nebo „free running“.
Hrajeme třeba válečnickou vybíjenou místo té klasické vybíjené, místo posilování děláme work-out a místo florbalu si zahrajeme holomajznu – nebo chcete raději famfrpál? Dnešní školní sklady pomůcek tělesné výchovy jsou mnohdy pestře vybaveny. Ve školách se dnes provozuje TRX, bosu, kin-ball, kruhový trénink a podobně. Prostě vše, co později teenageři vyhledávají ve fitness centrech – a na základní škole to dělat nechtěli...
To, že tělesná zdatnost napříč generacemi upadá, je bohužel přirozený vývoj a také vliv dnešní moderní doby. Sedavý způsob života a děti vyrůstající ve virtuální době her, počítačů a sociálních sítí, to vše si vybírá svou daň. Já bych taky nelezl kdysi po stromech, kdybych už měl tenkrát mobil.