Maminka.czSlavní rodiče

Tancem vyjádřit své emoce můžete

Monika Kosová 28.  7.  2009
Tancem vyjádřit své emoce můžete
Říká si Qaša a je jednou z nejlepších tanečnic současnosti. Když ji vidíte v pohybu, máte pocit, že se vznáší. Představujeme vám Leonu Kvasnicovou.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Sašou jsem se poprvé setkala před šesti lety, když jsem se k ní přihlásila na kurz tance. Tenkrát všichni s nadšením mluvili o ní a novém tanečním stylu Street dance, který tehdy začala učit. Byla plná energie, v očích měla plamínky a doslova s ní šili všichni čerti. Dokázala během jediného okamžiku předat lidem radost z pohybu a touhu tančit tak krásně, jako ona. Uběhlo několik let a znovu jsme se setkaly, tentokrát v jejím vlastním nově otevřeném tanečním studiu Dancehouse.

Ani trochu se nezměnila, stále z ní sálá moře energie. I když se mi při přípravě na focení svěřila, že je velmi vyčerpaná z vystoupení Muž a žena, které se konalo několik dní předtím. Projevila se však jako pravá profesionálka a tanečnice tělem i duší. Když si stoupla před objektiv fotografa, požádala, abychom jí k pózování pustili hudbu. Jen co zaslechla první tóny, její tělo se rozvlnilo jako hádě. Tančila a pózovala a my jsme zažili úžasné taneční vystoupení. Celý tým si zasněně povzdechl a všichni jsme zatoužili vnímat hudbu celým svým tělem tak jako Qaša. Být tak tanečnicí… Za takovým povoláním však stojí nutná dávka talentu, obrovská vůle a léta dřiny. Qaša se s tancem v srdci už narodila. Studovala v Nizozemsku na taneční akademii, vystupovala se slavnou skupinou UNO, byla sólistkou v Bratislavském divadle tance, dostala ocenění za nejlepší choreografii v Celonárodní choreografické přehlídce v Olomouci, byla členkou Baletu Praha a taneční skupiny Choreonyx v Paříži.

V posledních letech se její jméno spojilo s oblíbenými soutěžemi Stardance, kde dělala choreografii i porotkyni, Česko hledá SuperStar a mnoha muzikály. Je jednou z mála tanečnic, která se dokázala dostat na výsluní a udržet se tam. Tanec je pro ni vším, i když poslední tři roky má ještě jednu velkou lásku. Svého syna Matýska.

* Jak se má Matýsek?

Doufám, že báječně a že mu maminka moc nechybí, protože se snažím s ním být co nejčastěji. Už dělá roztomilé fórky, když se třeba přeřeknu, tak si ze mě dělá legraci. Nedávno jsem namísto Beruška je velmi užitečný hmyz, řekla že je to užitečný myš a on se začal smát, že beruška není myška a celý den si ze mě utahoval.

* Matýskovi jsou teď tři roky, dokážete říct, které období bylo nejlepší?

Teď je to nejhezčí. Nejroztomilejší samozřejmě byl, když byl miminko, ale teď mě to nejvíc baví. Můžeme si spolu číst, povídat. Už je rozumný, začíná chápat humor a dokáže si ze světa dělat legraci. Zároveň je stále roztomilý a nevinný. Skoro bych chtěla, aby to tak zůstalo napořád. Dnes ráno mě vzbudil tak, že za mnou přišel do postele, dal mi pusinku a řekl dobré ráno. To se člověk nemůže neprobudit.

* Byl váš syn plánované dítě?

Matýsek je dítě chtěné a doslova vysněné.

* Povahou je syn po vás?

Někdy shledávám, že v určitých povahových rysech ano. Má svou hlavu, stejně jako já. Jeho tatínek je mnohem rozumnější a klidnější. Já jsem taková, že vše musí být po mém a Matýsek to má stejně.

* Plánujete Matýskovi sourozence?

Určitě bych chtěla, aby měl sestřičku nebo bratříčka. Já mám sestru a jsem za to strašně ráda. Když jsme byly mladší, tak jsme si nadávaly do všeho možného, dokonce jsme se i popraly, ale dnes je to jediná moje přítelkyně, které stoprocentně věřím. Žádný další takový člověk neexistuje.

* Už chodí do školičky?

Teď ještě do jesliček a příští rok půjde poprvé do školky. Naštěstí ho tam vzali, přestože teď to bývá kvůli velkému počtu dětí problém. Myslím si, že to bude dobré pro nás oba, já budu mít alespoň víc času na zařizování věcí a práci.

* Daří se vám skloubit práci s mateřstvím?

Večer, když učím nebo když máme představení, hlídá partner. V začátcích mi pomáhala maminka, teď je bohužel vážně nemocná a nemůže hlídat. Někdy nám přijede pomoct druhá babička, ale není to často. Nevěřím cizím chůvám, nedokážu být klidná, proto Matýska svěřím pouze lidem, které dobře znám. Mé dítě je to nejdražší, co mám, a proto ho raději vezmu s sebou, než abych ho nechávala s cizí osobou.

* Jaké jste měla těhotenství?

První tři měsíce mi bylo často nevolno, díky tomu jsem ve čtvrtém měsíci vážila jen čtyřicet osm kilo. Potom už mi bylo dobře, i když s narůstajícím bříškem jsem se začala cítit jako neobratná hora. Dělala jsem dál vše, co mám ráda, tančila jsem, cvičila, zkrátka stále jsem byla aktivní. Můj gynekolog mi řekl, že těhotenství není nemoc, takže jsem se podle toho řídila. Ve čtvrtém měsíci jsem ale měla po tréninku křeče v břiše a lékař mě chtěl nechat ležet v posteli, protože jsem stále aktivně tancovala. Takže jsem musela trochu zvolnit.

* Jak jste prožívala porod?

Všechno probíhalo dobře, ale musím říct, že to je opravdu masakr. V životě jsem podala hodně sportovních fyzických výkonů, ale tenhle byl největší. Můj partner byl celou dobu se mnou, chtěla jsem mít u sebe někoho blízkého, kdyby se něco stalo. A také aby viděl na vlastní oči, o čem vlastně porod je.

* Vrátila jste se k tancování velmi brzy…

Po třech týdnech jsem šla na trénink, po měsíci jsem měla vystoupení v televizi. A pak už jsem normálně tančila. Samozřejmě jsem na sebe musela být opatrná, takže jsem neskákala a nedělala zvedačky. První měsíce jsem se víc hlídala, ale snažila jsem se nad tím moc nepřemýšlet. Nejsem příliš úzkostný typ. Věřím, že nemoc nebo bolest se vytratí, když na ni nemyslím.

* Tancujete s Matýskem spolu?

On si tancuje sám, já ho do ničeho nenutím, nechávám ho, aby se vyvíjel podle sebe. Chodíme spolu plavat a do sokola. Podporuji ho v tom, aby poznal disciplínu, aby něco dělal už odmalička. Pokud se rozhodne tancovat, chci, aby to byla jen jeho vůle a ne, že jsem na něj tlačila.

* Říkáte si Qaša, jak tato přezdívka vznikla?

Vznikla z mého příjmení Kvasnicová. Už ve škole mi začaly říkat Kvasičko, Kvasnico a Kvasňo a pak z toho vznikla Qaša. Tenkrát jsem tančila s taneční skupinou Crazy Dancers, bylo mi sedmnáct.

* Jak jste se stala tanečnicí?

Myslím, že jsem se jí nestala, že to tak zkrátka bylo. Odmalička jsem se pohybovala v rytmu hudby, pouštěla jsem si desky Bedřicha Smetany a improvizovala na ně. U babičky na zahradě jsem organizovala představení, se sestrou a bratranci jsme zpívali, tančili a předváděli akrobatické kousky a celá rodina dělala publikum. Exibicionismus jsem měla zkrátka v sobě. A chtěla jsem být nejlepší. Navíc mě to strašně bavilo. Spojení lásky k tanci a touhy být dobrá mě vedlo k tomu, že jsem se tomu začala věnovat a vzdělávat se v něm.

* Takže jste chodila na konzervatoř?

Ne, po základní škole jsem nastoupila na gymnázium v Brně. Po maturitě jsem studovala tři roky Janáčkovu akademii múzických umění a rok Hudební akademii muzických umění. Studium jsem nedokončila, protože jsem odjela studovat díky stipendiu tanec do zahraničí. Když jsem se vrátila zpět, bylo to pro mě těžké. Učila jsem se na Rotterdamse dansacademie a potom jsem se zase ocitla na JAMU. Přišlo mi to, jako bych udělala krok zpět o dvacet let. Proto jsem požádala o ukončení studia, nechtěla jsem dělat něco zastaralého. Nemohla jsem to překousnout jen kvůli tomu, abych měla diplom s titulem. Profesoři se mnou měli asi také problém, jednou mi vedoucí katedry dokonce řekl, abych jim tam nezaváděla novoty a vlivy ze západu. V tu chvíli jsem si byla úplně jistá, že mě tam nic nového nemohou naučit. A tak jsem se vydala svou vlastní cestou, i když to bylo těžší. Rozhodně toho rozhodnutí nelituji.

* Souviselo to i s tím, že jste vyrůstala v době minulého režimu. Myslíte si, že kdybyste se narodila v dnešním světě, že by bylo něco jinak?

Byla bych v Americe. Kdybych byla svobodná, neměla bych dítě a bylo mi osmnáct let, jela bych tančit do Spojených států nebo do Holandska. Určitě bych si nenechala ujít žádnou příležitost a využila bych veškeré možnosti, které dnešní mladí lidé mají.

* Jak vypadá váš normální den? Trénujete sedm dní v týdnu?

Trénuju každý den, ale neznamená to, že by všechny mé dny vypadaly stejně. Ale všeobecně mám dopoledne trénink, potom vyzvedávám syna z jesliček a trávíme čas spolu. Večer nebo v pozdním odpoledni chodím učit a v tu dobu Matýska hlídá partner. Mívám samozřejmě také různé projekty nebo spolupráce s televizí, kdy se musím mnohem víc otáčet. Den je pro mě velmi krátký, nejradši bych ho natáhla dvakrát.

* Vaše sestra je DJ Lucca, věnuje se hudbě. Máte umělecké kořeny v rodině?

Právě že ne. V naší rodině byli všichni normální a spořádaní - učitelé, lékaři, inženýři. Jen my dvě jsme se odtrhly z rodinné linie. I když prospěch jsme ve škole měly vždy dobrý. Tatínek chtěl, abych byla paní doktorka, ale moje srdce říkalo něco jiného a já jsem ho následovala.

* Podporovali vás rodiče ve vašem rozhodnutí?

Maminka ano, ale tatínek zpočátku ne, dokud jsem ho nepřesvědčila tím, že jsem začala tančit v taneční skupině Uno, která byla tehdy na výsluní. Viděl mě na jevišti a pochopil, že za tím, co dělám, je velký kus dřiny. Že stát na jevišti znamená, že něco umím a že jsem dobrá. On jako sportovec to dokázal ocenit. Problém byl asi v tom, že se bál, že si tancem nedokážu vydělat. Ale velmi brzy se přesvědčil o opaku…

* Kariéra tanečnice nebývá příliš dlouhá. Myslíte na zadní vrátka?

Určitě ano, i když skončit s tancem asi nebudu moct nikdy. S ním jsem se narodila a miluju ho. Až nebudu vystupovat, mohu se věnovat choreografii a učení. Také proto se teď věnuji pilates, které mi pomáhá napravovat si tělo, abych si ho tancem nezničila. Chci se tomuto cvičení věnovat víc do hloubky, právě v tom vidím budoucnost - pomáhat tanečníkům napravovat zničená těla.

* Bojíte se stárnutí?

Nebojím. Stárneme všichni a je to jediná spravedlnost na světě. Samozřejmě mládí má své výhody, ale stáří přináší moudrost. Čím starší jsem, tím jsem zkušenější, mnoho věcí mi dochází, mám přehled o životě, dokážu odhadnout lépe lidi a rozumím světu víc než před deseti lety. Právě to je na stárnutí pozitivní. Z pohledu tanečnice jsem si nikdy neřekla, že jsem stará, že už tu nohu nedám tam, kam před deseti lety. Takže to zatím neřeším.

* Jaké jsou vaše koníčky kromě tance?

Poslouchám jakoukoli hudbu, chodím na bikramjógu, věnuji se pilates, jezdila jsem na skútru, než mi ho ukradli, chodím běhat, plavat nebo si přečtu dobrou knížku.

* Jaké vlastnosti musí mít tanečník, aby byl úspěšný?

Samozřejmě musí mít talent, rychle se učit a snadno si osvojovat pohyby. Musíte mít dobré pohybové dispozice a cítit hudbu. Tanečník musí být také emocionálně založený člověk, protože tancem něco dává. Když v sobě má prázdno, nemůže ze sebe nic vydat. Musí mít také obrovskou vůli něco dokázat a umět být tvrdý sám k sobě. To znamená například trénovat dvakrát tolik co ostatní a nikdy se nevzdávat. A samozřejmě musíte mít štěstí, být ve správný čas na správném místě a potkat ty správné lidi.

* Vy jste také choreografka, to je něco podobného jako být virtuos. Jakým způsobem vlastně vymýšlíte taneční choreografii?

Pustím si hudbu, začnu na to tancovat a sleduji, co hudba dělá s mým tělem a jak na ni reaguje. Pořád si to opakuji dokola, k tomu vymyslím další pohyb, a tak se to postupně nabaluje, až z toho vznikne taneční variace. Potřebuji hudbu, aby mě inspirovala. Bez ní je to velmi těžké.

* Existuje někdo na světě, s kým byste si chtěla zatančit?

S Madonnou. Chtěla bych ji poznat osobně. Čtu o ní knížku, fascinují mě lidé, kteří se z ničeho dostali na vrchol jako ona. Dostat se na výsluní je těžké, ale stokrát těžší je se na něm nějaký čas udržet. Protože musíte neustále překonávat sama sebe, jinak to ty lidi přestane bavit. Proto má Madonna můj upřímný obdiv. Jinak choreografů a souborů, kde bych si to chtěla zkusit, je samozřejmě hodně.

* Co na tanci nejvíc milujete?

Svobodu a to, že skrze něj mohu promítnout sama sebe a ukázat, kdo doopravdy jsem. Mám v sobě strašně moc energie, kterou mohu vydat. Vyjádřit všechny své emoce a nálady.

* Váš partner je také tanečník. Myslíte, že by váš vztah fungoval, i kdyby nebyl ze stejné branže?

Tancuje u mě ve skupině, ale má i svou práci, v jiném oboru. Bojím se, že kdyby měl absolutně odlišnou profesi a nepohyboval se v umění, tak by mě ani nemohl pochopit. Nevím, jestli bychom si mohli o tom povídat, jestli by cítil to, co já. Nevím, možná by to pro mě bylo naopak lepší. Nikdy jsem neměla partnera, který by byl úplně mimo obor, takže to nedokážu posoudit. Myslím si, že je potřebné, aby vám partner rozuměl a chápal vás. Ale zas to nemůže být někdo úplně stejný jako já, to už by byli dva kohouti na jednom smetišti.

* Učíte street dance, což je tanec, který vychází z ulice. Tančila jste někdy na ulici?

Právě že tančila. Když jsme byli ještě hodně mladí, lákali jsme v Brně lidi do našich tehdy otevíraných tanečních kurzů tím, že jsme tančili na ulici. Nebo jsme se domluvili s policisty, vjeli do křižovatky a na pár minut tancem zastavili dopravu. Jen tak, z recese. Řidiči napřed troubili, potom vylezli, dívali se a čekali, až nás ta euforie přejde. Nebo jsme jezdívali s Crazy dancers o prázdninách do Mnichova, položili jsme si před sebe klobouk a velký kazeťák a tančili, abychom si vydělali pár marek na cestu zpátky a na zmrzlinu. Jsem napůl dítě ulice a napůl z taneční akademie. Poznala jsem dobře oba světy.


  • Leona Qaša Kvasnicová se narodila 23. 12. 1972 v Brně
  • Je jednou z nejznámějších tanečnic a žádanou choreografkou
  • Byla členkou uznávaného tanečního souboru Uno a před sedmi lety založila vlastní skupinu If
  • Nedávno otevřela taneční studio Dancehouse
  • Připravuje choreografii k muzikálům (např. Excalibur a Galileo) a televizním projektům (Česko hledá SuperStar a Star Dance III.)
  • Můžete ji vidět také jako lektorku pilates
  • Již sedmým rokem vyučuje street dance, taneční styl street funk, který vymyslela, si nechala patentovat
  • Její partner je tanečník Martin Cisarz, společně vychovávají tříletého syna Matěje

Moře, nebo hory?
Moře

Dovolená aktivní, nebo pasivní?
Aktivní

Biftek, nebo řízek?
Ani jedno

Víno červené, nebo bílé?
Žádné, alkohol nepiju

Kočka, nebo pes?
Pes

Bílá, nebo černá?
Černá

Hudba klasika, nebo hiphop?
Obojí

Kopretiny, nebo růže?
Kopretiny

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Emoce, DJ Lucca, Profesionálka, Normální den, Muž, Celý tým, Star Dance, Dobré ráno, Nutná dávka, Fyzický výkon, Lucca