[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Který rodič by neznal větu svých ratolestí začínající: „Já chci…“ Doplnit si za ni můžeme cokoli. Další panenku, zmrzlinu, výlet na safari, zůstat doma místo školky, podívat se na Ledové království potřetí za sebou…
Jak vysvětlit dítěti, že tentokrát už prostě ne, aniž by došlo nejdřív k vztekání, poté k žadonění a slzám? A neskončilo by to vztekáním nás rodičů, kterým se už ono „ne“ nechce opakovat po padesáté osmé? Jak zůstat vyzenovanou mámou a ukázat tak potomkovi, že i vypjatou scénu lze vyřešit v klidu a bez hádek?
S odpovědí na tento zapeklitý problém přišel jeden tatínek. Ten na sociálních sítích zveřejnil „návod“ na výchovný zázrak, který aplikuje doma. „Když naše dítě žádá o věc, kterou je v dané chvíli nereálné splnit, například když chce jít na hřiště a my rodiče zrovna nemůžeme, řeknu mu prosté: ‚Já taky…‘ Měli byste vidět tu dětskou reakci. Je to opravdu zázrak. Dřív jsem syna odbyl strohým ‚ne‘. Jenže on se nedal a argumentoval víc a víc. A já pořád opakoval ‚Ne, prostě ne, nepůjdeme, už jsem řekl‘ a podobně.
Deset minut jsem mu vysvětloval důvod, proč tam jít nemůžeme, opakoval se jako kolovrátek, a stejně to bylo bez výsledku. Syn byl zlostnější, lítostivější, agresivnější, což zase rozčílilo mě. Výsledkem byl jeho (i můj) řev a slovní souboj, který vysílil mě i jeho.
Takže když mi malý nedávno řekl ‚Chci jít na lodičky‘, odpověděl jsem mu ‚Já taky, miláčku‘. On mi odpověděl to samé: ‚Já taky.‘ A… konec. Finito. Žádné vztekání ani přemlouvání. Prostě mu tahle odpověď postačila! Ta dvě jednoduchá slova mu podle mě dala jakousi empatii a postavila mě na jeho stranu. Radím vám, vyzkoušejte si to!“ doporučil rodičům na síti Reddit.
Na jeho doporučení hned reagovali další rodiče. „Říkám dceři to samé. Je to dobré pro dětské emoce, hlavně pokud se dítě cítí naštvané, smutné nebo frustrované. Řeknu jí, že jsem taky smutná, že bych si taky přála zůstat, například v dětské herně, kam chodíme, déle. Ona už se pak nehádá ani nežadoní. Jako kdyby ji to, že s ní souhlasím, nějakým způsobem uklidnilo…“ napsala jedna z maminek.
Další z rodičů sdílel podobnou zkušenost. „Tohle je rodičovské zlato! Používám ho u všech druhů záchvatů vzteku. Děti chtějí sladkosti. Řeknu: ‚Přál bych si, abychom mohli jíst celý den jen sladkosti!‘ Chtějí jahody, já odpovím: ‚Kéž by naše kuchyň byla plná jahod až ke stropu.‘ Dávám jim to, co ve své fantazii samy chtějí. Funguje to parádně a skoro pokaždé končíme u vymýšlení čím dál bláznivějších hypotéz a přání. A ony fakt, že to nemají nebo nemůžou mít, vezmou daleko líp, než kdybych se s nimi dohadoval. Mise splněna – záchvat vzteku zažehnán!“
Přijde vám, že tento komunikační „manévr“ stojí za to vyzkoušet? Pak neváhejte a při nejbližší příležitosti ho na své děti aplikujte. S výsledkem se můžete pochlubit na našem Facebooku.