[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na jedné straně se mluví o „evoluci českého otce“ a faktu, že naši muži nikdy nebyli zapojení do výchovy a chodu rodiny víc. Pravdou ale zůstává, že některé z nás mají vedle sebe partnera, který je spíš než cokoli jiného takový… „táta na baterky“. Jeho hlavním posláním se – dobrovolně, ale i nuceně, ve snaze zabezpečit rodinu – stala práce. Tráví v ní tolik času, že se pak sice těší domů, na rodinnou idylku, ale nemá čas ani energii ji spoluvytvářet.
Jenže pokud je muž takhle oddělený a doma všechno visí na jeho ženě, která se stará o děti, byt/dům, nedejbože i svou práci, tu vysněnou idylku po příchodu jen tak nenajde. Stane se spíš to, že se unavený chlap potká s unavenou ženskou. Přitom si obě strany spojují okamžik večerního setkání s vidinou nějaké úlevy a idealizují si moment setkání. On se těší na pohodlí, vypnutý telefon, klid, protože právě tahle vize ho motivovala vydržet celý den. Ale místo sladké náruče domova často narazí na podrážděnou „paní“, brečící děti, plus spoustu pokynů, které ho mají do chodu domácnosti zapojit. Protože ona se přece těší na to, až po celém dni kojení, žvatlání, vaření a uklízení, odevzdá alespoň děti muži, který měl tu výsadu a byl celý den pryč.
Co s tím? První záchytný bod by měla být snaha uvědomit si, že je to komplikované pro obě strany. Být doma celé dny sama a těšit se na příchod a úlevu v podobě partnera, je stejně pochopitelné jako dřít celý den do úmoru a těšit se do klidu domova. Jenže při oboustranném vysílení se to prostě nepotkává. Dokonce ani dnes, kdy se jinak muži do rodičovství zapojují víc než kdy jindy, respektive i ve sférách, kde dříve tolik nefungovali.
„Například v roce 2010 průzkumy ukázaly, že podíl otců na péči o nemocné děti odpovídal asi 17 procent. Dneska je to 34 procent!“ upozorňuje Lukáš Talpa, odborný garant z Ligy otevřených mužů (LOM). Jenže na zvyšující se množství péče o děti i rodinu jako takovou, je potřeba mít čas i energii, a tady se muži dostávají trochu do pasti. Zvlášť pokud v sobě nesou tu čistokrevnou zodpovědnost za rodinu a mají strach, že když přestanou pracovat, rodina bude strádat. A my se zase snadno můžeme cítit, že jsme na péči o malé dítě samy. Pak místo vysvětlení toho, co cítíme, křičíme a pláčeme – to když už jsme na dně.
Děti, práce, manželka, hypotéka… vše vyžaduje čas a energii. A muž se dostává do pasti.
„Pokud spolu mají partneři o takových věcech mluvit, pak ideálně preventivně. A hlavně popisně a bez výčitek. Můžete popsat, co cítíte, aniž byste obviňovala. Používejte spojení jako ‚já mám pocit, mně se zdá… že ta tvoje práce a vydělávání peněz za to nestojí, že spolu potřebujeme být víc jako rodina‘. Útočit ve stylu ‚ty to máš tak debilně nastavené, že už tě děti ani neznají a já si nepamatuju, kdy jsi s námi naposledy večeřel‘ vás nikam nedovede. Nedává to prostor k otevřené komunikaci, ale k obraně, respektive vzniku konfliktu,“ popisuje časté chyby Lukáš Talpa. Hlavně je prý potřeba dobrat se toho, proč vás partner doma není tolik, kolik byste vy ocenila a děti potřebovaly.
Pocit nutnosti zajistit rodinu jako odkaz předků
Jak komunikovat a nastavit si priority?
Práce není jediný důvod
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se