[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S Mirkem jsem se poznala, když byl půl roku rozvedený. Svou první ženu Janu si vzal, protože otěhotněla. Bohužel potratila a jejich vztah šel z kopce. Podle Mirkových slov to nebyla láska, cítil jen morální povinnost si ji vzít. Později prý nebyl důvod s ní zůstávat. Rozvod ale nesla těžce hlavně jeho matka, která si Janu oblíbila. Bohužel mi to dává neustále najevo.
Už když jsem s Mirkem poprvé přišla k nim domů, věděla jsem, že si s tchyní nebudeme rozumět. Typická žena, která neustále někoho kritizovala, na každém hledala chyby – jen sama na sobě ne. Ráda se také stavěla do role oběti a jediný, s kým si prý rozuměla, byla Jana, první manželka mého Mirka.
Mirek mi hned při seznámení řekl, jak to s jeho první svatbou bylo. Jana otěhotněla po pár měsících vztahu a on neměl tu sílu ji nutit k přerušení těhotenství. Po neštěstí s potratem bylo jasné, že manželství neklape. Jana ale prý byla podobného ražení jako jeho matka, rozuměly si skvěle. Není divu, že ji málem trefil šlak, když jí Mirek oznámil, že se rozvádí. No a co teprve, když jí řekl, že si našel mě!
Já se tomu tenkrát spíš jen smála, přece se nebudu stresovat tím, co si myslí moje budoucí tchyně. Beru si Mirka, ne ji. Jak jsem se mýlila! Už po pár měsících po naší svatbě bylo jasné, že snadné to mít rozhodně nebudu. Navíc bydlela dvě patra pod námi. Ideální v případě, že budeme mít dítě a ona ho bude občas hlídat. Jenže tahle výhoda se brzo ukázala jako nevýhoda. Mirek jí totiž nechal klíče, ještě když žil s Janou, a ona toho využívala pokaždé, když mohla.
Ani nezazvonila, otevřela si a mnohdy vpadla do bytu jako velká voda, aniž by se dopředu ohlásila. Dvakrát nás dokonce „přepadla“ při milování v ložnici. Snažila jsem se Mirkovi říct, že tohle přece nejde, ať vymění zámek, ale on se k tomu neměl. A ještě horší bylo, že mě začala poměřovat s Janou. Ona byla ta, která se lépe starala o domácnost, ona lépe vařila, ona by byla lepší matka.
Když jsem pak otěhotněla, bylo to ještě horší. Neustále ke mně chodila a dávala mi nevyžádané rady, co mám dělat, abych dítě donosila, neustále mi předhazovala chudinku Janu, která o dítě přišla. Bylo to strašné. Po porodu jsem sice ocenila, že se snažila mi pomoct, ale když jsem pak jednou viděla z okna, jak se s naším malým v kočárku producíruje i s Janou, bývalkou Mirka, už toho bylo dost. Jana vypadala jako matka, tchyně jako šťastná babička.
Všední den očima mámy a dítěte
Mirek chodil pozdě z práce, takže tyhle věci vůbec nevnímal a když jsem ho znova požádala, aby konečně ten zámek vyměnil a své matce něco slušně řekl, odbyl mě se slovy, že „zase přeháním“. Nic se od té doby nezměnilo, synovi je už deset měsíců a já trpím. Nevím, jak dál, a nevím, zda vůbec Mirek chápe, že tohle je prostě nenormální. Co mám ale dělat, netuším. Bojím se, že nakonec od Mirka raději odejdu.