Maminka.czTěhotenství

Těhotenský deník Anety: Je rozdíl mezi prvním a druhým těhotenstvím?

Iva Endrychová 12.  4.  2015
Každé těhotenství ženy vnímají jinak. Přečtěte si, jak své druhé těhotenství vnímala Aneta, která se nám se svými pocity svěřila, už když čekala svou první holčičku.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Seznam kapitol
3. Třetí trimestr - Jdeme do finále

28. týden – Zahradničení v Borohrádku

Strávili jsme dohromady 6 dní mimo Prahu. Byli jsme v Borohrádku a na Seči. Počasí ale mohlo být lepší, hodně pršelo a byla docela zima, buřtíky jsme však přece jen opekli. Zajeli jsme i do Častolovic za zvířátky, Magda byla nadšená. Petr zase zryl kousek zahrádky a zasadil ještě celer, dýni a cuketu. Pochutnali jsme si na ředkvičkách, i když některé byly červivé.

Začala mě pálit žáha, takže doma musíme mít stále mléko. Já a taťka jsme měli svátek, takže jsme si zase vyšli do restaurace a pěkně se přejedli.

29. týden – Výlet do zoo

Tento týden byl ve znamení veder, ve dne přes třicet stupňů a ani v noci to o moc nekleslo. Pálení žáhy trochu polevilo, ale pro změnu občas dostanu křeč do nohou, takže jsem začala brát pravidelně magnézium, aby se to zlepšilo. Elenka kope ostošest, někdy to až zabolí. Snad se má v bříšku dobře. Já ale nyní vypadám jako těsně před porodem.

Udělali jsme si spolu s Emičkou a Marečkem výlet do zoo a moc jsme si to užili. Prošli jsme ji skoro celou, Magdička si už pamatuje, kde je které zvířátko a diktuje se, která chce vidět, to znamená skoro všechna. Asi to byl náš poslední výlet do zoo před porodem, už mě to totiž dost zmáhá. 

30. týden – Obrovské břicho

Byla jsem na kontrole v těhotenské poradně, za měsíc jsem přibrala 3 kila, navíc mám tedy celkem 11 kilo. Tolik jsem měla i při porodu Magdy. Podle velikosti břicha každý tipuje, že rodit budu každým dnem, ale já mám ještě tak 9 týdnů čas. Všechno je pořádku. Oproti těhotenství s Magdičkou mám mnohem nižší tlak, cervix skóre je 0. To jsem ráda, protože někdy mi to už přijde, že chce vylézt ven.

Je to jiné než s Magdou. Elenka už je otočená hlavičkou dolů, takže je to mnohem větší tlak, vše mě mnohem víc zmáhá a občas je to celkem nápor i na močový měchýř. S Magdičkou, která seděla na zadečku, to takové nebylo.

Tento týden jsme chtěli absolvovat rodinné focení v dendrologické zahradě v Průhonicích, ale jako na potvoru leje a leje. Mrzí mě to, protože Petr mi obarvil hlavu (docela dobře) a došla jsem si kvůli tomu i na kosmetiku. Teď váháme, zda to přesunout úplně, nebo jen přeložit do ateliéru. Té druhé možnosti se bojím. Magda by totiž asi uvnitř moc nespolupracovala a mohlo by to být trápení pro všechny. Uvidíme, jak se s fotografkou domluvíme.

31. týden - Focení

Focení v Průhonickém parku máme za sebou. Vyvedlo se nám i počasí a fotky jsou pěkné. Magdička nakonec celkem spolupracovala, ale přesto to s ní bylo těžší, chtěla pořád domů a tak. Ale zvládli jsme to. Spolu s tetou Evou a Kubíkem jsme byli na Dětském dnu tady na Lužinách u jezera. Děti si to moc užily. Jezdily na létacích dracích, poníkovi, Magda jela jako zkušená jezdkyně.

Elenka má podle ultrazvuku 1665 gramů. Je prý jako z učebnice, prostě dokonalé miminko. Má asi o 200 gramů více, než tou dobou měla Magda. Zato já jsem od minulé kontroly nic nepřibrala. Všechno je v naprostém pořádku. Absolvovala jsem i krevní odběry, tedy placenta je prý docela nízko a kousek se nějak překrývá, ale jen trochu. Elenka už je prý „narvaná“ až úplně dole v pánvi, připravená k porodu. Skoro jí ani nemohli změřit hlavičku. Čípek je zavřený a drží, tak snad i vydrží.

A taky se mi tento týden podařilo vyřídit si papíry na mateřskou dovolenou. Nastupuji 27. června.

32. týden -  Elenka kope jako šílená

Tento týden jsme strávili v Borohrádku. Odjeli jsme z Prahy na celých 10 dní a moc jsme si to užili. Byla vedra, Magdička se pořád cachtala v bazénku, byla nadšená. Petr dal do pořádku zahrádku, objeli jsme návštěvy. Stavili jsme se i na Seči, kde jsme oslavili Tániny a Eminy narozeniny. Ty vysoké teploty jsem zvládala docela dobře, ale už jsem se těšila, až se ochladí. Celý týden jsme hodně grilovali, hlavně ryby, které milujeme.

Elenka občas kope tak šíleně, že mám pocit, že vystřelí ven. Vše je ale v pořádku, jen mě pobolívá kolem kostrče, asi to mám trochu skřípnuté z toho, jak stále ležím na boku. Někdy mě taky pěkně táhne pod žebry, bříško už je prostě veliké a dává svalům zabrat.

33. týden – Poslední nákupy

Po návratu do Prahy jsem nakoupila nezbytnosti, které budu potřebovat pro Elenku. Plínky, podložky na přebalování, kosmetiku pro nejmenší, líh na pupíček a taky vložky a kalhotky do porodnice. Měli bychom pomalu začít chystat pokoj, aby se tam vešla postýlka, a taky je na čase vyklidit skříně, abychom měli kam dát Elenčiny věci.

Máme hotové fotky z Průhonického parku, jsou moc pěkné.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Kostrč mě už tolik nebolí, zato žáha pálí jako ďas! Občas mi na chvilku ztuhne břicho, ale opravdu jen výjimečně. Volala jsem naší dětské doktorce, abych nahlásila, že budeme mít Elenku. Bohužel nebude pracovat celý červenec, nastupuje až 7. srpna, tak nevím, zda první prohlídky nebudeme absolvovat u zastupující doktorky.

34. týden – Pocity na hnízdění

Byli jsme s Petrem na večeři v Ambiente. Dali jsme si to vzájemně k našim třicetinám. Máme to tam oba moc rádi a asi se tam teď dlouho nepodíváme. Spolu s námi tam byla i Bára s Béďou a všichni jsme se doslova přejedli. Jeli jsme také na svatbu kamarádky Martiny, překvapilo mě, jak v pohodě jsem to zvládla. Mám pocit, že mi dělají dobře vysoké podpatky. Nebolí mě záda, asi proto, že se mi na nich změnilo těžiště. Ale jinak je pro mě každá delší cesta po svých nebo i jen delší stání utrpením. Dvakrát v týdnu mě dost chytla v noci záda, možná, že už jsou to poslíčci...

Nevím, s Magdou jsem je vůbec neměla. Zdá se, že se dostavila potřeba hnízdění, nejraději bych teď všechno vyklidila a už přestavěla pokoj. Jenže tohle mohu dělat jen v noci, když Magda spí, s ní to nezvládám. Navíc Petr je nyní služebně na Moravě, tak jsem na to sama. Jen doufám, že nebudu rodit, když je teď pryč. Jak o tom porodu přemýšlím, mám teď pocit, že bych chtěla rodit přirozeně. Zjišťovala jsem si to, a pokud se mi ta placenta zvedne a jizva nebude ztenčená, tak by to snad mělo jít. V tom případě by bylo dobré, kdyby se porod opravdu rozběhl sám od sebe. Jsem moc zvědavá, jak to nakonec dopadne.

Do poradny jdu až příští týden, tak se tam na všechno zeptám. Už mám i zprávu z alergologie ohledně mého astmatu. Je to až k neuvěření, protože ačkoli jsem těsně před porodem, tak se mi spirometrie zázračně zlepšila. Možná je to tím, že už doma nemáme psa…

35. týden – Mateřská dovolená

Nastoupila jsem na mateřskou dovolenou. Taťka se nám vrátil z Frýdku-Místku, a protože úspěšně složil zkoušky, dostane od října po třech letech smlouvu na dobu neurčitou. To se muselo oslavit! Zašli jsme do naší oblíbené čínské restaurace a oslavili jsme zároveň naše šestileté výročí svatby a Petrův svátek.

Využili jsme toho, že Magda byla s našima na celý víkend v Borohrádku, poprvé sama, a pustili jsme se do generálního úklidu bytu. Spoustu věcí jsme vyházeli, teď už jen zbývá vyčistit koberec, gauč a postele, vymýt pračku a troubu, připravit ložnici na příchod miminka a máme vše hotové. Strašně se mi ulevilo, byla jsem pořád nervózní, že nic není připraveno a že to nestihneme. Mamka má v Borohrádku dokonce připravený i kočárek pro Elenku, ale do Prahy ho přivezou až těsně před porodem.

Mám po kontrole v poradně. Elenka je v pořádku a cervix skóre je stále 0. Přibrala jsem 14 kilogramů, uf. Zeptala jsem se taky na tu placentu a zjistila jsem, že jsem to špatně pochopila. Placentu mám sice v dolním segmentu, ale do porodních cest nezasahuje. Doktorka se jenom bála, aby mi nezačala prorůstat do jizvy po císaři, což se prý někdy stává, tak to hlídala. Doporučila mi porod císařem… Uvidím, co mi řeknou v Podolí. Jdu tam poprvé až 23. 7.

36. týden – Měření Elenky

Cítím se fajn, tak jsme na celý týden odjeli do Borohrádku. Díky počasí se to moc vydařilo a Magda si to užila. Chodili jsme se koupat a Magdička si tam našla novou kamarádku, Sofinku. Je o dva roky starší, ale bezvadně si spolu rozumějí. Její dědeček točí zmrzlinu a na zahradě mají bazén, takže jsme tam byli pečení vaření.

Za ten týden, co jsme byli pryč, mamka dokončila generální úklid našeho bytu. Jsem jí za to moc vděčná.

Cítím se dobře, jen mě hrozně bolí záda dole v kříži. I v poradně jsou spokojení. Cervix skóre už je 2, takže se připravuji na porod. Podle doktorky bude Elenka velká, nyní má podle ní tak tři kilogramy. Já za týden nabrala další kilo, takže celkem mám 15 kg. Taky mi vzali kultivaci na streptokoka, tak uvidíme, jak to dopadne.

Všichni se ale bojí, abych nerodila dřív, proto teď z Prahy nevytáhneme paty.

37. týden – Už mám připravenou tašku do porodnice

Pro jistotu jsem si už sbalila tašku do porodnice. Někdy mě pekelně bolí záda v kříži. Břicho už mám opravdu plné Elenky, ale naštěstí se mi neudělaly žádné strie. Byla jsem naposledy v poradně u své gynekoložky, vše je v pořádku. Cervix skóre by mělo být 2, ale prý se to dá těžko poznat, protože ta hlavička úplně naléhá. A monitor se zase musel dělat dvakrát, protože Elenka spala a nedala se vzbudit.

Za týden jsem nic nepřibrala. Bohužel test na streptokoka byl pozitivní a je tam i zlatý stafylokok. Pokud budu rodit normálně, tak při porodu dostanu nitrožilně antibiotika. Teď mi doktorka napsala čípky a mastičku.

I když jsem říkala, že z Prahy už nevytáhnu paty, alespoň na tři dny jsme vypadli za Verčou na Hradišťko. Magda se alespoň vyblbla s Natálkou a Davídkem. Záda mi trochu povolila, kéž by mě už tak nebrala.

38. týden – První návštěva Podolí

Já jsem prostě cestovatelka. Nakonec jsme ještě na tři dny vypadli s Magdou a našima do Borohrádku. Ta vedra jsou úmorná, navíc mi začaly otékat nohy, je to hnus. Kotníky mám jako konve a nevejdu se do žádných bot. Ale hlavně, že si to Magda užila, opět jsme hodně času strávili u Sofinky.

Cestou domů jsme chytli dopravní nehodu, takže jsme v autě strávili čtyři hodiny. To bylo strašně náročné. I když jsem se pak doma naložila do studené vany, moc to nepomohlo, záda mě bolí opravdu pekelně. Otoky mi naštěstí splaskly po pár dnech zvýšeného příjmu tekutin. I záda se trochu zlepšila, ale je to spíš jen na chvilku.

Mám za sebou první, čtyřhodinovou návštěvu Podolí. Vše je v pořádku přibrala jsem kilo (celkem tedy 16 kg), cervix skóre je 3, takže zatím se žádný porod nechystá. Podle odhadu malá váží 3307 gramů. Jizva je v pořádku, v nejtenčím místě má 4 mm. Malá je krásně natočená a polohou už je připravená na porod. Na ultrazvuku jsem zase strávila hodinu, protože malá se nechtěla natočit a nechat se změřit. Pořád utíkala ze sondy, ta se musela pořád posouvat, no dělaly jsme tam zase psí kusy.

Doktor proti vaginálnímu porodu nic nenamítá, ale poslední slovo bude mít až primář, k němu jdu za dva dny. Doktor pro spuštění porodu doporučil hodně sexu a alkohol. Koupila jsem si čaj z maliníku a lněné semínko, tak snad to k něčemu bude.

38+0 týden – Budu rodit přirozeně

Hurá, primář schválil vaginální porod! Vše je v pořádku, jen mám míň plodové vody. Budou čekat do termínu, a pak se uvidí. Pokud by to na porod stále nevypadalo a nález by pokračoval, nechali by mě i přenášet. Ale pokud by bylo vše stejné, rodila bych císařem.

Říkal, že 14 dní do termínu je dlouhá doba, a že to, že nemám žádné poslíčky ani kontrakce, nic neznamená. Tak uvidíme. Moc si přeji, aby se Elenka k porodu rozhoupala a zvládly bychom to přirozeně. Na kontrolu mám jít za 5 dní.

38+3 týden – Porod se blíží

Začala mi odcházet hlenová zátka. Jde to pomalu, je to takové špinění, ale jsem ráda, že se něco děje, snad to dospěje k normálnímu porodu. Občas mě berou záda a bolí mě čípek. Taky se mi trošku osypalo břicho, nevím, z čeho to může být. Zítra jdu na kontrolu do Podolí a doufám, že se nález trochu posunul.

38+4 a 38+5 týden – Tělo se připravuje

V deset hodin večer mi začaly stahy. Nejdříve byly úplně slabé a postupně zesilovaly. Mezi 22:30 a 01:00 se ještě dalo spát, ale pak už jsem byla vzhůru celou noc. Stahy byly asi po 10 minutách, ráno se interval zkrátil na 7 až 8 minut. Nebyly nijak silné, cítila jsem je ve spodním břiše a občas v zádech.  Ráno jsem teda zajela metrem do Podolí.

Cervix skóre bylo 6, takže nález opravdu postoupil. Stahy na monitoru zatím vidět nebyly, ale prý tam jsou vidět až ty celého břicha. Teď se tedy bude čekat, jak to bude postupovat, mohu porodit zítra nebo taky až za týden. Já si však myslím, že bych mohla porodit do tří dnů.

Kontrakce mám stále, teď odpoledne byly po deseti minutách a jejich intenzita vzrostla. Prý počkáme, až ty stahy budou takové, že je nebudu moct vydržet.  V Podolí mi také vzali krev kvůli svědění břicha, ale výsledek byl v pořádku. Myslím, že to znamenalo blížící se porod.

Magdičku jsme už radši dali k našim.

Anetin těhotenský deníček: 3. trimestr
Témata: Těhotenství, Vaše příběhy, deník, jezdkyně, Celý porod, Druhý porod, Normální porod, Mez, Lněné semínko, Čokoládový dort, První návštěva, Perla, Den, První pohyb, ÚPMD, Taťka, Výročí svatby, McDonald, Tánin, Čtvrtý den, Magnezium, Poslední slovo, Streptokok B, Poslední menstruace, Růžový sad