[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Faktem je, že její účinnost velká a patří tak k nejspolehlivějším prostředkům ovlivnění bolestí při porodu. Existuje ale také riziko, že aplikace znecitlivující látky do páteře neproběhne tak, jak má a dojde k poranění obalů míchy, což se stává přibližně ve dvou případech ze sta.
Poměrně často jsem od kamarádek v těhotenství slýchala otázku: Necháš si dát epidurál, nebo vše necháš na přírodě? Popravdě řečeno jsem ani na chvíli neuvažovala o té duhé „přírodní variantě“. Bolesti se bojím jako čert kříže a tak jsem chtěla předejít možné katastrofě.
Jenže když jsem na předporodním kurzu poprvé viděla na vlastní oči nádobíčko, kterým se tato zázračná analgezie aplikuje, trochu jsem znejistěla. Následně porodní asistentka dlouze promluvila o možných komplikacích, v tu chvíli mě zamrazilo. To do mě budou bodat tuhle obří, tlustou jehlu? Také jsem si neuměla představit, jak lékaři zařídí, abych se jim při podání nehnula ani o milimetr... Navíc když mnou budou cloumat bolesti. Hotová záhada!
Když jsem o epidurálu věděla vše potřebné, moje rozhodnutí znělo: jdu do toho, i přes rizika, která mohou nastat. Vědomí, že budu v rukou vynikajících lékařů, špiček ve svém oboru mě uklidnil. Musí přeci vědět, co dělají. Jen aby na celou akci nebylo nakonec pozdě!
Když jsem pak přijela do porodnice po osmácti hodinách hodně bolestivých kontrakcí, moje jediná otázka zněla: kdy mi ho konečně píchnete? Byla jsem opravdu neodbytná, protože jsem se na totéž vyptávala pravidelně po dvou minutách. Pokaždé mi bylo řečeno, že si ještě nějakou dobu počkám. Minuty na sále se nesnesitelně vlekly a já ze zoufalství kousala bolestí do ručníku. Ne, že by mi to nějak extra ulevilo:-)
Když mi sestra přišla říct, že je pan anesteziolog na cestě, měla jsem chuť ji radostí políbit. Ani nevím, jak jsem to dokázala, ale podle pokynů jsem držela stočená v klubíčku a při aplikaci se opravdu ani nehnula. Zázrak. Obří jehly jsem si dokonce v tom zmatku ani nestačila všimnout (naštěstí).
Za moment bylo po všem a mě se v tu ránu ulevilo. Už žádná zničující bolest! Jen stahy, které jsem levou zadní prodýchávala a u toho si v klidu povídala se svým manželem. Další hodinu jsem prožila v klidu a když přišlo velké finále – tedy tlačení, byla jsem v rámci možností odpočatá a schopná plnit pokyny porodníka, což byla pro všechny přítomné příjemná změna. Obdivuji všechny maminky, které zvládly porod bez epidurálu!
Vaše Adéla