[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Víceméně spolehlivé řešení totiž máme v rukou jen něco málo přes třicet let. To není tak moc, že? Když vědci podrobili zkoumání historické metody domácího zjišťování gravidity, došli k překvapivým výsledkům. Třeba k tomu, že některé, byť bizarní, fungují, což neznamená, že vás vybízíme je zkoušet! Přečtěte si příběhy osmi žen, jak se v minulosti mohly stát. Jak se asi jednou bude psát o nás, co myslíte?
VIDEO: Druhy těhotenských testů a kdy je dělat?
Arsinoé je černooká egyptská kráska, vlasy i obočí si barví henou, rty rozdrcenými krovkami červeného hmyzu a pod oči maluje černou linku. Někdy kolem roku 1350 př. n. l. by ráda věděla, jestli jí perioda vynechala, protože je těhotná. Arsinoé použije metodu, která je v Egyptě běžnou praxí, zmínka o ní se dochová na vzácných papyrusech. Do dvou látkových sáčků dá obilí, do jednoho ječmen a do druhého pšenici. Na sáčky několik dnů střídavě močí. Pokud semena vzklíčí, znamená to těhotenství – pšenice avizuje dívku, ječmen chlapce. Test ověřoval německý lékař Julius Manger a došel k závěru, že je úspěšný ze 70 %!
Athéňanka Thais je luxusní prostitutka, o níž se dochová zmínka přímo na zdi athénských hradeb (se zajímavou finanční nabídkou). Těhotenství by určitě neuvítala. Obrací se na diskrétního lékaře, který jí do vaginy vloží cibuli (nebo jinou silně čpící zeleninu), a ráno se ukáže – pokud jí cibule čpí z úst, těhotná by být neměla. Řekové totiž věřili, že gravidita ženské orgány „uzamkne“ a do těla přes ně nic nepronikne.
Asi tušíte, že metoda měla velmi nejisté výsledky. To bylo kolem roku 600 př. n. l. O 200 let později nejproslulejší lékař, sám Hippokrates, radí ženám, kterým se zpozdila menstruace, aby vypily večer před spaním roztok medu a vody. Křeče v břiše měly poukázat na těhotenství, ale zároveň ho neohrozit.
Peršance Darye je už přes čtyřicet a tento věk pro většinu žen starého světa znamená stáří. Jenže sousedka Jasmin si taky myslela, že ji bohyně plodnosti Anáhitá už potomkem neobdaří, a teď nosí v šátku děvčátko… Darya použije metodu, kterou kolem roku 1000 n. l. zavedl slovutný učenec Avicenna (Ibn Síná), praotec moderní medicíny. Ten při určování těhotenství používal uroskopii. Podle barvy, konzistence a zápachu moči on a jeho následovníci diagnostikovali, zda je dítě na cestě.
Na detekci hCG je dnes založena naprostá většina těhotenských testů. hCG je glykoproteinový hormon blízký luteinizačnímu hormonu (LH) vznikajícímu v hypofýze. Obdobně jako jiné glykoproteinové hormony je i hCG tvořen dvěma podjednotkami označovanými jako α a β. Přitom α podjednotka hCG není specifická – neboli není rozeznatelná od α podjednotek příbuzných hormonů (např. zmíněného LH).
Oproti tomu β podjednotka hormonu hCG je specifická, což hraje roli v principu těhotenských testů. Produkce hCG počíná v organismu prakticky souvisle se zahnízděním vajíčka v děloze – produkován je již budoucím základem placenty (přesněji syncytiotrofoblastem) a později samozřejmě placentou již několik dnů po oplodnění. Svým působením hCG udržuje činnost žlutého tělíska – zajišťuje prodlouženou produkci estrogenu a progesteronu, tedy hormonů, které jsou mimo jiné vysoce významné pro růst a vývoj dělohy a plodu.
„Dívejte se na mě zpříma,“ nabádá roku 1584 v Paříži lékař a chirurg Jacques Guillemeau znepokojenou Charlotte, které vynechala perioda po večeru s mušketýrem královské gardy. Ani si nepamatuje jeho jméno. Athos? Porthos? Aramis? Nebo ten čtvrtý? Guillemeau uveřejnil spis o oční medicíně, v němž uvádí, že těhotenství je možné poznat od druhého měsíce od početí ze vzhledu oka. Těhotná žena tam má údajně víc červených žilek.
V Evropě kolem roku 1000 n. l. už je jasné, že klíčem k ranému určení těhotenství je moč. Ta má být u těhotné ženy čirá až bledá, jen s kalem na povrchu. Míchala se s vínem, protože alkohol reagoval s bílkovinami produkovanými v těhotenství. Ke slovu se dostala i řada pověr, však se svět řítil do církevního tmářství. A tak i Drahomíra, děvečka za vlády prvních Přemyslovců, hází klíč do misky s močí a napjatě čeká, jestli se v misce objeví viditelný obrys, který by znamenal, že je dítě na cestě.
V Evropě na přelomu 19. a 20. století se teorie o určování těhotenství rojí jako houby po dešti. Jedna z nich tvrdí, že moč těhotných žen obsahuje identifikovatelné krystaly. Jiná, že jde o bakterie. Velký důraz se klade na fyzické příznaky jako nutkání k močení, ranní nevolnosti nebo bolesti kyčlí. V ohnisku pozornosti je moč – stopa je správná a na scénu přichází slovo hormon. Testy hormonů (zejména na zvířatech) však byly výhradně v rukou lékařů.
Ve 20. letech 20. století je konečně identifikován hormon hCG a jeho vysoká koncentrace v moči těhotných žen. Píše se rok 1927 a německá dívka Hildegarda odevzdává moč ke zkoumání vědcům Selmaru Aschheimovi a Bernhardu Zondekovi. Ti ji vstříknou do pokusných myší. Když nedojde k sexuální aktivitě a test projde bez reakce, není žena těhotná. (Hladina hCG se stala základem pro vznik slavného testu nazvaného A-Z.)
Anglie, rok 1935. Manželka britského vědce Lancelota Hogbena nese o páté do pracovny svého manžela čaj a sušenky. Zvídavý lékař se věnuje… Žábám! Právě vstřikuje moč do žáby drápatky. Pokud začne do 24 hodin klást vajíčka, znamená to, že moč patřila těhotné ženě. Jde o reakci na hormon gonadotropin, který ovšem bude objeven až v roce 1958.
Američtí vědci Carl Axel Gemzell a Leif Wide uveřejňují v 60. letech přelomový objev pro určování těhotenství – test inhibice hemaglutinace. Používala se při něm imunologická reakce buněk s hormonem hCG. Cesta k testům, jak je známe dnes, byla otevřena. A teď stoprocentně pravdivý příběh. Drobné zvídavé dívce Margaret M. Crane je právě šestadvacet a pracuje jako inovátorka a grafička ve farmaceutické společnosti Organon ve West Orange, New Jersey, na nové řadě kosmetiky. Jednoho dne si v laboratořích všimne stovek zkumavek.
Na dotaz, co v nich je, kolegové odpovědí, že těhotenské testy. „Od té chvíle jsem začala přemýšlet nad tím, jak by ženy mohly natolik intimní a ryze soukromou věc, jako je těhotenský test, provádět doma,“ vzpomíná Margaret později na to, jak doma zkoušela sestavit test z různých předmětů, včetně kancelářské svorky a zrcátka. Světlo světa spatřil první těhotenský test, jak ho dnes známe, v roce 1969. Planetu dobyl pod názvem The Predictor. Kvůli špatnému nakládání s licencemi ze strany Organonu však Margaret neviděla ze svého patentu nikdy ani cent. Až jednou četla noviny, ve kterých se o historii testů psalo. „O mně ani slovo. Váhala jsem, nešlo mi o peníze, ale spíš o pravdu. Až jsem sedla a napsala autorovi článku e-mail.“ Od roku 2012 vysvětluje Margaret na besedách, jak důležité pro ni kdysi bylo, abyste jednou (i vy) mohla číst své růžové čárky na testu v soukromí.