Maminka.czRozhovor

Tenistka Lucie Šafářová o mateřství: Takový strach jako v šestinedělí jsem nikdy předtím necítila

Michaela Láchová 31.  1.  2022
"Většina žen si přeje kojit. Já jsem si první čtyři měsíce doslova vybojovala," říká tenistka Lucie Šafářová (34). Jak moc se proměnil její svět po narození dcery Leontýnky (2)? Proč pro ni bylo šestinedělí doslova turbulentním obdobím? A jaké ambice mají jako rodiče dva vrcholoví sportovci?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

"Přijeďte za námi na tenis, budeme tam celá rodina,“ napsala mi Lucka, když jsme se domlouvaly na setkání. Raketu ale v ruce překvapivě nedržela ona, nýbrž Matyášek a Adámek, synové jejího manžela – hokejisty Tomáše Plekance (39). Ani nejmladší Leontýnka ale během našeho povídání nezahálela. Několikrát zdolala žebřiny nahoru a dolů, s vervou se vrhala na připravenou opičí dráhu, a kdyby mohla, na trampolíně skáče doteď. Nutno říct, že energie má tahle rodina na rozdávání! 

VIDEO: Lucie Šafářová pro časopis Maminka


Jak často vyrážíte společně na tenis? 

Matyáška s Adámkem máme dvakrát týdně a jeden den mají vždycky odpoledne tenisový trénink. S Leontýnkou na ně mezitím čekáme na trampolíně nebo v tělocvičně, ale už se těším, až se začne taky aktivně zapojovat. 

Leontýnka slavila těsně před Vánocemi narozeniny. Jak za poslední dva roky, kdy je na světě, proměnila váš život? 

Ze sportovce na maminku je obrovská změna životního stylu. Vrcholový sportovec je zvyklý, že se všechno točí kolem něj a jeho potřeb, dbá se na hodně spánku i na stravu, kdežto maminka to má vlastně přitom úplně naopak. (smích) Všechno je o dítěti, člověk se nevyspí a nemá čas pro sebe. Ale zase je to opravdu krásné, když člověk drží v náručí miminko, je to ta největší radost, kterou nevykoupí žádné sportovní vítězství. 

Jaké období pro vás bylo nejnáročnější? 

Myslím, že pro mnoho žen je náročné šestinedělí. U mě najednou s miminkem přišel i obrovský strach o něj a o to, že je to všechno na mně. Myslím, že na to se asi nikdy člověk necítí připravený, i když si o tom ledasco přečte. Najednou je to naostro a musím říct, že takový strach jsem nikdy předtím necítila. Na deficit spánku si člověk zvykne, ostatně zvykne si na cokoli. (smích) 

S BŘÍŠKEM NA KURTU 

Jak dlouho poté, co jste zjistila, že jste těhotná, jste aktivně hrála tenis? 

Docela dlouho. Hrála jsem pražský turnaj i turnaj v Paříži, kde jsem se už loučila s kariérou. Byly to ale jen čtyřhry, protože přece jen singly jsou hodně náročné. 

To je ale vánoční překvapení: Lucie Plekanec Šafářová čeká druhé miminko!


Lékaři ale sportovkyním, pokud se cítí dobře a zdravotní stav to dovolí, dál sportovat doporučují, je to tak? Samozřejmě s ohledem na těhotenství… 

Je to asi dost individuální. Já jsem měla relativně bezproblémové těhotenství, nebála jsem se. Tenis asi není ideální těhotenský sport, je tam hodně otřesů, dopadů a rychlých sprintů. Tréninky mi ale naopak pomáhaly proti těhotenským nevolnostem. Na turnaj jsem prostě musela, neměla jsem na výběr. A když jsem se rozproudila a překonala jsem to, že se člověku chvíli nechce nebo je mu špatně, naopak se mi ulevilo. Díky adrenalinu při zápase najednou člověk na všechno zapomene. Jediné, co mi nešlo, bylo běhání, přestože jsem byla zvyklá předtím hodně běhat. Tvrdlo mi břicho, což mě trošku překvapilo, takže běh jsem vynechala. Ale cvičit jsem mohla normálně. 

Sedminásobná máma, ekonomka Markéta Šichtařová: Poslednímu těhotenství jsem se nejvíc divila já sama!


Říká se, že vrcholové sportovkyně mají často těžší průběh porodu, protože jsou hodně osvalené. Jak tomu bylo u vás? 

Myslím si, že jsem to pravidlo potvrdila. A co jsem se bavila s kolegyněmi, měly jsme to hodně podobné. Svaly mě nechtěly pustit, tělo se nechtělo uvolnit, i když jsem se snažila a přestože mi dávali různé přípravky na podporu uvolnění. Už to vypadalo, že to ve finální fázi půjde do císaře, ale nakonec jsem porodila spontánně. Malá byla trošičku fialová, asi tu cestu neměla úplně jednoduchou, ale jsem hrozně ráda, že se narodila přirozenou cestou. 

Došlo i na epidurál? 

Došlo, porod byl dlouhý a tělo nechtělo povolit. Předem jsem si říkala, že uvidím, jak to půjde, a případně si nechám pomoct, ale když to půjde, ráda bych to zvládla bez léků a chemie. Ale nešlo to. 

Byla jste zvyklá hrát tenis i v bolestech, jednu dobu jste měla velké a vleklé zdravotní potíže. Překvapila vás intenzita porodních bolestí? 

Musím říct, že ano. Asi to ale bylo i tím, že to trvalo dlouho. Do porodnice jsme přišli po sedmé ranní a malá se narodila v půl druhé ráno druhý den. 

Byl s vámi u porodu manžel? 

Byl tam celou dobu a byl skvělý. Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli ho tam chci, ale byla to opravdu velká podpora. A jak se říká, člověk si to má i na koho vylít. (smích) 

Proběhl bonding, i když byla malá, jak jste říkala, „trošku fialová“? 

Naštěstí všechny vitální funkce byly v pořádku, takže to šlo hned. Ale říkali mi, že jsem měla extrémně krátkou pupeční šňůru, takže jsem si ji mohla položit jen pod prsa, dál nedosáhla. (smích) Bylo to zvláštní, ale nevadilo mi to. 

ŠESTINEDĚLÍ BYLO TURBULENTNÍ 

Zmínila jste, že šestinedělí bylo stejně jako pro většinu maminek i pro vás emočně hodně náročné. Vzpomenete si na své pocity, na to, co jste prožívala? 

Bylo to takové turbulentní období. Pamatuju si, jak jsme jeli z porodnice a já jsem plakala, a vlastně jsem neměla důvod. Hormony pracovaly, emoce se nakupily. Do toho miminko, začít s kojením, aby všechno bylo tak, jak má… Měla jsem bohužel velké problémy se záněty prsu, celkem jsem měla zánět pětkrát a postupně jsem víc a víc přicházela o mléko. Vždycky mi se zánětem prsu přišly horečky, a o to náročnější bylo starat se o miminko. Pro mě bylo kojení celkově trošku boj a už ve čtyřech měsících jsem musela skončit. Hodně mě to mrzelo, ale holt to nešlo a jsem ráda, že jsem ho alespoň částečně vybojovala. 

Jak dlouho jste vydržela kojit? 

Do čtyř měsíců jsem plně kojila, ale pak se malá pořád budila a plakala, takže jsem musela začít přikrmovat. Když přešla na lahvičku, oběma se nám ulevilo. Ona byla spokojená a já mnohem klidnější. Ten tlak na to, aby žena kojila, je podle mě celkem velký, i proto jsem ten přechod na lahvičku tolik prožívala. Většina žen si, myslím, přeje kojit. Pro mě to bylo zklamání, ale zase jsem si říkala, že když je malá v pohodě a umělá mléka jsou kvalitativně daleko, není důvod se s tím stresovat. Takže jsem se s tím docela rychle srovnala. 

KDE JE MŮJ BŘIŠNÍ PEKÁČ? 

Jak rychle jste se vrátila ke sportu? 

Po porodu jsem si nechala šestinedělí, dbala jsem na doporučení lékařů, ať tělo nechám odpočinout, aby se samo vrátilo do normálu. Po šestinedělí jsem znova začala cvičit, zrovna byl covid, lockdown, takže jsme cvičili společně s manželem. Hrozně rychle jsem se vrátila do původní postavy, až mě to překvapilo. Sportovec totiž není zvyklý na přibírání, kilo dvě, to bylo maximum, co jsem přes rok přibrala. A najednou plus čtrnáct kilo… 

A to je ještě tabulkový přírůstek! Ale co říká na poporodní tělo někdo, kdo je zvyklý tam mít břišní pekáč? 

Musím říct, že to bylo trošku nepříjemné, na druhou stranu s tím člověk počítá a zase má upřímně starosti úplně někde jinde. Nemůžu říct, že bych se tím nějak stresovala. O to radši jsem byla, když jsem se do tří měsíců vrátila zpátky jak s váhou, tak vzhledem. Břišní pekáč trval o chvíli déle (smích), ale šlo to rychle. I díky kojení a zdravé stravě. 

VIDEO: Lucie Plekanec Šafářová: Není větší radost než držet dítě v náručí. Žádný sportovní úspěch se tomu nevyrovná!


Jako profisportovkyně jste zvyklá na disciplínu. Promítá se to nějak i do mateřství? Jste režimová maminka? 

Svým způsobem ano, ale nehrotím to za každou cenu. Mám kamarádky, které každé kojení zapisovaly do chytrých aplikací, to jsem ale nedělala. Věřím, že když je člověk víc v pohodě, ta cesta se objeví sama. A to i s mateřstvím. Nehrotila jsem to, když malá nejedla v přesný čas, když usnula jindy, než měla… Zbytečně se stresovat znamená stresovat i dítě, a to nechci. Myslím, že někdy na nás dokonce ty moderní vymoženosti kladou až moc velké nároky. 

Co se týče jídla, jste s Tomášem oba zvyklí hlídat si jídelníček. Jak vám to jde s malou? 

Jsme zastánci zdravé stravy. Ne že bychom si někdy nedopřáli, na co máme chuť, ale vesměs na ni hodně dbáme. Manžel jako profík pořád musí, já nemusím, ale nějak mi to zůstalo, protože se cítím lépe. S Leontýnkou jsem to měla taky tak. Hodně jsem jí od počátku vařila, protože si myslím, že přirozená strava je jiná než ta ve skleničce. I když výběr je dneska úžasný i v tomhle směru. Pokud jsme necestovali, to jsme naopak nabalili skleničky. Nutno ale říct, že ona je taková malá popelnice. Musí být hrozné, jak se maminky stresují, že jim dítě nechce jíst, já ať uvařím cokoli, tak to sní. (smích) 

MÁMA, NEBO TRENÉRKA?

Na zdravé stravě se s manželem shodnete. Jak je to s pohledem na výchovu, a to třeba i u kluků, které má ve střídavé péči? 

Myslím, že i tady se shodneme, a jsem za to hrozně ráda, protože to musí být složité, když jsou ty názory jiné. Asi i tím, že jsme jako sportovci vyrůstali hodně podobně, máme i na spoustu věcí stejný nebo alespoň podobný názor. I když musím říct, že s Leontýnkou je to občas náročné, protože docela zlobí. A to jsem, řekla bych, dost klidný člověk. 

Jaký vztah máte s Matyáškem a s Adámkem? A jak si rozumějí oni s Leontýnkou? 

Dokážu si představit, že tyhle vztahy mohou být hodně komplikované, a o to jsem radši, že my to máme v pohodě. Leontýnka brášky zbožňuje a oni se k ní chovají opravdu strašně hezky. Mají krásné vztahy, což je nejvíc, co si můžu přát. I běžné fungování máme bezproblémové. Je to ale i tím, že kluci jsou opravdu moc hodní a empatičtí. Díky nim je to hodně v pohodě. 

Máte s manželem jako vrcholoví sportovci ambici mít z dětí také profesionály? Váš tatínek měl totiž od začátku jasno. Jak to jako máma teď vidíte vy? 

Já to takhle nemám. Jak já, tak Tomáš jsme si prošli profesionálními kariérami a víme, co to obnáší a že to není jednoduché. Procento dětí, které jsou pak úspěšné, je velmi nízké. Rodič očekává, že bude mít zrovna on toho vítěze, a málokdo je schopen k tomu přistupovat tak, aby to dítě bavilo. Myslím, že sport má hlavně přinášet radost, na což se ve finále nejméně dbá. Já bych chtěla, aby Leontýnka dělala jakékoli sporty.

Myslím, že u dětí je hodně důležité, aby se naučily všestrannosti, skvělá je do začátku třeba gymnastika. Chtěla bych, aby se naučila všechno, ať si vybere, co ji pak bude bavit. Kdyby to měl být zrovna tenis, mám jí co předat, ale nechci určitě kvůli tomu ztratit vztah matky a dcery. 

Hodiny tělocviku nestačí! Jak jsou na tom děti se sportem? Rodiče přiznávají, že v pandemii zlenivěly


Děje se to často? 

Stane se to snadno, protože jakmile je rodič trenér, nemůže být hodný. Vím, jak je to komplikované. Nechtěla bych si kazit hezkou rodinu kvůli nějakému výkonu. Na druhou stranu sport dává do života disciplínu, která je podle mě pak důležitá do jakéhokoli odvětví. Dítě pak nemá čas na blbosti, což je obzvlášť v dnešní době důležité. Kdyby se Leontýnka věnovala jakémukoli sportu a chtěla ho dělat na profiúrovni, určitě bych jí v tom nebránila. Ale pevně doufám, že budu dostatečně rozumná, abych na ni nevyvíjela nějaké extrémní tlaky. Ta hranice je totiž extrémně tenká, když to dítě chce něco dokázat… Ale komu se chce pořád makat! 

Váš tatínek v jednom rozhovoru říkal, že vám ano, že vás nikdy nutit nemusel. Bylo to opravdu tak? 

Mě tenis vždycky opravdu hrozně bavil. Táta byl sice hodně přísný, ale uměl skvěle motivovat. Máma z nás vždycky byla hotová, protože jsme z turnaje přivezli pokaždé nějaké zvíře, křečka nebo králíka… Vždycky se o něco hrálo a já jsem nikdy neměla pocit, že tam jsem, protože to musím oddřít. Byla jsem navíc velmi akční dítě. 

Tématem celého čísla Maminky je čas. Vy jste ho při focení trávily společně patláním barviček, což se Leontýnce moc líbilo. Jak ho nejraději trávíte vy? 

Jednoznačně s rodinou. Chodíme hodně ven, na hřiště. Doprovázíme kluky na tréninky, Matyášek chodí i na plavání, Leontýnka to zatím všechno sleduje. Hodně času trávíme "s našima" a s mou sestrou, která má dvě holčičky, takže když to jde, jezdíme do mého rodného Brna. Miluju tyhle rodinné chvíle. 

Témata: Těhotenství, Porod, Časopis Maminka, Mateřství, Video, Slavné maminky, Slavní tatínci, Rodičovství, Šestinedělí, Rozhovor, Sport, sportovec, Tenistka, trenérka, Profík, Maminka, Šafářová, Paříž, Lucie Šafářová, Matyáškem, Přibírání, Matyášek, Tenis, Brno, Vymoženost, Sport na Heureka.cz
Mohlo by vás zajímat
Před pěti lety získala titul Nejkrásnější dívka světa. Jak vypadá Anastasiya dnes a čím by chtěla být, až vyroste?
Mrázková Dita
slavné děti
Princ George nebo princezna Charlotte jako dospělí: Jak se promění tváře dětí z královských rodin za několik let?
Formánková Simona
Galerie
Moderátorka Eva Hecko Perkausová se stala maminkou. Jaké netradiční jméno dala svému synovi?
Mrázková Dita
Slavné maminky
Použitý kondom nebo ojetá pneumatika? Tyhle těhotenské fotky jsou kreativní až za hranu! Posuďte sami
Formánková Simona
Galerie
Těhotenství s trojčaty týden po týdnu. Podívejte se na neskutečnou proměnu ženského těla
kog
Těhotenství
První těhotný muž světa porodil 3 děti. Nechtěl jsem zůstat lesbickou ženou, opačné pohlaví je pro mě přirozenější, říká
Formánková Simona
transgender
Herečka Alicia Silverstone a její šokující rodičovství: Spí s jedenáctiletým synem v posteli, když byl malý, předžvýkávala mu jídlo
Mrázková Dita
Slavné maminky
Upečte si dokonale vláčný perník. S nastrouhanými jablky bude nepřekonatelný
redakce
Recepty
Chlapec žil pouhých 10 dní. Společně strávený čas pro nás byl požehnáním, tvrdí rodina. Jejich dojemný příběh obletěl celý svět
Formánková Simona
Příběhy