[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Britští rodiče dvou dětí, šestatřicetiletá Jo Pride a její devětatřicetiletý manžel Paul z britského Cheltenhamu, neposílají svého syna a dceru do školy. Proč? Podle nich je britské školství zastaralé a dávno přežité a připravuje žáky na zaměstnání, která v budoucnu už stejně nebudou existovat. Rozhodli se učit své potomky doma a podporovat je v tom, aby se učili zejména to, co se sami chtějí naučit.
„Naprosto chápu obavy lidí z tohoto „svérázného“ vzdělávacího stylu. Je neskutečně těžké zbavit se utkvělé myšlenky, že nutně musíme dát svým dětem formální (tedy spíše teoretické a nezáživné) vzdělání. Také mi chvíli trvalo, než jsem ke svému odhodlání jít jinou cestou dospěla,“ přiznává Jo.
O termínu „unschooling“ se hodně mluví i u nás. Jde o vzdělávací metodu, která je založena na tom, že sám vzdělávaný si určuje, co, kdy a jak se naučí. Oproti klasickému modelu vzdělávání se jedná o přechod z prostředí vytvořeného dospělými do prostředí tvořeného dětmi. A právě takto se Jo s Paulem rozhodli učit své děti, osmiletou Poppy a čtyřletého Finleyho.
„Ukazuje se, že aby děti učení milovaly a byly správně motivovány, je potřeba vzbudit v nich zvědavost a vášeň. Prostě je necháváme, aby se dozvídaly nové poznatky o věcech, které je baví a zajímají. Neexistují žádné povinnosti, žádná agenda ani známky a stresující hodnocení. Scénář „vyučování“ je každý den jiný, pružně ho přizpůsobujeme potřebám a přáním dětí. Neznamená to ale, že se za každou cenu snažíme vyhýbat všemu, co by připomínalo běžnou školu, jak si okolí často myslí. Naši metodu bych nazvala učení samotným životem,“ vysvětluje Jo.
Malý Finley je například nadšenec do vesmíru. Proto tráví s rodiči spoustu času při čtení knížek, při hrách a jiných aktivitách, které se týkají právě tohoto tématu. Kreslí planety, povídají si o kosmonautech, večer sledují dalekohledem měsíc. A co je podle rodičů skvělé? Díky své vesmírné vášni si osvojuje hravou formou také základy fyziky, geografie a matematiky.
Se starší dcerou zase maminka často řeší matematické úkoly, málokdy ale tradičním způsobem. Sází spíše na příklady z praxe. „Věnujeme se samozřejmě všem předmětům, které jsou „povinně“ zařazeny do učebního plánu základních škol ve Velké Británii. Kromě toho ale nezapomínáme na finanční gramotnost, etiku, lidská práva, také ale vaření, tvoření vlastníma rukama nebo zahradničení. Chceme, aby děti získaly co nejvíce zkušeností „na vlastní oči a kůži“, což ve školní výuce stále chybí. Minulý měsíc jsme například zvládli návštěvu farmy, jeskyní, lodního muzea, umělecké galerie i veganského veletrhu,“ říká Jo.
Kromě domácí výuky obě děti navštěvují kurzy španělštiny, tance a keramiky. Odpoledne tráví často s maminkou v knihovně nebo vyrážejí do divadla a kina, když zrovna neprší, tak do parku, kde si malují, čtou, někdy si zacvičí jógu nebo hrají na schovávanou. Chodí si také společně zaplavat. „Určitě dbám na to, aby netrávily celý den doma, pohyb na čerstvém vzduchu je pravidelnou součástí každého našeho dne. Výuku přizpůsobujeme mimo jiné aktuálním ročním obdobím, připomínáme si významné svátky a výročí, společně vytváříme nejrůznější projekty. Je to napínavé, ráno se probudit a nevědět, jakým směrem se bude ubírat váš den,“ přiznává Jo.
„Stejně jako my dospělí, tak i děti se nejlépe učí věci, které je zajímají a touží se o nich dozvědět co nejvíce, nebo ty, které jednoduše potřebují znát pro běžný život nebo svou profesi. Dnešní svět potřebuje kreativní osobnosti, které umí kriticky myslet, analyzovat problémy a dokáží být velmi flexibilní,“ je přesvědčena Jo.
Podle jejích slov je důležité, aby děti měly svobodné dětství a mohly si hrát co nejdéle. Často jsou totiž podle ní nuceny okolím dospět příliš brzy. Proto je šťastná, že jim dopřává možnost volby a spoustu zážitků i zábavy, při kterých se ovšem vždy něco nového přiučí nebo objeví. „Jsou uvolněné, vzdělávají se přirozeným způsobem, cestují (aniž bychom je museli každou chvíli uvolňovat ze školy a čelit případnému nepochopení, že už zase budou chybět), při všech společných výletech a činnostech posilují vzájemný vztah, nemusí se bát, že se zesměšní, když odpoví špatně, netrápí je stresy z písemných testů. A co víc, nebudou vyrůstat v přesvědčení, že znalosti geometrie a chemických vzorců jsou důležitější než umění jednat s lidmi, zodpovědný přístup k přírodě, hraní na piano nebo vaření. Myslím, že jim nabízíme příležitosti, které by v běžné škole neměly možnost zažít,“ uzavírá Jo.