Jsou tiky vždy známkou nějakého onemocnění či psychické poruchy? Mají se rodiče v takovém případě znepokojovat?
Jako tiky jsou označovány opakující se náhlé, rychlé a bezúčelné pohyby či zvuky, které lze jen velmi těžko ovládat vůlí. Malé děti často ani neví, že je dělají, nevnímají je.
Ve velké Knize o mateřství (nakl. MF) od autorek Markéty Behinové a Kláry Kaiserové se můžeme o ticích dočíst:„Trpí jimi až 20 % dětí. Mohou být z valné části způsobeny psychickým stresem, především u citlivých dětí. Patří sem nejčastěji pomrkávání, kousání a olizování rtů, jazyka a patra, záškuby hlavy, třesení rukama nebo rytmické pohyby apod.“
Proč „tiká“?
U naprosté většiny dětí, u nichž se tiky objevují, je hlavní příčinou stres. (Jen u malého procenta dětí tiky souvisí s nějakou chorobou či poruchou, např. onemocněním zvaným Tourettův syndrom.)
Asi nejobvyklejšími spouštěči bývají: nástup do jesliček, školky, odloučení od rodičů či rodiče (pobyt v nemocnici rozvod apod.), bolestivý úraz, traumatický zážitek apod. Dle odborníků je pravděpodobné, že sklon tikům může být i dědičný. Existují však samozřejmě i případy, kdy příčinu změny chování dítěte nenalezneme.
Zajímavé je, že tiky postihují až dvakrát častěji chlapce než holčičky. Za kritická období se považuje věk mezi pátým a šestým rokem a dále období po nástupu do školy, zhruba od sedmi do deseti let.
Jak „tiká“?
V uvedených souvislostech je pak naprosto logické, že se tiky budou v období stresu a nejistoty zhoršovat nebo budou výraznější. Mnohé rodiče naopak překvapí, že pakliže se dítě, které normálně tiky trpí, ponoří do hry, je něčím zaměstnané, zabavené, tak se tiky takřka neprojevují.
Nejčastější tikové projevy
- Pomrkávání a posmrkávání
- Prudké trhání hlavou
- Škubání rty a záškuby různých obličejových svalů
- Svírání očních víček
- Otevírání a kroucení úst, olizování rtů
- Krčení nosu, záškuby chřípím a frkání nosem
- Opakované odkašlávání
- Skřípání zubů
- Kroucení šíje a ramen, třepání rukama
- Krkání
- Pohyby jazyka kolem zubů a po dásních, sání slin
Snadná pomoc?
Dítěti pochopitelně nejvíce pomůže, pokud pochopíte, v čem tkví prvotní problém a pokusíte se tento problém odstranit či alespoň eliminovat. Dítě bychom za tikové projevy nikdy neměli trestat či zesměšňovat! Autorky Velké knihy o mateřství radí: „Je dobré na ně nereagovat, nekomentovat je, někdy pomůže, když zklidníte dítě pouhým tělesným dotykem. Tiky jsou zlozvyk, který se odstraňuje velmi složitě, hlavně proto, že jde o krátkodobý záškub… Často však tiky mizí samovolně.“
Tiky jsou v naprosto drtivém procentu poruchou přechodnou a obvykle vymizí do jednoho roku od jejich prvního výskytu. I proto se tento stav u předškolních a školních dětí označuje jako „přechodná tiková porucha“. Pokud by však tiky přetrvávaly déle než rok nebo byly velmi silné a komplikované, je potřeba stav konzultovat s odborníky.