[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Porodila jsem dceru, která v rekordně krátké době zvládne zkonzumovat prakticky libovolné množství jídla. Nedivím se tomu, protože tak nějak tuším, po kom ty „žravé“ geny zdědila. Když se dívám na ty buclaté tvářičky, je mi, jako bych si prohlížela své staré fotky.
Zatím je příliš malá na to, aby se dalo odhadnout, jestli bude mít tu smůlu a zdědí i můj metabolismus, který ji předznamená pro celoživotní boj s přebytečnými kilogramy. Zatím jsou její faldíky i lehce vypouklé bříško roztomilé. Kdy ale nastane ten okamžik, kdy se roztomilý dětský tuk změní v nadváhu?
Jak říct malému dítěti, že už mu zkrátka nechcete dát další krajíc chleba, protože právě povečeřelo porci, která by stačila partě dřevorubců?
Možná máte pocit, že nadváha a obezita je něco, s čím se potýkají převážně dospělí a jen minimum dětí. Bohužel tomu už tak dávno není. Podle současných statistik trpí nadváhou v České republice každé čtvrté dítě (jen pro srovnání, v USA je to každé třetí dítě). Přebytečné kilogramy, které musí vaše dítě nosit, zatěžují kyčle, kolena i páteř. Zároveň se ucpávají cévy, stoupá krevní tlak a zvyšuje se riziko cukrovky.
Zapomenout také můžete na okřídlené úsloví, že z toho dítě vyroste. Podle lékařských statistik si s sebou dvě třetiny tlustých dětí nesou nadváhu i do dospělosti.
A uvědomte si, že i v případě, kdy nehodláte vystrčit hlavu z písku a přiznat si, že máte doma cvalíka, vrstevníci tlouštíkům nic neodpustí. Děti s nadváhou jsou často kvůli své tloušťce vyřazeny z dětského kolektivu, izolovány a někdy i šikanovány. V první řadě byste tedy měli zjistit, jestli se problém s nadváhou náhodou netýká i vašich dětí.
Zatímco u dospělých se k tomu obvykle používá výpočet BMI (body mass index), u dětí je nutné tento výsledek porovnat ještě s takzvanými percentilovými tabulkami. Najdete je na stránkách jistzdrave. cz nebo epidemieobezity.upol.cz) . Kvůli překotnému růstu a odlišné stavbě těla je u dětí pouhý výpočet BMI považován jako nespolehlivý ukazatel.
Pokud se ale vaše dítě dostane v tabulkách nad osmdesátý percentil, měli byste se nad jeho váhou začít skutečně zamýšlet. „I když si rodiče často myslí, že je dítě příliš malé na to, aby řešilo svou postavu, i velmi malé děti registrují posměšné poznámky svého okolí a cítí, že není něco v pořádku,“ vysvětluje psycholožka Zdeňka Dušková.
Nicméně vysvětlit svému roztomile buclatému dítěti, které ve všech ohledech připomíná barokního andělíčka, že už mu prostě další řízek nedáte, nemusí být úplně jednoduché.
„Většina dětí nemá až do mladšího školního věku představu o tak abstraktním pojmu, jaký pro ně představuje hmotnost,“ upozorňuje psycholožka.
„Vysvětlovat jim, že váží víc, než by měly a budou muset zhubnout, je úplně zbytečné, protože si to nedokážou představit. Nevědí, co se po nich požaduje a navíc v takto nízkém věku ani nechápou souslednost toho, že konzumace kalorických potravin vede k obezitě.“
Podle odborníků tak vůbec není nutné upozorňovat děti na nadváhu, protože tím v nich pouze posílíte pocit méněcennosti a viny za to, že nevypadají tak, jak by měly.
Podle statistik si s sebou dvě třetiny tlustých dětí nesou nadváhu i do dospělosti. A to je pak boj na celý život.
„Děti jsou velmi citlivé na kritiku a posměšné či necitlivé poznámky ze strany svých rodičů vnímají ještě mnohem silněji. Stejně tak ale není dobré jejich obavy a stížnosti zlehčovat,“ říká psycholožka.
Pokud si dítě postěžuje, že se mu spolužáci ve školce smějí kvůli tloušťce, není řešením přesvědčovat ho, že jeho faldíky jsou hrozně roztomilé.
„Místo toho raději rozhovor veďte směrem ke zdravému stravování a pohybu,“ radí psycholožka. Vysvětlete mu, že jeho tělo potřebuje kvalitní jídlo a dostatek pohybu k tomu, aby bylo zdravé a mohlo správně fungovat.
Bude to mít mnohem lepší efekt než řeči o nadváze, kterými navíc můžete narušit jeho sebeúctu a položit základ budoucí poruchy příjmu potravy.
„U dětí nefunguje nic tak dobře, jako učení nápodobou,“ vysvětluje psycholožka. „Když do zdravého životního stylu zapojíte celou rodinu a děti uvidí jídelníček u vás, budou mnohem motivovanější k jeho dodržování.“
Přechod ke zdravému životnímu stylu můžete velmi jednoduše pojmout jako hru, která bude dítě bavit. Při nákupu si spolu povídejte o tom, které potraviny jsou zdravé a které nikoli.
Nechte dítě, aby vám pomáhalo při vaření a sledovalo proces, jak zdravé jídlo vzniká. Uvědomte si, že pro děti je objevování okolního světa velkým dobrodružstvím a vy máte prostředky k tomu, ukázat jim jeho zdravější stránku. Podobné je to i v případě pohybu.
„Silnější děti se většinou sportování vyhýbají, protože jsou často neohrabané a následkem toho je pohyb nebaví. Čím méně se hýbou, tím víc tloustnou a tím jsou neohrabanější. Dostávají se tak do bludného kruhu,“ říká psycholožka.
A opět je na rodičích, aby svým dětem pomohli vymanit se z této smyčky. Choďte společně ven, vymýšlejte pro ně pohybové hry – čím více jim sportování půjde, tím víc je bude bavit. „Nezapomínejte na to, že děti mnohem víc napodobují to, co jejich rodiče dělají, než to, co říkají,“ dodává psycholožka.
Téměř polovina obézních dětí nesnídá. Jejich rodiče se mylně domnívají, že když děti vynechají jedno jídlo, rychleji zhubnou. Jenže právě snídaně bohatá na bílkoviny pomůže udržet stabilní hladinu krevního cukru a dodá dítěti pocit nasycení.
Účinně se tak vyhnete situaci, kdy musíte celé dopoledne odolávat opakovanému žadonění o sušenky, bonbony a další nezdravé kalorické bomby. Začněte tedy u pravidelných malých porcí.
Pokud bude dítě jíst pětkrát až šestkrát denně kvalitní a výživově vyvážená jídla, nebude bojovat s chutěmi a záchvaty vlčího hladu.
Stejně tak je nesmysl snažit se dítěti aplikovat dietu. Jediné, čeho tak docílíte, bude jojo efekt a navíc můžete dítěti způsobit jednostrannou stravou, v níž bude některá z důležitých složek chybět, závažné zdravotní problémy.
„Pokud dítě vyrůstá v rodině, kde matka neustále drží nějaké drastické diety, bude brát tento způsob stravování jako normální. V dospívání a později tak bude mít tendenci spoléhat také mnohem víc na diety než na zdravý a vyvážený jídelníček.“
Co se vám osvědčilo při zavádění pestré stravy? Renata, 34 let
„Moje čtyřletá dcera byla schopná spořádat k večeři klidně tři rohlíky s máslem a salámem a zajíst to balíčkem sušenek. Jednoho dne jsem si řekla, že to takhle dál nejde.
Pokud si po prvním rohlíku stěžovala, že má ještě hlad, nabízela jsem jí pouze zeleninu a ovoce. Stačilo vytrvat dva nebo tři týdny a najednou se spokojila k večeři s jedním rohlíkem bez námitek.“
Petra, 36 let
„Syn se zhlédl v Messim a neustále vykládá, že bude slavný fotbalista. Vysvětlili jsme mu, že fotbalisti musejí jíst zdravě, aby byli rychlí a silní. U každé zeleniny se od té doby začal ptát, jestli to Messi jí také.
Když ho ujistíme, že Messi sní za den minimálně dvě rajčata a podobně, najednou nemá problém jíst i tu zeleninu a ovoce, ke kterým se předtím nechtěl ani přiblížit.“
Pavlína Dostalíková, výživová poradkyně, majitelka NutriCentra, nutricentrum.cz
Kdy je vhodné začít dávat dětem sladkosti?
První sladkostí je už mateřské mléko, které se skládá především z cukru a tuku. Ovšem další jídla nedoporučuji přislazovat ani kojencům. Stačí cukr, který je v ovoci. Co se týká cukrovinek, ideální by bylo, kdyby se děti na sladkosti nenaučily vůbec. Děti, které mají přísné zákazy a sladkosti nesmí, je většinou nejedí jen do doby, než začnou chodit do školy.
Myslím, že mnohem efektivnější je nastavit při mlsání jasná pravidla. Například, že se nikdy nemlsá místo jídla. Stejně tak doporučuji nechat dítě už při nákupu vybrat jen jednu sladkost. Pokud chce například sladký jogurt a ještě k tomu sušenky, musí si mezi nimi zvolit a vybrat si. Jak přimět děti, aby jedly více zdravých jídel? Jestliže chceme, aby děti jedly zdravě, musíme před nimi jíst stejným způsobem a hlavně by mělo být vidět, že nám chutná.
Děti přirozeně odmítají nové potraviny, které neznají. Je potřeba, aby k nim získaly důvěru a toho lze dosáhnout jedině tak, že je nebudeme nutit, ale začneme je pravidelně zařazovat do jídelníčku. Dávejte je na talíř i s vědomím, že se jich ani nedotkne. Nové potraviny je třeba dítěti nabídnout klidně desetkrát, než je poprvé ochutná. Zkuste také zeleninu a ovoce nakrájet.