[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Nedávno jsme se se sedmiletou dcerkou procházely parkem a užívaly si společný čas. Ruku v ruce jsme se toulaly sem a tam, sledovaly veverky šplhající po stromech. Jen tak mezi řečí mi najednou začala vyprávět, co ošklivého a nespravedlivého se stalo ve škole a jak pomohla kamarádovi. Nic z toho mě nijak nepřekvapilo, ale stejně mi vyhrkly slzy. Znám svou dceru, vím, že je dobrý člověk, trpělivá, plná empatie a soucitu. Pro druhé by se rozdala, ráda nezištně pomáhá, dokáže se vcítit do pocitů ostatních, pokaždé rychle pochopí, když někdo potřebuje podporu nebo trochu něhy. Když dokončila svůj příběh, vzhlédla ke mně svýma hnědýma očima a čekala odpověď. Bojovala jsem se slzami dojetí a přemýšlela o tom, kolik lásky moje holčička přináší všem lidem okolo sebe.
Řekla jsem jen: „Jediná věc, kterou vím jistě, je, že ty dokážeš změnit náš svět k lepšímu. Netuším, co budeš dělat, až vyrosteš, kde budeš jednou žít, ale moje srdce stoprocentně ví, že budeš dělat své okolí šťastnější a ze světa dokážeš vykouzlit mnohem lepší místo k životu.“ A víte, co se stalo? O pár týdnů později, když se ke mně večer mazlivě přitulila a cpala se na klín, stejná slova mi pošeptala zpátky. Vůbec nepochybuji o tom, že se stala součástí její osobnosti a životních přesvědčení, která jí pomohou k růstu sebedůvěry,“ vypráví Blanka (40), která má kromě dnes už desetileté Marušky ještě patnáctiletého syna Lukáše.
Některé výchovné směry a rodičovské přístupy, o kterých si můžete přečíst v „chytrých“ knížkách, považují chválu za negativní záležitost, kterou je třeba spíše šetřit. Ano, spousta rodičů význam pochvaly poněkud přeceňuje a nadhodnocuje. Jistě není dobrou cestou zcela nekriticky vychvalovat potomky v podstatě za cokoli, což je dnes poměrně často k vidění. Podle psychologů je ale častou chybou rodičů, že se tolik obávají o to, aby náhodou nijak nenarušili sebevědomí dítěte, že zapomenou na další významný aspekt výchovy, a to nechat potoka občas chybovat, selhat, mýlit se, prohrát. Jenže pokud mu neumožní, aby tyto pocity zažil a naučil se s nimi pracovat, příliš mu do dalšího života neprospějí, spíše naopak. Respektovat, chválit a umět ocenit své ratolesti by mělo být přirozenou součástí vzájemného vztahu, chce to jen najít a vybalancovat správnou míru. Děti potřebují pozitivní komunikaci s rodiči, učí se díky ní řešit problémy, věřit samy v sebe a své schopnosti, dělat dobrá rozhodnutí. Schválně, jak často používáte „pozitivní“ slova, když mluvíte s těmi svými? Ano, dáváte jim najevo lásku, chválíte je, varujete před potenciálním nebezpečím. Co ale všechny ostatní hřejivé emoce, které cítíte vůči vlastním potomkům a o kterých si zaslouží vědět? Vyzkoušejte některé z těchto „pozitivních frází“, můžete si je samozřejmě upravit tak, aby vyhovovaly potřebám vašich dětí. A pak už jen sledujte, co se stane a jak se jejich tváře rozzáří.
Nezaměřujte se jen na výkon nebo výsledek! Sledujete fotbalový zápas nebo taneční vystoupení? Jistě, všichni si přejete, aby zvítězil synův tým a dcera získala medaili. Radost vám ale přináší už jen to, že vidíte své děti, jak se snaží, o něco usilují, chtějí se blýsknout. Věnujte jim maximální pozornost, místo sdílení jejich fotek a psaní komentářů na Facebook z nich nespouštějte oči!
Můžeš udělat, cokoli chceš, to je kouzelné zaříkadlo ke zvýšení dětské sebedůvěry. Ať už pomůže kamarádovi, rozveselí nemocnou prababičku nebo zvládne na jedničku test z matematiky, kterou nenávidí, je pravděpodobné, že vaše dítě dokáže každý den nějakým způsobem (ať už jde o velký krok nebo zdánlivě nepatrnou maličkost) něco ve svém životě změnit. Upozorněte na to, mluvte o tom a umožněte mu, aby ve svém úsilí pokračovalo.
Vyrůstat je hodně těžká práce a neobejde se bez nehod a karambolů. Ukažte, že dítku důvěřujete, podporujte ho v samostatnosti. Nesnažte se za každou cenu být mu stále v zádech, jistit a kontrolovat. Namísto toho, abyste za ním v jednom kuse běhali a zachraňovali, dejte najevo, že mu věříte a spoléháte na něj. Bude to brát jako vyznamenání.
Nestyďte se poděkovat, že vás každý den naučí něco nového. Přiznejme si, že děti jsou výborní učitelé a často nám dokážou nastavit zrcadlo a udělit pořádnou životní lekci. Jejich pohledem možná vidíte svět najednou úplně jinak. Ano, stejně jako se učí ony od nás, máme si hodně co vzít zároveň my od nich.
Říci „tvoje laskavost a empatie jsou tak nakažlivé, obdivuji tě!“ je ten nejlepší způsob, jak vychovat šťastné a zdravě sebevědomé dítě. Upozorněte a pochvalte za každý laskavý skutek nebo projev soucitu, pokory. Vysvětlete, že laskavý přístup k lidem otevírá srdce a motivuje ke slušnějšímu a ohleduplnějšímu chování i ostatní.
No uznejte, kdo by tak skvělou lichotku nechtěl někdy slyšet?
Děti mají plnou hlavu nápadů. Ano, některé jsou bláznivé, divoké, nebezpečné, naprosto nereálné a úplně šílené, mají ale v zásobě obvykle i takové, které fungují a inspirují. Důležité je, že mají chuť pořád něco vymýšlet, zkoušet a objevovat. I když někdy selžou.
Rodiče sice často mluví o tom, jak je pro ně důležité vychovat samostatné a nezávislé děti, zapomínají jim ale pro takové chování vytvářet správné podmínky. Zkuste udělat krok zpět a nechce potomka, ať si poradí sám. Nechte ho řešit jeho vlastní problémy. Poradí si. A nejspíš budete překvapeni, jak dobře. A obvykle také velice kreativně. Nezapomeňte přitom ale dát najevo, že si všímáte jeho snahy a oceňujete úsilí, které vyvíjí, a klidně přiznejte, že vás jeho přístup inspiruje.