[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dětství zpětně často vnímáme jako čas nevinnosti. Nevinnost pak jako pozitivní stav spojený s optimistickým, bezstarostným náhledem na svět. A když někdo nemá starosti, musí být přece šťastný, no ne? Jenže když se objektivně podíváte na okolnosti dětství, tak takhle štěstí a pohoda moc nevypadají: Dítě je ve vleku událostí a potřeb jiných lidí. Chce se po něm, aby poslouchalo a chovalo se podle pokynů vyšších autorit. Visí nad ním trvalá hrozba trestů, ať už v jakékoli formě a intenzitě. A starosti si taky prožívá svoje, mnohdy citlivěji než dospělý.
Zatímco charakter se utváří v průběhu života, s temperamentem se víceméně rodíme. Některé děti proto mají od přírody větší tendenci být nešťastné. „Každý máme jinak citlivou nervovou soustavu a tedy i intenzita, s jakou vnímáme vjemy kolem sebe, se liší,“ vysvětluje rozdíly v prožívání (ne)štěstí dětská psycholožka Barbora Blažková. „V posledních letech se hovoří o takzvaných hypersenzitivních lidech. Takové vysoce citlivé dítě slyší hudbu hlasitěji, barvy vnímá barvitěji, zátěž pro ně představuje daleko větší stres než pro jejich méně citlivé vrstevníky. Ruchy okolního světa je snáze zahltí a není jim v tom dobře. Mohou reagovat zdánlivě nepřiměřeně, mohou být plačtivější, odtažitější, melancholičtější, bojácné, vzteklé. Mohou působit jako méně šťastné,“ jmenuje Barbora Blažková nejčastější ukazatele, podle nichž poznáte, že máte doma citlivější dětskou náturu.
Jak takové dětské dušičce ulehčit? Zde několik rad z psychologické praxe: Dítěti pomůže, když ví, že být odlišný, neznamená divný. V odlišnosti se může ukrývat i výjimečnost. Hledejte, v čem je dítěti dobře, co je těší, v čem se mu daří.
Taky už jste slyšeli bonmot, že šťastné dětství je ta nejhorší možná příprava na život? „Zní až nekorektně, ale něco na něm je,“ říká Barbora Blažková a dodává: „Někdy se setkávám s rodiči a pěstouny, kteří v rámci distanční výuky dělali úkoly za dítě, aby mělo hezký prospěch. Na hřišti si došlápnou na kamaráda, který se k jejich potomkovi choval ošklivě. Případně se dítě nemusí nijak podílet na chodu domácnosti ve smyslu domácích povinností přiměřených věku.“ Své chování prý rodiče obhajují větami typu: „Nepořizovala jsem si dítě, aby za mě pracovalo.“ „Dítě si má hrát.“ „Chci, aby mělo lepší dětství než já.“ Jenže tohle umetání cestiček je v zásadě medvědí služba. „Ti stejní rodiče si totiž pak zpravidla v psychologické poradně stěžují na to, že se jejich dítě přestává zajímat o školu, že reaguje nepřiměřeně na situaci. Nebo později v pubertě a adolescenci neví, co se sebou a odmítá převzít zodpovědnost za své jednání, za svůj život,“ říká Barbora Blažková. „Aby taky ne. Dítě, které nevedeme k trénování a postupnému přebírání zodpovědnosti za důsledky vlastních činů, nemá kde získat přesvědčení, že je možné dokázat téměř cokoli - pokud tomu bude věnovat odpovídající úsilí, pokud se nenechá odradit neúspěchem. Právě tady se rodí, nebo zašlapává, sebehodnota a zdravá sebedůvěra.“
Nejde tedy o to, abychom dítě pérovali. Ale abychom mu nastavili adekvátní mantinely a přesouvali na ně přiměřenou zodpovědnost. Důslednost totiž považuje Barbora Blažková za jeden ze základních pilířů šťastného dětství. Těmi dalšími jsou trpělivost a laskavost pečujících osob. Taky respekt vůči osobnosti, schopnostem a potenciálu dítěte: „Z mého pohledu lze za skutečně šťastné dítě považovat takové, které ví, že ho má někdo rád bez podmínek. Bez ohledu na to, jak se mu zrovna daří či nedaří, jaké je nebo není. Skutečně šťastné děti vnímají, že nezdar je období, které přejde. Že má smysl zajímat se o svět, učit se novému.“
Tím posledním, nejosvědčenějším pilířem, je známá pravda, že příklady táhnou neboli učení nápodobou, protože děti se vyvíjejí a učí z 20 procent tím, co slyší. 80 procent tvoří podprahové poselství, tedy to, co žijí. V roce 1954 napsala rodinná poradkyně Dorothy Law Nolte pro noviny The Torrance Herald báseň Děti se učí tím, v čem žijí. V různých verzích se pak rozšířila po celém světě a dodnes koluje mezi rodiči a psychology:
Když děti žijí s kritikou, učí se odsuzovat.
Když děti žijí s nepřátelstvím, učí se útočit.
Když děti žijí s posměchem, učí se ostýchavosti.
Když děti žijí se zahanbením, učí se provinilosti.
Když děti žijí s tolerancí, učí se trpělivosti.
Když děti žijí s povzbuzením, učí se sebedůvěře.
Když děti s pochvalou, učí se oceňovat.
Když děti žijí s férovostí, učí se spravedlnosti.
Když děti žijí s bezpečím, učí se věřit.
Když děti žijí s chválou, učí se oceňovat.
Když děti žijí s uznáním, učí se sebeúctě.
Když děti žijí s přízní a s přátelstvím, učí se nacházet ve světě lásku.
Výchova Těchto 11 otázek naučí vaše děti být šťastné
Jak naučit dítě, aby umělo být samo (se)sebou šťastné? Proč je pozitivní dítě pozitivní? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v on-line kurzu Tajemství šťastného dítěte. Zakladatelka MAMApsychologie, psycholožka Anna Lukešová, v něm představuje svoji unikátní metodu s názvem Pyramida štěstí. Naučí vás porozumět jejím pěti příčkám, potřebám, bez kterých nemohou být v životě šťastné děti ani dospělí. Více na annalukesova.cz
Tak se jmenuje kurz zaštítěný Akademií rodičovství, kde vám pomohou utvořit takové rodinné prostředí, aby dítě dokázalo říct svůj názor a řešit konflikty. Aby dotahovalo věci do konce. Aby se nebálo okolí a nemělo strach z odmítnutí. Aby bylo zodpovědné a vnímalo vás jako přirozenou autoritu, prostě abyste na sebe doma nemuseli křičet. Více na akademierodicovstvi.cz