Maminka.czČasopis Maminka

Tohle nosit nebudeš!

Klára Kotábová 13.  9.  2013
Tohle nosit nebudeš!
Vaše princezna najednou trvá na tom, že růžové oblečení je trapné, syn chce nosit kalhoty, ze kterých lezou trenky. Kšiltovka nakřivo vám špatná nepřijde, když se v ní ale vydá k babičce a dědovi, je něco špatně, protože vy ji sice chápete, oni už vůbec. Ve finále se vše obrátí proti vám, protože jste to vy, kdo dovolil dítěti, aby si něco podobného na sebe navléklo. Jenže máte vůbec právo ovlivňovat, co bude nosit?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Morálně jistě ano. Jste starší a zkušenější. Víte, že v listopadu se v plavkách a potápěčských brýlích do školky opravdu jít nedá, stejně jako to, že oblíbený kulich by měl v červnu ležet ve skříni. Ale vysvětlujte to vzteklému předškolákovi, který se rozhodl a má pocit, že mu jeho oblíbené oblečení chcete sebrat. Připravit ho o něj a nedopřát mu ani trochu radosti. Jak podobné přemlouvací akce probíhají u nás doma?

Pokud nadhodím, že v pyžamku, které si moje dcery vybraly, se do školky fakt nechodí, nejdříve na mě nevěřícně koukají a pak začnou kvílet tak, že přiznávám, že párkrát už v horním dílu od spacího úboru vydávaném za tričko pro denní nošení šly. Stejně tak měla prostřední dcera na výlet ve třiceti stupních lyžařské podkolenky s motivem ovečky Shaun. K letním šatičkám.

Nikdy, nebo navždy?

Je těžké, pokud jednou povolíte a podruhé chcete trvat na svém. Stanovte tedy jasná pravidla a udělejte to hned. Tedy jestli chcete, aby alespoň ve věku, kdy dítě (během vybírání si modelu) na počasí a příležitost nehledí, bylo po vašem. Protože když budete na batole šišlat, jestli se mu víc líbí bílé, nebo žluté tričánko, jestli by nechtělo sukničku s ponožtičkami, nebo kraťásky a podobně, dosáhnete jen toho, že v době, kdy bude na oblečení opravdu záležet a vy se nebudete se svým potomkem chtít prát, bude si vybírat po svém a trvat na tom, že jím zvolené barevné kombinace jsou nejlepší. Z vlastní zkušenosti proto navrhuju následující:

1.Odmalička nechte dítě, aby si samo vybíralo, připravte ale vždy dvě (pro vás) přijatelné varianty. Barevně, funkčně i společensky ladící tak, že se při výběru ani jedné z možností nedopustí nějakého trapasu, jaký se stal mé kamarádce, jejíž pětiletá dcera nechápala význam pohřbu prarodiče a hodlala vyrazit v kovbojském, aby všichni viděli, jaká je z ní už velká a skoro dospělá koňačka.

2. Nenechte pošlapat rodičovskou autoritu. Jakmile jednou něco nařídíte, měla byste si na tom trvat i za cenu slziček potomka. Ono totiž v zásadě nejde jen o šatičky, ale o mnohem víc. O teritorium, které si chce vymezit nejen on, ale i vy. A budete-li slabá a nebudete-li trvat na svém, může se to proti vám obrátit například v pubertě. Dnes jde jen o tričko, za deset let se budete přesně stejně přít o pozdní příchody...

3. Je jasné, že děti jsou tady proto, aby rodičům vzdorovaly, můžete se ale přít i kultivovaně
tak, aby obě strany sporu vycházely z boje s pocitem, že dosáhly svého a že protistrana vlastně není tak hrozná, jak na první pohled vypadala.

4. Rozlišujte mezi konvenčními a personálními hranicemi. Konvenční jsou ty, kdy jako rodič musíte rozhodnout o tom, že na svatbu se roztrhané oblečení nenosí, do divadla džíny také ne a pro grilovačku u kamarádů není nejvhodnějším outfitem tylová baletní sukýnka.

Na druhou stranu, pokud si vaše dítě vybere do divadla černé šaty, i když vy trváte na těch růžových s kytičkami, zasahujete už do jeho osobního prostoru. Jestliže se chce vyjádřit černou, nechte ho. Vy hlídejte mantinely, ratolest si v rámci nich bude pracovat s osobností. Ve finále možná zjistíte, že na sebe doma před šatníkem všichni ječíte kvůli prkotinám, které byste klidně mohla mávnutím ruky přejít.

Proč je móda taková

Styl, který můžete dětem nabídnout, ale ne diktovat, je variabilní. Dokresluje osobnost potomka, a pokud si přiznáte, že se vaše holčička chová jako kluk, takže ze sukniček je nešťastná, uleví se vám oběma. Ona se nebude ráno vztekat a vy se nebudete nervovat, jak odchod do školky či školy pro tentokrát dopadne. Navíc můžete chtít jako maminka dohlížet na vše, co se vaší ratolesti týká, čím je ovšem starší, tím spíš bude chtít vybočovat a dělat si věci po svém. Je jasné, že vy vládnete nad talířem batolete, stejně jako nad finálním výběrem oblečení, svačinky by ale také nemusely být nařizovány direktivně. Nechte předškoláka, aby si vybral, jestli ovoce bude tentokrát jablíčko, nebo meruňky. Podle toho, co ukrývá vaše lednička pro dnešek. V každém případě tak vaše dítě získá pocit, že ho stále k něčemu nenutíte a že se s vámi dá docela obstojně diskutovat.

Navíc tím, že se pustíte s ratolestí do debaty nad tričkem, botami či jídlem, jí dáváte najevo, že se o její názor zajímáte a že jste aktivním rodičem, který nenařizuje ani není k potřebám svého potomka lhostejný. Což je podle odborníků velice důležitým bodem vzájemné rovnováhy mezi rodičovskou autoritou a dětským
chápáním dospělého světa.

Nebojte, nejste v tom sama

Určitě nejste jediná, kdo si na chování předškoláka stěžuje a tvrdí, že dnešní děti nerespektují své rodiče a dovolují si přes míru. Na druhou stranu, dětský svět je dnes mnohem složitější než před lety a vaši potomci potřebují schopného navigátora, který by jim pomohl snáze se orientovat ve světě velkých. Problémem také může být, pokud dítě touží definovat vlastní osobnostní hranice a vy je považujete za konvenční. Podobným sporům předcházejte diskusí s dětmi, tím, že budete sledovat jejich zájmy a vnímání světa.

Uleví se celé rodině. Moje dcery dnes tvrdí, že je konečně chápu, protože jsem začala respektovat, že je každá jiná. Anička sportovkyně, Baruška baletka a Viki koňačka. Každá má svůj styl a já vím, že co udělá radost jedné, nebaví druhou. Od doby, kdy jsem si přestala myslet, že musejí být všechny holčičky předškolního věku v růžové a začala víc vnímat, co se líbí jim, mám klid. A holky snad pocit, jak skvělou mámu mají.

P. S.: A že náhodou vyrazí dítě na večeři s prarodiči v něčem, co víte, že není konvenční? Experimentovat se musí a vydržte, to, co před sebou vidíte dnes, je jen slabý odvar toho, co vás čeká
v pubertě. To už je ale jiný příběh.


Článek vyšel v časopisu Maminka 8/2013

Témata: Děti, Časopis Maminka, Černé šaty, Prkotina, Denní nošení, Teritorium, Aktivní rodič, Sukýnka, Baletka, Shaun, Horní díl, Lednička, Finální výběr, Viki, Nos, Kytička, Osobní prostor, Dětský svět