[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Život děťátka pochopitelně nezačíná dnem porodu, jeho životní nitka se poměrně překotně odvíjí již v děloze. Nitroděložní život je bouřlivý, plný změn a zvratů – pouhých 6 týdnů starému „trpaslíčkovi“ začíná tlouct srdíčko, v 8 týdnech jsou již založeny všechny tělesné orgány a v 10 týdnech má 5 gramů vážící „cvrček“ již zřetelně lidskou podobu!
Nicméně jej čeká ještě 26 bouřlivých týdnů, kdy bude růst, zrát a sílit. Také vás mnohokrát napadlo, zda si děťátko něco z tohoto tajuplného období pamatuje? No, zdá se, že ano!
Zhruba okolo 24. týdne těhotenství začíná plod reagovat na okolní zvuky, ouško sice ještě není dokonale vyvinuté, ale plod již zcela jistě slyší. Dominantním zvukem jeho bezpečného světa je uklidňující a pravidelný tlukot maminčina srdce, dále pak poněkud specifické zvuky a šumy, které tělo maminky vydává – například zvuky provázející posunování potravy a třeba i šumění tělních tekutin.
Snad proto mnoho novorozenců a kojenců tolik uklidňuje tzv. bílý šum, který vzdáleně připomíná bezpečí „ztraceného ráje“, maminčiny dělohy. Podobně děťátko konejší i tlukot srdce. Je tedy zcela zřejmé, že si novorozenec nese na svět jakousi vzpomínku na „rajskou hudbu“ maminčina těla.
„Po narození má dítě velmi rádo, když ho chováme nebo vozíme v kočárku nebo ho jenom v kočárku houpeme, protože mu to připomíná houpání v bříšku, na které bylo zvyklé a které se mu líbilo. Nejraději ale má, když jej houpeme v náručí,“ tvrdí populární česká psycholožka Ilona Špaňhelová.
Ano, snad každé děťátko miluje houpání, chování, pohupování, natřásání – to vše jsou totiž důvěrně známé pohyby, které ho konejšily v jeho prenatálním ráji.
Zkušenosti maminek i výzkumy odborníků naznačují, že miminko reaguje velmi specifickým způsobem také na hlasy, ale i další zvuky, které poněkud tlumeně doléhaly přes clonu tkání a plodové vody do dělohy.
Tyto zvuky si tedy děťátko pamatuje. Zklidní jej kupříkladu hudba, kterou maminka v těhotenství poslouchala – nebo, je-li hudebnice, kterou sama vytvářela.
Psycholog, psychoterapeut a autor populárních knih pro rodiče, Robin Grille, tvrdí: „Každá zkušenost, která má výrazný radostný nebo bolestný emocionální význam, má na vyvíjející se nervovou soustavu miminka přetrvávající vliv, ať už je nebo není později schopno si tuto zkušenost vědomě vyvolat.“
Děti si tedy na svět pravděpodobně přinášejí i jakési emocionální vzpomínky a ty se mohou jednoho dne „probudit“...
Touto „emocionální vzpomínkou“ může být například obrovský stres maminky, která během těhotenství prožívá nějaké nepříjemné období či velký strach. „Stresový“ hormon kortizol, který během stresu matčino tělo produkuje ve zvýšené míře, se totiž dostává přes placentu i k plodu. Stres a strach tedy doputují i k děťátku.
Co skutečně cítí miminko v děloze?