[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když jsem, sama matka dvojčat, začala připravovat tento článek, narazila jsem na problém, který mi vyrazil dech: laktační poradkyně z center pro pomoc rodinám s dvojčaty a vícerčaty odmítly odpovědět na zaslané otázky, protože kdyby se vyjádřily do Maminky, která obsahuje, ó hrůzo, reklamy na umělá mléka, dostaly by se do rozporu s Mezinárodním kodexem WHO o marketingu náhrad mateřského mléka.
Tudíž vám místo „teorie“ přináším praktické rady, které se mně a dalším matkám, mým kamarádkám (neboť dvojčata lidi spojují), osvědčily v každodenním životě.
Mnohem těžší jsou už „vstupní podmínky“: Dvojčátka se často rodí předčasně, v ČR navíc z 90 % císařským řezem. Těhotenství s dvojčaty je výjimka z pravidla (lidské tělo je stavěno na jednočetné těhotenství) a extrémní zátěž a stejné je to i s kojením. Vyprodukovat tolik mléka, aby plně stačilo dvěma dětem, rozhodně není automatické.
Martině i Betty se to přesto podařilo: „U Apolináře mi řekli, že mám často přikládat a hodně pít, to určitě pomohlo,“ myslí si Martina (dále Martina č. 1). „Neměla jsem vlastně žádné problémy. Jedna dcerka se odstavila ve 20 měsících, druhou jsem kojila do 22 měsíců.“
Betty své holčičky odstavila ve 14 měsících, hlavně kvůli přetrvávajícímu nočnímu pití. „Kojila jsem je zároveň, hlavičkami k sobě, patřičně obložena polštáři. To mi ušetřilo čas,“ doporučuje. „Synchronizovaným“ kojením se navíc maximálně povzbuzuje laktace, takže pokud můžete, zkuste to.
Já, nosíc podprsenku 70 H, jsem si o tom mohla nechat jen zdát. Zatímco syn pil jako z partesu, s dcerkou jsme si plné kojení doslova vydřely až v deseti týdnech (odmítala kloboučky a bez nich pít nedokázala). Dávno byla „zralá na flašku“, ale já si neuměla představit, že bych jedno dítě kojila, a druhé ne…
Druhé dvě kamarádky to po několika týdnech vzdaly, a to rozumně, i kdyby mi za to slovo měly laktační poradkyně hlavu utrhnout. „Měla jsem málo mléka, takže jsem v jednom kuse kojila, vážila, dokrmovala a odsávala, až jsem se málem zhroutila,“ vzpomíná Martina č. 2. „Když jsem jim pak dala umělé mléko, byla to velká úleva. Děti přestaly brečet a krásně spinkaly, já se hodila do klidu a všechno šlo líp.“
Podobnou zkušenost měla i Helena, která si dvojčata „pořídila“ ke dvěma již dospívajícím dcerám: „S dvojčaty jsme z porodnice šly bez problémů, přibývala, jenže nejspíš vzhledem k věku jsem už byla strašně unavená, navíc dcerka je hyperaktivní, takže jsem ji pořád nosila… Po dvou a půl měsících skončila na umělém mléku. Syna jsem kojila ještě asi měsíc a pak taky dost. Hlavně proto, že jsem mohla aspoň jedno dát nakrmit manželovi. Jednou mě po kojení budil, že mi holka padá z ramene… Byla jsem úplně vyřízená, ne psychicky, ale fyzicky.“
To je věc, o níž se taktně mlčí: Kojit dvojčata je sice praktičtější (a levnější), ale nikdo vás nezastoupí. Navíc nemáte kontrolu nad tím, kolik které dítě vypilo, a pokud nemůžete kojit obě současně, snažíte se každé z dvojčat krmit podle jeho potřeby. U mě to vypadalo tak, že spavější dcerka jedla šestkrát, ale syn i dvanáctkrát denně. To máme osmnáct kojení za 24 hodin… Otázkou je i to, zda má mít každé dítě „svůj“ prs. Je to „přehlednější“, ovšem většině z nás se tvoří v jednom prsu méně mléka, což může být problém.
Takže? Samozřejmě, kojení je pro děti nejlepší. Pomoct vám může kojicí polštář (Betty na něj nedala dopustit), odsávačka, nejlépe elektrická, stačí na jeden prs (bez ní bych se nikdy nerozkojila), pomáhající manžel a především přesvědčení, že kojit chcete a že „to dáte“. Když jde vše přirozeně jako u Martiny č. 1 a Betty nebo pokud stačí přírodu jen trochu „popostrčit“, je to báječné.
Ale jestliže děláte, co je ve vašich silách, a ještě daleko víc – třeba když děti konečně spí (obě, což je rovno zázraku!), vy takzvaně se sirkami v očích několikrát za noc odsáváte –, a ani po dlouhých týdnech (a přes konzultace s laktační poradkyní) nevidíte větší posun, pak je moudřejší s trochou pokory respektovat své možnosti. Vaše dvojčátka potřebují nejvíc ze všeho pohodovou mámu, ne vyčerpanou trosku.