[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Michálek je naše druhé a vymodlené dítě, jeho starší sestřičce bylo letos už 11 let! Míša přišel na svět po dlouhém a vysilujícím porodu, nicméně porod nakonec proběhl fyziologicky a všichni jsme se radovali ze zdravého chlapečka, kterého jsem „dostala“ k mým čtyřicátým narozeninám. Z porodnice jsme odcházeli už po třech dnech a týden na to jsme slavili mé kulatiny! Jenže já ani Míša jsme si je příliš neužili. Míša byl takřka od prvního dne života velmi plačtivé a nespokojené miminko. Pro sebe jsem si řekla, že za to může dlouhý a pro oba nesmírně náročný porod. A tak jsem předpokládala, že si svého dlouho očekávaného mrňouska řádně vymazlím a přesvědčím ho, že mu na světě bude dobře a není proč plakat.
Míšu jsem kojila dle jeho potřeb a celá rodina ho láskyplně nosila, mazlila a zahrnovala něhou. Jenže náš uplakánek byl prostě stále nespokojený. Špatně spal, přes den byl velmi plačtivý, podrážděný – jednoduše neustále „naprdnutý“. Asi nemusím vysvětlovat, jak bylo vše vyčerpávající. Zvláštní bylo, že se náš mimiňák příliš neuklidnil, ani když jsem ho nosila a chovala – to jsem od dcery neznala! Nošení ale vyžadoval, jako by prostě nevěděl, co chce. Brzy jsme si všimli, že vyloženě nesnáší různé natřásání, drncání a pohupování, které většinu miminek tolik uklidňuje. Navíc když se do toho syn opřel, byl jeho pláč opravdu srdceryvný a vyloženě zoufalý. Obě naše babičky měly sice výrazně jiný názor, avšak já podvědomě cítila, že něco nebude v pořádku. Musím říct, že naše pediatrička se se mnou hodně natrápila, a dokonce nás poslala na několik vyšetření, aby vyloučila některé zdravotní problémy, kterých jsem se pod vlivem „strýčka Googla“ obávala. „Paní Krejzová, Míša je zdravý jak řípa, jen bude po vás trochu nerváček. Holt to budete muset přežít!“ smála se lékařka.
Když byly Miškovi tři měsíce, začal občas stávkovat dokonce i při kojení! A místo aby se dostavil růstový spurt, syn takřka přestal přibírat. Navíc jsem si všimla, že má hlavičku stále jakoby v záklonu a trošku nahnutou k jedné straně, až se mu vzadu na temeni vytvořila jakási lysinka. Na tříměsíční prohlídce jsem o tom naši úžasnou pediatričku opět lehce hystericky informovala. „Hm, paní Krejzová, víte, že máte pravdu… A ještě se vás zeptám; Michálek takhle slintá furt? A jak to má s větry?“ zeptala se mě po zevrubné prohlídce synka lékařka a já jí potvrdila, že Míša je opravdu neuvěřitelný „slinta a náfuka“ v jednom. Paní doktorka se na chvíli zamyslela a pak mi sdělila, že má podezření na tzv. šikmý krk a že nás pošle k fyzioterapeutce, ať se na syna podívá a v případě potřeby nás naučí pár cviků. Což by mělo pomoci.
Když mi pak po uplakaném vyšetření fyzioterapeutka sdělila, že si Michálek z dlouhého a těžkého porodu pravdu odnesl následky v podobě tzv. šikmého krku, paradoxně se mi ulevilo. Velmi empatická lékařka mi vysvětlila, že miminko se syndromem šikmého krku má po obvykle těžším porodu natažené, bolestivě namožené a zatuhlé svaly na krku a ty jej pochopitelně bolí. Bolest je všudypřítomná; komplikuje mu usínání, může ji zhoršovat natřásání a bohužel dokonce i krmení (polykání). Chybná poloha krku má též údajně vliv na postavení pánve a také na břišní svaly. Proto Michálek trpěl tolik plynatostí a bolestmi bříška. Další znaky syndromu, jako jsou masivní slintání, mírný záklon, slehlé záhlaví nebo dokonce lysinka odborníkovi mnoho napoví.
Necháváte miminko vyplakat? Nedělejte to! Škodí to jeho vývoji
Nyní je to už tři měsíce, co každý den poctivě cvičíme. První výsledky jsme mohli pozorovat již po třech týdnech. Míša je usměvavější, lépe spinká, dobře prospívá, zkrátka je z něj jiné miminko. A protože se o syndromu šikmého krku nikde příliš nepíše, rozhodla jsem se touto cestou podělit o svůj příběh. Zpětně jsem velmi ráda, že jsem i přes vyčerpání a občas i zoufalství nedala na doporučení mé máti a tchyně, abych syna nechala párkrát vyplakat, a to jak přes den, tak i před spaním, příliš ho nemazlila a pochopitelně i nekojila pokaždé, když si chce cucnout. Řídila jsem se zkrátka mateřským instinktem a to se mi vyplatilo!
Katka, 40 let