[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Trojnásobná maminka se nám svěřila s příběhem, který je tak trochu jako ze špatného filmu. Jenže bohužel i takové scénáře mají někdy reálnou předlohu…
Kadeřnici Lence je šestatřicet, s manželem Petrem vychovávala dvě děti, jedenáctiletou dceru Terezu a osmiletého syna Tobiáše. Když před necelým rokem otěhotněla, bylo to sice neplánované, Lenka však měla jasno. Ne tak její manžel, který se na třetí dítě už necítil. A právě tehdy začala manželská krize, která trvá dodnes.
Lenka nám totiž napsala, že i když se musela smířit s představou, že je jejich třetí dítě částečně nechtěné, nevěřila, že by manžela pohled na čerstvě narozenou dcerku Amálku nakonec neobměkčil. Jenže se tak nestalo. Do porodnice za ní sice s dětmi po porodu přišel, ale když Lenku s miminkem propouštěli, domů ji musel odvézt její tatínek.
„Do poslední chvíle jsem doufala, že pro mě a pro malou přijede, naši počítali s tím, že doma počkají s dětmi, nebo že je manžel vezme s sebou. Však o nic nešlo. Ale večer před propuštěním z porodnice mi poslal zprávu, že to vyjednal s mým tátou a že bude čekat doma,“ napsala Lenka.
Když přijela domů, starší děti se hned přiběhly přivítat s malou sestřičkou. Novopečený tatínek ale nikde. Když se dětí zeptala, kde je táta, řekly jí, že je v dílně a že byl moc naštvaný. Důvod se Lenka dozvěděla za pár minut.
Když jsem za ním seběhla z patra dolů do dílny, jeho uvítací věta zněla: „Můžeš mi laskavě říct, proč jsi dávala před odjezdem do porodnice prát můj fotbalový dres na normální praní? Srazil se, a to zítra hraju! Chlapi se mi vysmějí, co mám doma za ženskou, která ani prát neumí. Moc ti děkuju, opravdu!"
Lenka se pod tíhou šoku i rozbouřených hormonů nezmohla ani na slovo a rozplakala se. Vrátila se za dětmi a ty jí potvrdily, že táta kvůli dresu vyváděl od okamžiku, kdy to zjistil. Po příchodu do obývacího pokoje, kde si chtěla čerstvá maminka odpočinout, na ni čekalo další překvapení. Neuklizený pokoj plný oblečení, které bylo všude možně. Lenka se zeptala starší dcery, proč nepomohla tátovi a společně neuklidili. Ta jí řekla, že táta to tak nechal záměrně s tím, že „až přijde máma, bude chtít stejně uklízet, tak to sfoukne při jednom“.
„Jen jsem nevěřícně seděla a nechápala, co se děje. Když táta odjel, nakojila jsem malou a pustila se do úklidu. Co naplat, že jsem měla po císaři nakázáno odpočívat. V takovém nepořádku jsem nechtěla být ani minutu. Děti mi naštěstí pomohly, a když se Petr vrátil z trucovny, až do večera neřekl ani půl slova. Takhle jsem si návrat domů nepředstavovala ani v tom nejhorším snu. To, že neuklidil, jsem skousnout dokázala. Že ale vyváděl kvůli dresu, který na sebe oblékne párkrát do roka, když jde s kamarády na fotbal, to mě zaskočilo. Myslím, že si hledal jen důvod, jak dát najevo svůj hněv směřovaný k naší nejmladší dceři. A potažmo ke mně. Dnes je to měsíc od mého příchodu domů a situace se moc nezlepšila. Petr si Amálku pochoval jen jednou, a to jen proto, že jsem si zrovna potřebovala vyřídit telefonát, a ona moc plakala. Pořád věřím, že si jeho srdce ještě získá. Protože, kdyby ne, asi by se naše rodina rozpadla. V takové dusnu se totiž dlouho žít nedá…" uzavřela Lenka svůj příběh.
My jí, malé Amálce, i jejímu muži, přejeme co nejvíc lásky a pochopení.