[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
CJ a Ariana. Ti dva se znali už od střední školy, a když se do sebe zamilovali, nikoho to nepřekvapilo. Svatbu měli, když jim bylo 21 a 22 let, narodily se jim tři děti. Z rušného New Yorku se přestěhovali do domku v blízkosti Kalifornského zálivu. V roce 2015 jim ale poklidný rodinný život narušila krutá diagnóza.
Arianě byla diagnostikována rakovina prsu ve 4. stadiu. Šance na přežití byla mizivá. Protože chtěla být obklopena nejen svým mužem a dětmi, ale i ostatními příbuznými, přestěhovala se rodina za zbytkem svých nejbližších zpátky do New Yorku. „Následujících pět a půl roku jsme se snažili žít, jak nejvíc to šlo. Chtěli jsme třicet let zabalit do deseti,“ vzpomíná CJ.
Po celou dobu Arianina boje s rakovinou byli jak ona, tak CJ ke svým dětem maximálně otevření. Opakovali jim, že maminka má rakovinu a že s ní budou všichni bojovat. Když přišla Ariana kvůli léčbě o vlasy, udělali z toho rodinnou událost. Společně jí oholili hlavu, čímž celou situaci odlehčili.
CJ však přiznal, že ne vždycky v sobě našel sílu prát se s bezmocí. „Byl jsem vyděšený a zlomený a vstupoval jsem do životní etapy, na kterou jsem nebyl připravený. Jediné, na co jsem myslel, byla péče o mou milovanou ženu a o děti. Cítil jsem, jak se vzdaluji a uzavírám se do sebe. Otupěl jsem, abych zpracoval, co se děje…“
I když rakovina Arianě metastazovala a šířila se do kostí, jater a mozku, ve kterém jí lékaři našli 17 nádorů, snažila se o to, aby její děti co nejmíň strádaly. Na podzim roku 2020 bylo jasné, že trojnásobné mamince zbývá jen pár týdnů života. A tak svým dětem oznámila, že umírá.
Nejmladší syn, kterému bylo v té době osm let, sledoval svou maminku sedící v křesle. Jejich dvě starší děti (12 a 10 let) ji mezitím objímaly. Dojemnou intimní chvilku zachytil CJ na kameru. Po odeznění prvotního šoku se rodina odebrala do obývacího pokoje. „Děti začaly plakat a naříkat: ‚Mami, ne, mami, ne.‘ Nikdy na ty jejich křičící hlásky plné bolesti nezapomenu,“ vzpomíná CJ. Ariana chtěla jejich bolest odlehčit a rozhodla, aby si objednali pizzu a podívali se společně na její oblíbený film Elf.
„Sledování filmu mi připadalo tak těžké a smutné. Věděl jsem, že je to naposledy, co se na něj díváme společně,“ řekl CJ v rozhovoru pro magazín People.
Postupem času Ariana slábla víc a víc. Nakonec zůstala v hospicové péči doma. Zemřela pouhých 25 dní poté, co posadila své děti ke kuchyňskému stolu. Veškerá péče o rodinu tak zůstala na jejich otci. CJ otevřeně mluvil o tom, jak se pořád dokola ptal sám sebe, proč neumí ten velký zármutek zvládnout. Vždyť přece lidé umírají, děje se to dnes a denně, tak proč nedokáže bolest zvládnout?
„Měl jsem velkou potřebu ukázat svým dětem, že i když tu jejich máma fyzicky není, je v pořádku o ní mluvit. Smát se při vzpomínkách na ni, i když nás to tolik bolelo. Vzpomínám si na první okamžik, kdy jsem se zasmál nebo pocítil náznak radosti, a pomyslel jsem si: Je nám to dovoleno?“ řekl CJ.
Po Arianině smrti se snažil udržet tradice, které si pětičlenná rodina vybudovala, včetně výroby rodinných vánočních přání. Ariana si vedla seznam 250 lidí, kterým každý rok přání posílala.
Časem si však CJ uvědomil, že tato tradice už není udržitelná. „Když moje žena zemřela, bylo těžké to pochopit, ale zemřel jsem s ní a stal jsem se někým novým. Při těchto opravdu těžkých ztrátách člověk ztratí svou identitu. Takže jsme pomalu budovali nové tradice a zjišťovali, co nám jako čtyřčlenné rodině vyhovuje…“
Rok po Arianině smrti, týden před každoročním společným focením s dětmi, dostal CJ nápad. „Přišel jsem ke stolu a zeptal se dětí: ‚Co kdybychom si nechali udělat podobiznu maminky?' Mohli bychom ji nechat ‚strašit‘ na focení a dělat s ní všechny ty bláznivé věci.“ Děti byly okamžitě pro, a tak CJ nechal vyrobit metr a půl vysokou figurínu své milované ženy.
O několik dní později rodina absolvovala focení s výřezem Ariany. „Bylo to úžasné. Byli jsme v parku a viděli, jak auta zpomalují, jak se lidé snaží pochopit, co se děje. Šli jsme k jednomu rybníku a snažili jsme se ji zvednout a předstírat, že je strašně těžká. Bylo to prostě tak praštěné a ujeté. Ale ty fotky nás všechny pokaždé rozesmějí, když se na ně díváme. A o to mi šlo,“ říká CJ.
Trojnásobný tatínek pokračoval ve sdílení rodinných okamžiků se svými dětmi na sociálních sítích a dostal další nápad. Opustil práci ve strojírenství a své emoce nasměroval do vytvoření značky oblečení Hopeless Mope, která se rychle rozrostla.
Dnes pokračuje ve své misi a vypráví příběhy o zármutku, protože věří, že právě komunikace je jedním z nejmocnějších nástrojů, jak podpořit empatii. „Základem je příběh mé ženy – je to všechno, čím jsme společně prošli. Stala se z toho vize, kdy jsem věděl, že chci, aby se žádný truchlící necítil na své cestě smutkem a uzdravením osamocený. Chtěl jsem vzdělávat svět, vyvést smutek ze stínu a změnit konverzaci o něm.“
CJ si je vědom toho, že truchlení je často tabuizované téma, ale doufá, že se mu to podaří změnit a ukázat, že neexistuje univerzální přístup – podle něj je důležité pouze respektovat to, co je pro rodinu, která se vyrovnává se ztrátou blízké osoby, správné.
„Je tak těžké truchlit a pomáhat s tím i svým dětem. Moje rada zní: Buďte k sobě laskaví. Dělejte, co je pro vaši rodinu správné a co vám vyhovuje, a nenechte si od nikoho jiného říkat, co je správné a co ne. Každý má svůj názor. Jakmile jsem se stal vdovcem, každý měl názor na to, jak bych měl žít – zda je to či ono dobré nebo špatné. Naučil jsem se poslouchat sám sebe. A to bylo to úplně nejdůležitější…“