Dnešní doba je jiná, než byla doba našich maminek a babiček. I když pořád se tu objevují zažité genderové stereotypy, třeba to, že kluci nosí modrou, holky růžovou, kluci nepláčou a musí mít ostré lokty, holčičky si hrají s panenkami a patří k plotně. Časy se ale mění a snad i v tomto směru jsme se trochu pohnuli.
Možná si kladete otázku, jak své syny vychovávat a k čemu je vést. Přitom to není tak těžké. Jak říká psycholožka Kristina Zemánková, nejdůležitější otázka, kterou by si rodiče měli položit, je: Co chci dětem dát do života a kým jim chci pomoct se stát? Na pohlaví vůbec nezáleží. Jde totiž především o hodnoty, které chceme dětem předat. Další důležitou otázkou by mělo být: Co jim naopak předat nechci?
VIDEO: Komunikace s dětmi: Zaveďte těchto 6 pravidel a budete si rozumět, radí koučka
Univerzální hodnoty jako hlavní cíl
Žijeme v době, kdy se dramaticky mění pohled na genderové role a s ním i to, co považujeme za správné předat svým dcerám a synům. „Jak pomoct chlapci, aby se z něj stal muž? A jak vlastně vypadá zdravý a zralý muž? Na co chceme syna připravit a vybavit, co se s vývojem společnosti mění, a které hodnoty naopak trvale zůstávají?“ nastiňuje Kristina Zemánková. Ona sama je matkou dvou synů a dcery, a jak říká, jejím cílem je předat jim hodnoty, jako jsou čestnost, férovost a zodpovědnost, bez ohledu na to, zda jsou to dcery, nebo synové. „Tyto hodnoty považuji za univerzálně lidské.“
Fyzická síla a jak s ní pracovat
To jediné, co je podle psycholožky Zemánkové specifické, je fyzická síla (převaha). A s ní spojená zodpovědnost. „Je dobré učit syny, aby svou sílu, ať už fyzickou či mentální, uměli používat zodpovědně a s otevřeným srdcem, aby ji zkrátka nikdy nezneužili. Aby nikdy nikoho slabšího nenutili násilím k něčemu, co nechce,“ radí. Násilí je specifické téma. „Kluci jsou, ať chceme nebo ne, většinou bojovnější a láká je poměřování sil, soutěžení a rádi se perou. Dnes už víme, že je to biologicky dané,“ dodává. Zároveň je to společností u chlapců podporováno a tolerováno jako přijatelnější než třeba citlivost – což je špatně.
Bojovnost nasměrovat jinam
Na bojovnosti není nic špatného, jen je dobré ji nasměrovat správným směrem. Je dobré učit syny, aby chránili výše uvedené hodnoty, ale dokázali svět měnit k lepšímu a zároveň chránili krásu a moudrost. „Aby byli týmoví hráči a dokázali najít správnou rovnováhu mezi kolektivním a individuálním. Aby se ani neobětovali, ani neprofitovali na úkor ostatních,“ vysvětluje Kristina Zemánková. Právě tak se snaží i ona vychovávat své syny.
I kluci mají právo na emoce
Velké téma je právě podpora prožívání emocí. „Už dávno víme, že věta ´kluci nebrečí´ nejenže neplatí, ale je vyloženě poškozující. Tohle je možná úplně to nejdůležitější. Je nesmírně důležité, aby byli kluci a budoucí muži v kontaktu se svými emocemi a naučili se je zdravě prožívat a projevovat. Potlačovaný pláč se totiž často v dospělosti projevuje jako těžko zvladatelný vztek. Je důležité, aby byli podporováni v tom, aby byli sami sebou, přestože v současnosti nejsou muži často přijímáni, když jsou emoční. Být emoční je lidské, ale lidé, kteří jsou příliš citliví, nejsou bráni vážně, což je patriarchální koncept, u kterého bych si přála, abychom ho nepředávali dalším generacím. Je úkolem rodičů naučit syny zdravě projevovat jak smutek a zklamání, tak vztek a nesouhlas,“ radí psycholožka.
Cesta k sebevědomí a samostatnosti
Nemálo důležité je učit syny, aby byli samostatní, aby se o sebe uměli postarat a rovným dílem se jednou podíleli na péči o domácnost a děti. A k tomu je zapotřebí vést kluky už od dětství. Zároveň je nutné posilovat jejich sebevědomí, aby věděli, kým jsou, co jim jde a kde jsou jejich slabé stránky. „Jaké mají hranice, co jim je a není příjemné, co chtějí a co ne. A také jak reagovat na hranice jiných lidí,“ dodává Kristina Zemánková. Jedině tehdy, když budete se svými syny komunikovat fér, budete citliví k jejich emocím a potřebám, nastavíte smysluplné hranice, můžete očekávat, že z nich vyrostou féroví muži s rovnou páteří. Zkuste to.
