[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná se vaše dítě nemůže dočkat, až se na něco bude moct zeptat nebo bude smět něco říct. Ovšem skákat do řeči se nemá, protože to není ohleduplné k těm, kteří právě mluví. Skáče vám dítě pravidelně do řeči, když si povídáte s kamarádkou nebo s partnerem, případně zrovna telefonujete? Řekněte mu důrazně, že má být chvíli ticho a aby vás nepřerušovalo. Můžete mu nabídnout nějakou jinou aktivitu nebo zábavu. Nebude-li akceptovat vaši prosbu, dejte mu najevo, že nedostane to, co chce, pokud vás bude i nadále přerušovat.
Není v pořádku, když se dítě chová při hře s ostatními dětmi agresivně, kope či strká do sourozence nebo ho neustále bouchá kyblíčkem po hlavě. Agresivní projevy, ať je příčinou cokoli, nejsou v normě a je nutné tohle dětem říkat. Když totiž včas nezasáhnete, agresivní řešení se stane normou. To, že budete tohle akceptovat, je taky určité poselství, že zraňovat lidi je přijatelné. Není. Mluvte s dětmi o tom, že to, co dělají, není v pořádku, že to ostatním ubližuje. Důležité je chtít, aby dítě věc napravilo a omluvilo se.
Říkáte dvakrát, třikrát nebo pětkrát za sebou potomkovi, aby něco konkrétního udělal, a stále nic? Jak říká psycholog Kevin Leman, autor knihy First-Time Mom: Getting Off on the Right Foot – tím, že nebudete trvat na tom, aby dítě poslechlo hned napoprvé, mu dáváte signál, že to klidně může udělat až později a nic se nestane.
Co s tím? Nemluvte na dítě z jednoho konce bytu, jděte přímo za ním a řekněte mu do očí, co má dělat. Ať se na vás dívá, když s ním mluvíte, můžete se dotknout jeho ramen a říct jeho jméno. Je dobré vypnout i televizi nebo počítač, pokud jsou zapnuté, abyste získali jeho pozornost.
Je fajn, když si dítě samo udělá svačinu nebo si zapne televizi nebo počítač. Ovšem vždy by se mělo nejprve zeptat, zda to může udělat. Je samozřejmé, že mu nezakážete, aby si namazalo chleba, ale zeptat by se mělo. Pokud devítiletý syn odejde bez vašeho povolení ke kamarádovi, je to špatně. I když kamarád bydlí hned vedle, určitá pravidla by fungovat měla. Záleží na vás, jak si to v domácnosti nastavíte – ale jakmile to uděláte, musí se pravidla dodržovat.
Někdy se snaží děti napodobit své starší sourozence, kteří jsou právě v pubertě. Drzé chování ovšem nelze tolerovat, přestože si spousta rodičů myslí, že zejména u předškoláků jde o jakousi přechodnou fázi. Neuctivé chování je lepší zarazit hned v zárodku, jinak se ho dítě nezbaví a bude se takhle chovat pořád. Řekněte dítěti, že jeho chování není hezké. A že je neuctivé, že když mluvíte, zvedá oči a dělá různé posunky.
Cílem není, aby se dítě cítilo špatně, ale ukázat mu, že drzé projevy nejsou hezké. Jestli to bude dělat pořád, můžete mu říct: „Moje uši tě neslyší, když takhle mluvíš nebo se chováš. Až budeš připraven se mnou mluvit hezky, budu tě poslouchat.“
Lhaní je v určitém věku normální. Dětská lež má mnoho důvodů a smysl lži závisí na věku dítěte. Batolata a předškoláci neumí obvykle oddělit realitu od fantazie. Pokud tedy něco řeknou, za pár hodin už ani nevědí, co to bylo. Proto je nutné s dětmi mluvit hned, když něco provedou. Starší školní děti už ale moc dobře vědí, že lžou. Obvykle se ke lžím uchylují často ze strachu, aby se nedostaly do potíží. Nebo kvůli tomu, aby vylepšily svůj obraz před ostatními.
Co s tím? Když dítě lže, hned si s ním věci ujasněte. Řekněte mu, že není hezké lhát, a zaměřte se i na to, proč dítě lhalo. Zkuste se taky zamyslet nad tím, jestli není vaše výchova moc autoritativní, jestli moc často nenapomínáte a nekritizujete. Pak se dítě přirozeně snaží výčitkám vyhnout a lže.