[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když se rodičům narodí potomek, může se výchova jevit jako svého druhu idyla, protože otec s matkou se na všem shodnou.
Jak dítě roste, ukazuje se třeba, že matka bude za důslednou, kdežto tatínek nad ledasčím přimhouří oči. Během dospívání synů a dcer z toho mohou být poměrně velké spory třeba o to, jak velké kapesné potomkům dávat či jak velkou míru svobody jim poskytnout. O co vedou matky s otci nejčastější spory? A vadí to?
Podle dětského psychologa Jaroslava Šturmy to vůbec nemusí být na závadu – pokud jde o menší dílčí rozpory. Rodiče by se měli shodnout na zásadních věcech týkajících se celkového směřování výchovy a sporné drobnosti řešit v průběhu času, pokud možno ne přímo před potomky. Na druhou stranu, dítě by mělo vědět, že rodiče nemají na všechno úplně stejný názor – pokud dokážou najít řešení, které vyhovuje oběma, je to pro dítě také dobrá škola.
Můj muž je skvělý otec, ale občas bych ho zabila. Třeba tehdy, když jsem se snažila s dvěma malými dětmi po boku udělat večeři. Zatímco miminko spalo v šátku, tehdy čtyřletý syn trochu prudil a vymýšlel si. Věděla jsem, že se mu neděje nic hrozného, a proto jsem ho nechávala trochu jeho osudu a pofňukávání neřešila.
Osvědčilo se mi to – většinou ho to za dvě, tři minuty přestalo bavit a já ho za chvilku viděla, jak si spokojeně odchází hrát a něco si u toho povídá. Pokud mezitím do místnosti nevstoupil můj muž, který zrovna vstal od práce či něčeho podobného a netušil, která v kuchyni bije. Viděl brblajícího syna a už ho litoval, zabavoval, nabízel mu cosi. Chlapec potěšeně přidával na obrátkách, aby bylo zjevné, že fakt trpěl a trpí nadále. Klid byl pryč.
Hádám, že ve většině domácností je to podobné.
To, že je jeden rodič mírnější a druhý přísnější, je asi normální. A dětem to neublíží, naopak učí se, že co člověk, to jiný pohled na věc. Ale nemělo by to překračovat únosnou míru a rodiče by se neměli před potomky začít hádat, čí názor nebo rozhodnutí vlastně platí. Protože když matka zakáže batoleti, aby se před obědem cpalo sušenkou, a otec mu ji vzápětí naservíruje – aby to pak půl hodiny pěkně před ním řešili – dítě si odnese zásadní poučení, o které rodiče moc nestáli: Můžu s nimi manipulovat, nejsou na jedné lodi.
Tohle je příběh mé kamarádky Jitky, ale určitě není s podobným zážitkem jediná: "Můj muž tuhle byl doma s dcerou, která nešla do školy, protože měla trochu rýmu, a on si vzal home office. Výsledek? Doma to vypadalo jako po výbuchu, celý den jedli něco nezdravého a nakonec spolu jeli do obchodu, přičemž dcera na sobě měla pyžamo."
Nakonec jsme se ale shodly na tom, že svět se kvůli tomu nezbořil, dítě neutrpělo větší újmu a dělat kvůli podobným zážitkům scény nemá cenu.
Ožehavou otázkou jsou počítače a vše kolem nich. Existují jistě i ženy, které milují počítačové hry, ale u mužů je to častější. A když ve volném čase hraje otec, těžko po synovi chtít, aby toho nechal hned, jak matka praví. Zvláště prekérní to je, když otec se synem hrají ve virtuálním světě spolu nebo proti sobě a snaží se oba matku přesvědčit, že to je rozvoj všelijakých schopností, které si moderní doba žádá.
"Vždycky jsem s mužem byla zajedno v tom, že žádné domácí zvíře nechceme. A pak přišla dcera s tím, že chce psa, a do týdne jsme jednoho měli. Pro její modré oči udělá náš tatínek cokoliv," trochu si stěžuje matka desetileté Laury. Navíc na syna je její muž o mnoho přísnější, což mu jeho žena logicky také trochu vyčítá.
Spolehlivou rozbuškou neshod mezi otcem a matkou bývá také kapesné. I tady totiž mohou mít rodiče více či méně rozdílné představy o tom, na co všechno mají potomkovi přispívat a do jaké míry. Nemusí to přitom nijak souviset s finanční situací rodiny. Sama vím o případu, kdy se kvůli tomu finančně slušně zabezpečení rodiče jedináčka dohadovali několik let – zatímco matka chtěla, aby jistý nedostatek peněz dospívajícího synka nutil chodit na brigády a vážit si výdělku, otec by mu přispíval i na zábavu, protože "mladý je chlapec přece jen jednou".
Psychologové se shodují: Řešte jen zásadní spory. Potomka rozhodně neohrozí, když mu tatínek na výletě koupí tatranku, ačkoli jste mu do krabičky připravila mrkev.
Vadilo by, kdyby mrkev ostentativně vyhodil s tím, že ta vaše zdravá výživa je úplně pitomá, a kdyby pomáhal dítěti konzumaci zeleniny bojkotovat trvale. Takhle jim oběma jen s úsměvem doporučte, aby si mrkev dali po návratu domů po večeři místo obvyklého malého pamlsku. Win win, co říkáte?