[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na začátek velké uklidnění. Agresivní chování je podle psychologů mezi dětmi naprosto běžné a každé dítě se někdy uchýlí k takovému chování. Dokonce i největší kliďas může kopnout Honzíka, který mu právě sebral oblíbené autíčko. Podle psycholožky Terezy Beníškové je agresivní chování jedním z evolučně nejstarších typů chování a je součástí lidské přirozenosti. Lidé i děti se ale liší mírou pohotovosti k agresivnímu jednání. Nutné je ale dítěti vysvětlovat, že konflikty a frustrace se dají řešit jinak než agresí.
Podle psycholožky Kristiny Zemánkové je důvodů, proč dítě ubližuje jiným dětem ve školce, více. „Vždy je prvním krokem uvědomit si, že tím dítě vyjadřuje nějaké své emoce a emoce souvisejí s potřebami. To, co vidíme, je jen špička ledovce,“ říká psycholožka. Když si tohle rodiče připomenou, může jim to pomoct snáze pochopit, že k odstranění nevhodného chování nevede jeho zakazování, ale naplnění potřeb dítěte. „Problematické chování se pak zákonitě změní samo, potřeba se naplní a neobjevují se nepříjemné emoce, které dítě nemusí ventilovat nevhodným chováním,“ dodává odbornice.
Děti hodně odkoukávají od rodičů i sourozenců a dalších blízkých lidí, učí se nápodobou. Když se tedy dozvíte, že vaše dítě bouchá ve školce jiné dítě, nenechte se rozhodit a ovládnout. „Dále se klidně a s opravdovým zájmem dítěte zeptejte, proč to dělá. Ty jsi dnes bouchl ve školce Honzíka, jak to? Co se mezi vámi přihodilo? Neodsuzujte dítě, nepoučujte, nezakazujte. Buďte zvědaví. Dítě od vás musí dostat zprávu, že se o něj zajímáte, že vám může důvěřovat a že je pro vás jeho pohled důležitý,“ říká psycholožka Zemánková. Dítě vám nějak odpoví a vás by mělo zajímat, jaká jeho potřeba není naplněná. „Možná mu Honzík bral hračku, nechtěl si s ním hrát. Vždycky za tím něco je. Vaším úkolem je pochopit dítě, pojmenovat emoce a zároveň dát najevo, že bití není dobrý způsob a že jsou lepší cesty, jak to řešit,“ dodává.
Řekl vám váš syn, že někoho ve školce kopl nebo ho poškrábal kvůli tomu, že mu jiný chlapeček nechtěl půjčit letadlo? Můžete postupovat následovně. „Slyším, že jsi Honzíka bouchl, protože ti nechtěl půjčit to super letadlo. To jsi měl asi vztek, že? Tomu rozumím, taky mě štve, když má někdo něco super a nechce mi to půjčit. Ale víš, bouchat lidi není dobrý způsob, jak to vyřešit. Pojďme spolu vymyslet, jak by se to dalo udělat jinak,“ radí psycholožka Zemánková. Tříleté dítě tohle běžně zvládne. „Jak by se to dalo udělat jinak, co myslíš? Můžete se takto zeptat dítěte. Co kdybys poprosil o pomoc paní učitelku nebo si našel jinou hračku a počkal, až tahle bude volná? Buďte kreativní, neříkejte dítěti hned příkazy, ale hledejte spolu řešení,“ dodává odbornice. Tím se dítě hodně naučí a hlavně se bude cítit přijaté a milované a ne odsouzené a nepochopené.
Pokud vaše dítě nebije druhé děti a neubližuje jim pravidelně, ale jen občas, není to nic, co by vás mělo znepokojovat. Některé děti to prostě zkouší a mají k agresivitě blíž než jiné děti. Vždy je ale potřeba dát najevo, že takové řešení není vhodné. Pokud je ovšem ubližování velmi časté, výše uvedené rady moc nefungují. „Pak je v tom něco hlubšího, nějaká hluboká nenaplněná potřeba, často potřeba bezpečí a přijetí. Agrese je reakce na pocit ohrožení. Agresivní dítě tedy není primárně pachatelem, ale je samo oběť. Je nutné hledat, kde a proč se dítě cítí nepřijaté, ohrožené a proč se potřebuje takto nevhodně bránit skrze násilí na dalších dětech. Tady už ovšem může být užitečná psychologická podpora, někdy rodinná terapie,“ dodává psycholožka Kristina Zemánková.
Vztek není nikdy jen tak a na prvním místě je, aby se dítě setkalo ve školce s chápavou a respektující učitelkou. Pravidla jsou v tomto ohledu super věc. „Určitě je fajn pravidlo, že si vzájemně neubližujeme, a je potřeba s dětmi probrat, co to znamená. Pozor, kluci se někdy perou a je to hra. Je potřeba rozlišit, zda je to hra a všichni s ní souhlasí, tedy že se oba chtějí prát. Pak je to za mě v pořádku, když se dají pravidla a je přítomen dospělý. Pak ať si klidně děti hrají na zápasy. Důležité je pravidlo STOP. Když jeden řekne stop, musí se přestat. Je skvělé, když mají děti možnost učit se ve školce, jak řešit konflikty a jak pracovat se svým vztekem. Vztek je skvělá emoce, říká nám, že jsou překročeny naše hranice, vztek nás chrání. Proto je nesmírně důležité vztek u dětí nepotlačovat, ale naopak je třeba je učit mu rozumět a dobře s ním zacházet,“ radí odbornice.