[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
kamžikem vašeho sbližování s potomkem. Zkušené maminky už nejspíš tuší, kam mířím. Úchopový reflex patří k výbavě novorozence, s ním přichází na svět. Disponují jím dokonce i nedonošeňátka, která se rozhodla opustit bezpečí bříška dřív, než je zdrávo. Drobeček ho neovládá vůlí, připomeňte si tuto větu, kdykoli půjde do tuhého, ale automaticky chňapne po všem, co se mu připlete do cesty, pardon, do dlaně. Jako nic lapí váš ukazováček lechtající ho na zaťaté pěstičce (pohladíte-li ho po hřbetu packy, prstíky se naopak uvolní).
Skláníte se nad ním, prozpěvujete si, zatímco mu měníte plenku.Hotovo! Narovnáte se, že vyhodíte tu špinavou… Vzápětí vám vyhrknou slzy bolesti a tón uvízne v hrdle! Málem jste přišla o svůj skalp! Potomek v nestřežené chvíli drapl pramen vašich dlouhých vlasů, kterými jste se mu nechtěně otřela o tlapku, a teď ho svírá jako trofej! Pravý čas na výše zmiňovanou mantru! Při kojení se pro změnu „zaháčkuje“ za ramínko podprsenky a nepustí ho, přestože je už dávno pořádně „napucnutý“. Také vás může překvapit ze zálohy, nosíte-li brýle. Nahýbáte k němu hlavu, s láskou pozorujete, jak si dává do trumpety, a než se nadějete - šup! A má vaše okuláry v ruce! Nevím, kdo je z tohoto činu víc paf, jestli vy, nebo mrňousek…
Jemně mu vyprostit ukořistěné poklady ze sevření dá potom docela fušku. Nejenže není ochotný se jich vzdát, ale jeho stisk je na takové tintítko až neuvěřitelně pevný.Jak moc? V odborné literatuře a v různých článcích na internetu se dočtete, že když ratolest zavěsíte na nataženou prádelní šňůru, samozřejmě za vašeho duchapřítomného jištění, nějakou dobu se na ní udrží. Stejně tak, pokud jí nabídnete své prsty či vařečku a trochu ji zvednete do výšky. Avšak raději takové experimenty nezkoušejte. Jednak vaše děťátko není pokusný králíček, abyste si na něm testovala, co všechno snese, jednak by to nemuselo ani dopadnout dobře.
Můžete si nakrásně říkat, že špuntíka chytíte, ale jako úhoř vám proklouzne pod rukama, anebo že to trénujete na měkkém gauči, a zrovinka se vám z něj skutálí dolů! Na následky raději nemyslet! Navíc se prcek velmi rychle vyvíjí. Tudíž jeden den se hezky přidrží za vaše ukazováčky a předvede očekávaný prostocvik, ale už další den jde okamžitě k zemi jako pytel brambor. Zase totiž trochu přibral - a potom, ani to čapnutí není takové, jaké bývalo. Jelikož nemá pevný stisk u vašeho mrňouska žádnou funkci jako třeba u opičího mláďátka, které se musí zuby nehty držet mámina kožichu, zatímco ta s ním šplhá v korunách stromů, časem poněkud slábne. Na ústup se dává i úchopový reflex. Nejsilnější je bezprostředně po porodu, načež skomírá, pohasíná, až jednou zmizí úplně. Většinou se tak stane během dvou tří měsíců.
Jakmile reflex odezní, působí kojenec trochu jako pták, který zapomněl létat. Už objevil své končetiny, ale po pravdě si s nimi neví tak docela rady. Zkoumá je, pozoruje, mrská jimi ostošest a občas slaví úspěch, když se mu náhodou podaří trefit plyšovou hvězdičku z barevného kolotoče visícího mu nad hlavou. K jeho smůle to ale ještě nějakou dobu potrvá, než se k ní cíleně přiblíží a popadne ji do ručičky.
Aby ale v tomto „boji“ nebyl úplně sám, můžete mu trochu „umést cestičku“. Dejte mu do postýlky do jeho bezprostřední blízkosti hračku, která ho bude svým vzhledem, tvarem či šustěním přímo lákat k akci. Volte nejlépe lehký kroužek, snadno uchopitelné chrastítko, gumovou pískací činku či textilní knížečku s různými aktivitami, přiměřenými jeho věku. Ukažte mu, co všechno se dá s kterým předmětem dělat. Máte-li pocit, že už o něj nejeví zájem, pružně ho vyměňte za jiný, aby mělo dítko stále nové podněty.