[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ale no tak! Snad si o mně nemyslíte, že bych tohle doopravdy dětem říkala! Učím skoro 30 let a nikdo si nikdy nestěžoval, naopak! Kdo ví, kde to ten váš kluk slyšel! Jen si nemyslete, on je pěkné kvítko – tichá voda břehy mele. Tváří se jak neviňátko, ale když se nekoukám, tak pěkně lumpačí! Asi vám nemusím říkat, s kým kamarádí, vůbec bych se nedivila, kdyby ho to učil ten Jáchym, on je z hodně divné rodiny.
Maminka i ten jeho zarostlý táta jsou sice študovaní, ale divní. Klukovi nedávají maso, chroupe samé lupení a semínka, punčochy ani čepici to v zimě nenosí a neustále se mnou o něčem diskutuje. Víte, taky nesmíte klukovi všechno věřit, mrňata si toho navymýšlí!
Dokonce si jedna maminka stěžovala, že sem dala holce facku! Holka je sice nevycválaná, že by pár zasloužila, ale já děti rozhodně nebiji. Holka si všechno vymyslela, ostatní děti to hned dosvědčily! Po takovém proslovu se paní Vladimíra nezmohla na odpověď. Intuice jí říkala, že učitelka nemá čisté svědomí, ale jak jí to dokázat?
Náš Jindra je pořízek, navíc není příliš obratný a obecně patří mezi pomalejší děti. Zato velmi pěkně maluje, zpívá a sám zahraje na flétničku několik jednoduchých písniček. Jindra je tichý, klidný a poslušný (mimochodem opak své mladší sestry).
Uznávám, že jeho pomalost může být pro větší kolektiv dětí někdy brzdou, ale to snad není důvod k zesměšňování a nadávkám. Paní učitelka mu prý často říká, že je tlusté jelito, vařbuřt a jednou se mě dokonce ptal, co je to lemra, jestli prý paní učitelka nemyslela lemura? Jak by si proboha tohle sám vymyslel?! Slovo lemra naprosto nepoužíváme, a myslím, že to v současnosti není populární nadávka ani u dětí.
„Asi jsem udělala chybu, že jsem vše neřešila dřív, prostě jsem to ve své mysli zametla pod koberec. Zatímco minulý rok, kdy měly děti jinou paní učitelku, byly bezproblémovým kolektivem, tento rok se začaly dít věci! Neustále se řeší nějaké rvačky a pošťuchování, často se jedná o stejné oběti – to jsem se dozvěděla později. Několikrát se doma stalo, že Jindra nadával sestřičce, což dřív nikdy nedělal.
Jednou, když jsme pekli buchty, se mě Jindra ptal, proč vlastně paní učitelka říká Aničce buchto natvrdlá a buchto hloupá. Oněměla jsem. Shodou náhod jsem o den později potkala v obchodě maminku Aničky (bydlí blízko nás), a nešťastná maminka mi vylíčila, jak se Aničce děti posmívají, že ji dva kluci dokonce dvakrát napadli, a že je přesvědčená o tom, že to souvisí s tím, že děti cítí, že Aničku nemá ráda paní učitelka.
Ta ji prý často nadává a zesměšňuje. Jenže maminka nemá žádné důkazy, už mluvila i s ředitelkou (údajně však kamarádkou naší učitelky) a ta celý problém bagatelizovala a zpochybnila. Maminka Aničky se rozhodla, že dívenku přeřadí jinam. Mohla by si sice stěžovat u zřizovatele, ale to má holčičku nechat na pospas dětem a učitelce další dny a týdny?“
Protože nechci, aby syn vyrůstal v takovém nezdravém kolektivu a atmosféře, šla jsem za učitelkou. Nechtěla jsem řešit Aničku – cizí děti, ale jen urážky a zesměšňování, která se týkala mého syna. Po 5 minutách monologu jsem pochopila, že vysvětlování nemá cenu, jako bych házela hrách na zeď! Když to řeknu ve zkratce, tak jsem se dozvěděla, že děti mají přebujelou fantazii a rodiče jim všechno věří.
Naprosto nevím, co mám dělat. Žádný důkaz nemám. Maminka Aničky se k ničemu vracet nechce, holčička chodí do jiné školky a je spokojená. Jiné rodiče moc neznám a je mi trapné se jich vyptávat. Navíc vím, že učitelka je letitá kamarádka s ředitelkou – celá situace mi přijde neřešitelná. Školky v okolí již děti neberou a na soukromou nemám...