[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Teprve šestiletý čínský chlapec musel před pár dny podstoupit operaci poté, co se mu při pádu na zem zapíchlo lízátko na bambusové špejli hluboko do hlavy. Malý Xiao Zhu byl ihned po úrazu převezen do nemocnice, kde CT vyšetření odhalilo 12centimetrovou tyčinku, která se dostala až do spodiny chlapcovy lebky.
Naštěstí nebyly porušeny žádné neurologické funkce, i když ošetřující lékař se nechal slyšet, že riziko tak složité operace, jakou Xiao podstoupil, bylo extrémně vysoké. Neopatrnost při zákroku mohla vést k masivnímu krvácení či nevratnému poškození mozkové tkáně.
Podobné úrazy patří mezi ty největší noční můry každého rodiče. Není mámy, kterou by nevyděsil nějaký ten pád z tříkolky nebo prolézačky, nedej bože zlomenina nebo popálenina. Jenže co když se stane opačná situace, kdy dítě místo sebe nechtěně zraní mámu, tátu nebo sourozence?
„Když bylo mé dceři něco málo přes rok, chtěla jsem ji polechtat na břiše nosem. Jenže její nehet mi náhodou vnikl do oka a z mé rohovky vyřízl čtyřmilimetrový kousek. Byla to ta nejhorší bolest, co jsem zažila! Netušila jsem, že rohovka má v sobě tolik nervových zakončení než kterákoli jiná část těla. Několik dní jsem měla nasazenou pásku přes oko, než mi dal lékař obvaz. Manžel mi musel pomáhat s aplikací očních kapek s antibiotiky, protože jsem nebyla schopná podívat se na sebe do zrcadla. Už je to pár let a oko mám pořád velmi citlivé – zvlášť když je hodně suché.“
„Půlroční syn mi hlavičkou vrazil do zubů, když jsem se k němu skláněla. Viděla jsem hvězdy a až pak přišla na to, že mám v puse kromě krve i jeden vylomený zub. O dva měsíce později mi pro změnu doslova ukousl kousíček bradavky při kojení. Tyhle dvě bolavé vzpomínky mají dodnes viditelný důkaz.“
„Když jsem nesla svého tříletého syna z obchodu během jeho záchvatu vzteku, zmítal sebou tak, že jsem si vykloubila rameno. U lékaře jsem raději zatajila důvod úrazu, protože mi přišlo, že budu za neschopnou a navíc nešikovnou matku, která si neumí poradit s malým dítětem.“
„Náš syn jednou nechtěl jíst, máchnul rukou dozadu vidličkou a bodl manžela do oka. Naštěstí neměl žádné trvalé poškození, ale bolestí řval stejně jako syn, který se strašně polekal. Od té doby jí manžel od malého v patřičné vzdálenosti.“
„Dodnes mám na čele důlek velikosti zubu od doby, kdy do mě moje tehdy dvouletá dcera narazila svými zoubky. Také mi pravděpodobně zlomila nos, ale to už se nikdy nedozvím, protože jsem nebyla v nemocnici. Dnes je jí patnáct a pořád nevěří, že onu 'vadu na kráse' mám od ní.“
„Nikdy nezapomenu na to, jak jsem musela povolat obě babičky, protože se mi podařilo zlomit si oba kotníky. Nesla jsem syna v náručí ven do auta, jenže veranda byla namrzlá a mně se podařilo spadnout tak nešikovně, že jsem sice uchránila dítě, ale odnesly to obě moje nohy. Upřímně, už si nepamatuju, co bylo horší. Jestli moje nemohoucnost a bolest, nebo soužití mámy a tchyně pod jednou střechou.“
„Když manžel procházel z obýváku do kuchyně, držel syna na rukou a šlápl na ostrý kus z plastové stavebnice. Kromě povrchové bolesti ho začal bolet i kotník. Bolest se během několika dní zhoršila, tak šel na rentgen, kde zjistili, že si špatným našlápnutím přetrhl vaz v kotníku. Ještěže malá tehdy nerozuměla, jakými slovy si její táta ulevil.“
„Jistila jsem tříletého syna na prolézačce, na kterou vylezl, a zrovna v okamžiku, kdy jsem nebyla moc připravená, skočil rovnou na mě. Ztratila jsem balanc a i s ním padala k zemi. Synovi se nic nestalo, já naneštěstí dopadla na plastový traktor, který stál rovnou za mnou. Po příchodu domů jsem se nestačila divit – záda byla odřená do krve a následující tři týdny jsem musela spát na boku, jak moc mě bolela.“
„Můj 'úraz' od dcery nebolel fyzicky, ale co utrpělo hodně, byla moje psychika. Jednou jsem seděla za stolem a hledala nějaký recept v knize. Tak moc jsem se začetla, že jsem nepostřehla malou, jak vzala nůžky, které jsem měla na stole, a ostříhala polovinu mých dlouhých vlasů. Obrečely jsme to obě. Ona proto, že jsem začala nejdřív křičet, já poté, co mi přítel musel ustřihnout zbytek mojí chlouby.“
„Nikdy nezapomenu, jak můj tříletý syn při společném dovádění zlomil starší dceři nohu tak, že jí prudce dosedl na chodidlo. Měla chudák tehdy před školním plesem, takže si umíte představit to haló. Syn za to zaplatil měsíčním ignorováním své sestřičky a nás to stálo obnovu jejího šatníku a nový mobil k tomu.“