Maminka.czRozhovor

Ukrajina jako téma našich dní s dětmi: Mluvte i o svých obavách, nenechte děti napospas sociálním sítím a jejich „pravdě”, radí psycholožka

Tereza Víchová 2.  3.  2022
Lucie Šmahelová Černá je psycholožka a máma čtyř dětí. Situaci na Ukrajině řeší doma i ve své praxi, kam všechen stres rodičů i dětí dopadne v následujících dnech a týdnech. Jak se baví se svými dcerami o vypjatých chvílích? Co radí, když na děti dopadají všudypřítomné ukrajinské vlajky a ve školách dochází i ke konfliktům s ruskými dětmi? A jak všechny ty těžké chvíle využít k výchově?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Přinášíme otevřený rozhovor, částečně osobní, protože s Lucií velmi často a rádi spolupracujeme na mnoha tématech do tištěné Maminky i na web.

Lucko, dá se vůbec nějak jednoduše říct, jak se s dětmi bavit o válečném konfliktu? Jak to děláte vy sama?

Jednoduchý návod není, ale samozřejmě úměrně věku. Školkové děti válka na Ukrajině ještě moc nezajímá, ale i pro ně se způsob najde. Třeba moje kamarádka vymyslela pohádku o rozlézajícím se mraku, který bylo třeba dostat pryč z oblohy. Všichni společně foukali, až zmizel, ale muselo jich být hodně dohromady. Lidi hledají různé příměry a formy a třeba zrovna v pohádkách je čitelné zlo, které se rozpíná, a naproti němu dobro.

A co starší děti, které už si informace nejen zároveň samy hledají, ale na které to také přímo útočí ze všech stran?

Je to o to těžší, že my sami nevíme – nebo spíš málokdo ví – přesně, co a jak se děje. Různí se informace z různých zdrojů. Sama často tápu, ale co myslím, že by se mělo, je vysvětlovat celkově mocenství a rozpínavost. Použít jako příměr třeba historii, Hitlera a jeho éru, skvělá je knížka Stefana Zweiga Svět včerejška. Můžeme se společně poučit z minulosti, aby děti věděly, že rozpínající se zlo je potřeba zastavit. Sama zmiňuju odvahu a statečnost Ukrajiny a prezidenta Zelenského. Různé situace ale přichází denně do rodiny samy, je to živý proces.

VIDEO: Novodobý ukrajinský hrdina Volodymyr Zelenskyj

Jaké situace třeba konkrétně?

Třeba přijde babička, která má ještě v paměti rok 1968, a v hlavě se jí znovu objeví přijíždějící tanky. Má pocit, že se děje něco podobného. Nevyhneme se tomu, stále je tu generace, která to zažila a vypravuje. Důležité je dětem všechno dovysvětlit. Řešit to s nimi, nedělat, že se nic neděje, a nenechat je napospas nějakým informacím jen zvenčí.

Těch je ale přehršel. A děti jsou se situací konfrontovány ve škole i mezi vrstevníky.

Ano, i dcera přišla a říkala, jak jsou ve škole všude rozvěšené ukrajinské vlajky, navíc jsou toho plné sociální sítě. Využila bych tyhle situace k vysvětlování vlivu médií obecně. Aby si uvědomovaly, že informace mohou být i poškozující a manipulativní, že je třeba hledat různé zdroje. Už děti by se měly učit nelapat první „pravdu”, podívejme se třeba na důchodce, kteří doma sledovali televizi a během covidu byli v obrovském stresu a depresi.

Pomoc lidem prchajícím před válkou: Blesk spustil web ProUkrainu.cz s informacemi v ukrajinštině.

Zpátky do školy a mezi kamarády. Nastávají tu různé situace. Syn mi vyprávěl o potyčce, která vznikla mezi spolužáky, protože jeden z nich pochází z Ruska. Jak na to jako rodič reagovat?

Zmiňovala bych pořád to, že v konfliktu kolem Ukrajiny jde o politiku, peníze a získání moci a vlivu. Obyčejní lidé jsou všude stejní, v Čechách, Rusku, na Ukrajině a kdekoliv jinde. Chtějí žít normálně, v lásce a fungování. Kluk z Ruska za nic nemůže jen kvůli tomu, že je z Ruska. Jde o šikanu, trestný čin, proti tomu bych se vymezila a důsledně bych vedla děti k tomu, aby se vymezily proti zoufalému a smutnému násilí a slabšího bránily.

Psycholožka radí, jak s dětmi mluvit o válce na Ukrajině: Věty typu "nic se neděje" si zakažte

I někteří rodiče mají problém s vlastním stresem a tíží situace. Dá se to vůbec v rodině vybalancovat?

Obecně ve stresu dobře funguje JÁ sdělení. Řeknu, co mě trápí, že mám obavu, ale žijeme dál. Náš malý svět je takový, že v něm jdeme nakoupit, uděláme večeři, těšíme se na volejbal, radujeme se z obyčejných věcí. Můžeme ale s dětmi mluvit o soucitu, shánět informace o tom, co se děje, nějak pomoct. Jen u dětí úzkostných bych byla opatrná ohledně toho, sytit jejich obavy svými, takové děti pak končí třeba u mě v ordinaci. Na citlivých dětech to vidíte, s nimi doporučuji vážit každé slovo.

MGR. LUCIE ŠMAHELOVÁ ČERNÁ

Věnuje se individuální i párové terapii, rodinnému poradenství a psychologické práci se skupinami.

Klepněte pro větší obrázek

www.psychologie-biofeedback.cz

Témata: Rozhovor, Výchova, Rodičovství, Rodina a vztahy, Rodiče, psycholožka, Ukrajina, šití, válka, Válka na Ukrajině, Sítí, Stres, Čechy, PRÁV, Lucie Šmahelová Černá, Minulost, Důchodce, Hitler, Děti, Vlajka, Sociální sítí, Lucie