Umělé oplodnění – co čeká muže?

Kvůli partnerce jsem byl na odběru a testech nejdříve u Apolináře a pak v Motole.
Absolutně se to neshoduje s tím co tu píšete, klidně se tam můžete podívat a chvíli koukat okolo.

Odběrová místnost u Apolináře malá nijak čistá, s vypnutým sat/tv. Malá židle(obyč, židle tak 2000) s textilním sedákem co je cítit hned po otevření dveří. Přes dveře je slyšet vše. Rychle vydýchaný vzduch a nedokáži si představit, že bych tam vzal i partnerku. Když mě k ní dovedla sestra/laborantka nebo lékařka, tak mi podala kelímek, nějaký formulář do kterého se dívala jen tak řekla "mi to tady tak neberem".

Na druhý ivf cyklus? jsme šli do Motola a bylo co snad ještě horší. Velký nával žen u recepce na tom patře, řvoucí miminka, frmol a já jediný chlap. Všichni se na mě dívali. U recepce jsem řekl potichu, že jsem dárce a dal jim dokumenty. Paní nerozuměla, ale z papíru už ano. Odvedla mě někam na kraj ke devřím. Tam mi laborantka či lékařka dala kelímek a nejdřív na odběr krve, kelímek nebylo kam zkovat a na nekonečně dlouhé chodbě mě okukovali maminky. Při odběru ještě řekla, že kelímek zatím odložit, po odběru krve jsme šli zas přes celou chodbu a několik dveří až, mi řekla, že zde je odběrová místnost a pak jí to mám přinést zpět. Než jsem zjistil, že vlastně nevím kde, protože mezi odběrovou místností a recepcí byli jedny skleněné dveře asi 50m+ tak byla pryč.

Odběrová místnost byl obyčejný kumbál s dlažkami, kde dlouho nikdo nemaloval, natož umyl dlažky. Křeslo židle pamatovala C&K, dveře měli škvíry a slyšel jsem šum asi až z recepce, děti.. Pár velmi starých časopisů(ještě s bory a minimem silikonu).
Naštěstí vědomí, že chodba má tak 100m+ s desítkami dveří to anonymizovalo.
Cesta s kelímkem zpět k recepti (nejde schovat do kapsy ani dlaně!). Naštěstí ta slečna stála u těch dveří, řekla dejte to sem a bylo to vše.
Ani v jednom zařízení jsem neviděl nikoho s úsměvem a kladným tonem hlasu. Skoro celá komunikace byla jednoslovná. Sreslé a unavené recepční(asi jako já), tázavé pohledy maminek, laborantky s nepřítomným pohledem do nebe a sestra 100kg, hlavně s výrazem jako se drhne podlaha co mi ukázala cestu zpět na re. s udivem, že to nevím.
Pokud je ve FN málo tak se nedivím