[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když Alena poprvé uviděla na návštěvě u známých Jana, nijak zvlášť ji nepřitahoval. Menší, mírně proplešatělý chlapík s nápadným bříškem. Jedna věc se mu ale nedala upřít. Byl neuvěřitelně zábavný a milý společník. V jeho společnosti se cítila uvolněná a přirozená. Bylo jí s ním tak dobře, že si ho nakonec vzala za muže. Smysl pro humor obvykle stojí vysoko na pomyslném žebříčku vlastností, které by měl splňovat ideální partner.
„Smysl pro humor je žádaná vlastnost. Když bývají ženy tázány, jaké vlastnosti by měl mít jejich ideální partner, tak se vždy ,smysl pro humor' umísťuje na předních příčkách žebříčku. Muži také u žen smysl pro humor oceňují. Pokud se najdou dva lidé, kteří se smějí podobným věcem, je to výhra. Společný smysl pro humor jim skutečně může pomoci udržet dlouhý a harmonický vztah. Pomůže jim překonávat zátěžové situace. Bude je sbližovat ve chvílích, kdy se cítí jeden od druhého vzdáleni tím, že zjistí, že je rozesmějí stejné věci, že jeden druhého umí i pobavit,“ říká psycholožka Tereza Beníšková.
Nedá se však spoléhat na to, že humor vyřeší všechny partnerské problémy. Naopak, někdy může i uškodit. Vtipní lidé působí na první pohled atraktivnějším dojmem, ovšem časem se může tato přitažlivost vytratit. Navíc spoléhat se na to, že můžu své partnerské problémy vyřešit vtipkováním, je dost ošidné. „Humor může pomoci odlehčit náročné stresující situace, pomůže snášet těžký úděl. Na druhou stranu nevhodně proneseným vtípkem lze druhého zranit. Může být řečeno něco, co jedna strana chápe jako výborný vtip a druhá jako podpásovou ránu, zesměšnění, urážku, ublížení,“ upozorňuje psycholožka.
Podle Roberta L. Weisse, psychologa Oregonské univerzity, který se zabývá studiem úlohy humoru v mezilidských vztazích, je žertování pouze nástrojem. Lidé podle něj používají humor různými způsoby, včetně těch negativních, tedy k vyjádření agresivity, sobeckosti nebo manipulace. I humor má dvě strany a někdy je opravdu těžké rozeznat, jestli je vtipný komentář na vaši osobu lichotkou nebo útokem. A to moc legrační není.
Pokud váš partner změní cokoli, co řeknete, ve vtip pokaždé, když začnete mluvit o financích, moc zábavné vám to připadat nebude. Když si Martina brala Pavla, byla přesvědčená, že jejich vztah má zdravý základ a nic ho nemůže narušit. Navíc byl Pavel tak vtipný a vždycky, když ji přepadly chmury, dokázal ji svým šaškováním pobavit. Jenže pak přišly na svět děti a přibyla řada každodenních, obyčejných starostí, které ale Pavel s lehkostí házel za hlavu a nechával Martinu, aby je řešila sama. Ničilo ji, že není možné s ním v klidu a vážně probrat tato „dospělá“ témata. Pokaždé debatu shodil do žertovné polohy, takže se na ničem nedohodli.
Častokrát se přistihovala při tom, jak už ty jeho vtípky nesnáší. „Humor se nehodí ve chvíli, kdy na něj jeden z dvojice není naladěn. Může to uškodit tam, kde je potřeba mluvit o vážném tématu, a jeden se tomu stále brání tím, že vtipkuje. Není ani vhodné být stále vtipný. Ti, kdo se o to snaží, působí spíš úporně, křečovitě, jejich vtípky mohou být i postrachem okolí… Humor by měl být skutečně jako koření - tu a tam, s rozmyslem, ale ne se snažit produkovat stálý přísun humoru, to spíše obtěžuje,“ upozorňuje Tereza Beníšková.
A dovede být i krutý. Možná jste také měli partnera, který s oblibou nepřátelsky vtipkoval na vaši adresu a ironicky komentoval vaše „kvality“. Vtipkování a šaškárny jsou rafinovaným způsobem, jak narušit intimitu vztahu. „Humor může uškodit ve chvíli, kdy ho jeden z dvojice nechápe jako humor, ale jako narážku na svůj nedostatek, jako svoje zesměšnění, jako urážku,“ říká psycholožka Beníšková. Základní struktura vtipu, kdy říkáte něco jiného, než si myslíte, je přesně to, co dělá z humoru mocnou zbraň v oblasti mezilidských vztahů.
Když vtipkujete, nikdy není úplně jasné, co jste tím chtěli vyjádřit. A to člověku umožňuje udržovat flexibilní komunikační strategii - přizpůsobovat své vyslovované názory vývoji konverzace. Nejednoznačnost humoru tak dovoluje lidem vyjadřovat nepřátelství, aniž by za to nesli odpovědnost. „Dělám si jenom srandu,“ říká Petr často poté, co z úst vypustí urážlivou narážku na adresu své přítelkyně. Jenže nejde jen o to, co vlastně chtěl vtipálek říct, ale i o způsob, jakým se jeho poznámka jeho partnerky dotkla. A Petrova přítelkyně jej v takových chvílích rozhodně za vtipného nepovažuje.
Muži podle psychologů používají humor v trochu jiných situacích než ženy. Ženy-partnerky prý častěji používají humor jako způsob, jak podpořit a upevnit vztah. Naproti tomu muži jsou při používání humoru sobečtější - využívají ho více na podporu vlastní osoby. Muži mají v oblibě vtipy a grotesky, ženy zase rády používají humor při společném vyprávění. Muži (nebo kluci) často mezi sebou vtipkují i tím způsobem, že jeden druhého shazují. Když se o totéž pokusí s ženami, jsou překvapeni výsledkem.
Ve vztazích bývá nešťastný způsob používání humoru spíše příznakem než příčinou potíží. Jestliže se váš protějšek nesměje vašemu vtipu, zamyslete se nad svou skutečnou motivací. Opravdu jste to mysleli dobře? Pokud ano, nebyla zřejmě ta pravá chvíle na vtipkování. Podle psycholožky Terezy Beníšně, není úplně pravdivé to, co se občas můžeme (zejména od mužů) doslechnout - tedy že ženy smysl pro humor nemají.
„Záleží více na konkrétní osobě, na jejím nastavení, jejím osobním stylu humoru, než jen na pohlaví. Říká se také, že muži mají drsný humor. Možná ho používají drsnějším, tvrdším způsobem, to ale někdy může pomoci a odlehčit situaci. Ale opravdu nejvíc záleží na osobnosti konkrétního člověka.“ Přesto by byla škoda se humoru vyhýbat. Když ho používáme pomáhá nám vidět věci s nadhledem, zapomenout na obavy a starosti a přiblížit se k lidem, které máme rádi.
Předpokládá se, že smysl pro humor u mužů i u žen je zhruba ve stejném poměru. Nicméně psychologové připomínají genderové rozdíly v jeho používání a oceňování. Zatímco ženy touží mít za partnera muže, který umí vyprávět vtipy, muži chtějí mít takovou partnerku, která se jejich vtipům směje. A protože ženy preferují vtipné muže, učí se muži používat humor a získat tak výhodu proti ostatním mužům. Často se například posmívají jiným mužům tím, že jim dávají urážlivé přezdívky. To ženy většinou nedělají, nemají takovou potřebu používat humor, který někoho ponižuje nebo shazuje.
Základní rozdíl je, že muži mají tendenci používat humor, aby soutěžili s jinými muži (zejména ve společnosti žen), zatímco ženy mají sklon k typu humoru, jímž by upevnily své pouto s ostatními. Podle psychologů je možné vnímat ženský smích jako signál sexuálního zájmu. Podle studie německých psychologů se ženy smějí častěji, pokud hovoří s mužem, se kterým by chtěly chodit. Oproti tomu to, jak často se při rozhovoru se ženou směje muž, s jeho zájmem o ni nesouvisí. Muži, kteří dokážou ocenit u své partnerky smysl pro humor, jsou obvykle mnohem vyzrálejší a vzdělanější než průměrní muži.
Podle psychologických studií bývají v manželství šťastnější ty páry, které dovedou vtipkovat v každodenních situacích. Humor může lidem i pomoct se do sebe zamilovat, což je jeho velká výhoda. Když se lidé spolu smějí, jsou na sebe více pozitivně naladěni. Navíc narážky na humorné situace, které jste se svým protějškem zažili a které chápete jen vy dva, opravdu sbližují.
A neznamená to, že se spolu musíte každý den hurónsky smát. Nezapomínejte, že vzájemnou náklonnost si vyjadřujete i úsměvem, který je projevem spokojenosti a vřelosti srdce. Svoji roli hraje i láskyplné škádlení a hravost. Jste teprve na začátku? Pak buďte při svém vtipkování opatrní, dokud svůj protějšek lépe nepoznáte a nebudete mít jistotu, že si svým „nemístným žertováním“ neuškodíte.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.