[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
I když jsme sami ze školy moře let, vstup do školní budovy vyvolává ve spoustě z nás pořád to stejně zvláštní napětí. Jakkoliv jsme dospělí, úspěšní ve své práci… neubráníme se mnohdy pocitům, jaké jsme ve škole mívali jako malí. A když vás pak ještě na rodičáku posadí na malou židličku, je pocit jisté podřazenosti dokonaný. Nervozita roste a vy rovnou do diskuse vstupujete v nevýhodné pozici.
„Zvlášť když víte, že před sebou máte pedagoga, u něhož tušíte, že půjde hned do útoku, bývá to napínavé. Ale může to být nakonec i opačně: vy přijdete rozzlobení a bez váhání zaútočíte na učitele, který vůbec neví, jak s vámi v takové chvíli jednat. Výsledek bude v obou situacích stejný: zbytečně si vyjednávání zkomplikujete,“ popisuje typické nesprávné začátky v komunikaci pedagog–rodič Jana Neumajerová z Unie rodičů. Ta pro své workshopy vypracovala celou strategii této komunikace a z dotazníků, jež vyplnili jak rodiče, tak pedagogové, ví, že obavy z této komunikace panují skutečně na obou stranách. Protože my rodiče do školy vstupujeme tzv. v emocích a pedagogové nejsou stále ještě v dostatečné míře školení a zvlášť pokulhávají v tzv. krizové situaci - když proti sobě stojíte s opačnými názory nebo řešíte bolavé záležitosti, například kolem šikany a podobně.
Problémy s učiteli často také řešíme příliš pozdě. Necháváme je zbytečně nakypět, přestože do fáze „problém“ bychom vlastně situaci neměli nechat v ideálním případě ani dojít. Ne vždycky také umíme vyhodnotit, na koho se vůbec obrátit. Kdy je čas mluvit s třídní(m), kdy potřebujeme schůzku s angličtinářkou, školním psychologem, kdy je čas na setkání s vedením školy, se zástupcem rodičů ve Školní radě, nebo dokonce na korespondenci směřovanou na Českou školní inspekci. V tom podle Jany Neumajerové také děláme chybu: „Neznáme strukturu školy – zčásti si ji nezjišťujeme, ale ani školy nepředávají informace o tom, kdo je v jakém případě k dispozici k jednání.“
Jak vstoupit do jednání s učitelem tak, aby bylo komfortní, efektivní a především ku prospěchu vašeho dítěte? Ptali jsme se Kateřiny Vrtíškové, pedagožky, vítězky Global Teacher Prize 2018 a lektorky kurzů Škola bez poražených!
Vstupujte do jednání s vědomím, že pedagog je největší odborník na výuku, vy zase nejlépe znáte své dítě. To vám dá dobrou vstupní pozici.
Snažte se učitele nenálepkovat, neobviňovat. Pokud začnete s osočováním „vy jste mému dítěti udělala tohle, vy jste hrozná“, nepomůžete si. Místo toho se snažte věcně, bez zbytečných emocí, popsat, co se děje. „Představte si, že vaše dítě přinese pětku za to, že neodevzdalo úkol. A vám se to nelíbí. Protestujete proti známkování úkolů. A když už, nechápete, proč minule nedostalo jedničku za to, že úkol napsalo. Nedává vám to smysl. A přesně to musíte popsat – nikoliv útočit ve stylu 'jak tohle můžete dělat?', ale popsat, s čím přicházíte a proč,“ vysvětluje Kateřina Vrtíšková s tím, že to samé by měl umět udělat pedagog. Pozval si vás do školy kvůli poznámkám vašeho dítěte a opakuje jen to, že vaše dítě zlobí? To nestačí. „Měli byste dostat přesný popis situací. Například, že se vaše dítě uprostřed hodiny zvedá a pokřikuje. Nebo třeba v hodinách spí, i to se stává,“ doplňuje Kateřina Vrtíšková. Protože jen když máte konkrétní body k jednání, můžete se něčeho dobrat.
Kromě toho, že víte, s čím přicházíte, je třeba vědět, o co vlastně jdete do školy „bojovat“. O zrušení známkování úkolů? O zrušení úkolů jako takových? Nebo jen vysvětlit, proč nebylo vaše dítě připravené v tom jednom jediném případě? „Můžete klidně jít i s přáním, aby mu bylo ve škole dobře a cítilo se tam v bezpečí. Vaším cílem může být cokoliv, ale je třeba jej mít. Už díky tomu nejdete do školy s takovým naštváním, v takových emocích, ale s jasným cílem, tedy komunikaci lépe ukočírujete, i když je velmi nepříjemná,“ doporučuje Kateřina Vrtíšková.
Jakkoliv by v krizové situaci měl být větším odborníkem na vyjednávání pedagog, může se stát, že nebude. „Pokud je vaším sparing partnerem pedagog, který útočí, osočuje vás, opět vám nepomůže stěžovat si, že na vás mluví 'ošklivě', musíte mu konkrétně popsat, co s vámi jeho komunikace dělá: Nezlobte se, ale na základě toho, co a jak říkáte, mám pocit, že můj problém vůbec neberete vážně. Dotýká se mě způsob, jakým mluvíte o mém dítěti… Musí tedy znovu dojít na sdělení „takto to vnímám já“, říká Kateřina Vrtíšková. Ale samozřejmě, ani tak nemusíte uspět.
Přesně ve chvíli, kdy nezafungují rozumné postupy, je čas obrátit se na učitelova nadřízeného. Pokud se jedná o spor s vedením školy a nejde to, pak oslovte Českou školní inspekci. Můžete dojít i k úvahám o změně školy. Ale jak konstatuje Kateřina Vrtíšková: „Nezapomínejte, že nejzásadnější je pak to, jak to cítí dítě. Vaše ego nemůže být důvodem jeho přesunu na jinou školu. Docela dobře se může stát, že s pedagogem máte problém jen vy, ale dítěti jeho postupy nevadí nebo se rozhodlo se s nimi vypořádat, vzít je jako zkušenost – což platí samozřejmě spíše až pro druhý stupeň. Ale i u menších dětí zkuste být objektivní a uvědomit si, jestli jde o skutečně problematickou školu, učitele, nebo vaše ego.“
Kam zajít na workshop komunikace? unierodicu.cz, clovekvtisni.cz, skolamujprojekt.cz, skolabezporazenych.cz
Z knížek se vám může hodit: Thomas Gordon – Škola bez poražených Thomas Gordon – Výchova bez poražených
Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny.