[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Většina psychologů tvrdí, že období vzdoru je ve zdravém psychickém vývoji dítěte zcela fyziologická, ba dokonce nutná a prospěšná etapa.
Toto pro všechny zúčastněné nelehké období dle psychologů souvisí s vymezováním hranic, sebeuvědomováním, s „odpojováním se“ od rodičovské osoby a částečně i s temperamentem dítěte.
Alespoň to tak platí v naší „vyspělé“ civilizaci, nicméně se zdá, že některé takzvaně primitivní kmeny období dětského vzdoru vůbec neznají. Tyto a další zajímavé postřehy popisuje například psychoterapeutka Jean Liedloffová v knize Koncept kontinua.
Mnoho maminek na vlastní kůži prožilo, že období vzdoru nelze nijak jednoduše vygumovat a zrušit, a je tedy snazší jej prostě přijmout jako fakt a snažit se ho s minimálními následky pro všechny zúčastněné „přežít“.
Jak na to? Jak období či chvilky nevyhnutelného vzdoru neprohlubovat – jakým situacím se vyhnout?
I unavený dospělý bývá protivný, podrážděný a lehce se „vytočí“ – co teprve dítě, které ještě neumí kontrolovat své emoce! Je-li dítko nevyspalé a přetažené a vy s ním vyrazíte kupříkladu na nákupy či na hřiště, hádejte, jak to dopadne…
Mnohé děti jsou v současnosti (jistě ne se zlým úmyslem), zavalené různorodými aktivitami. Rodiče mají pocit, že dítě je nutné neustále bavit, vzdělávat, rozvíjet a zaměstnat. Děti ale potřebují také svůj klid a prostor a naši jednoduchou a zcela nekomplikovanou blízkost.
Pokud dítko neví anebo nerozumí, co si může ke světu a ve světě dovolit, jednoduše mu nezbývá, než to otestovat a nějaké hranice (záchytné body) si sám najít.
A pozor, nedělá to se zlým úmyslem, jednoduše hledá a testuje – chce si vymezit bezpečný a srozumitelný prostor pro život. Na vás je, abyste mu pomohli, projevili pochopení a stanovili jasné hranice.
Ano, není samozřejmě lehké zvládat vše ke všeobecné spokojenosti, nicméně i nedostatek času a neustálý shon a spěch je jedním z akcelerátorů trudných scén a výstupů.
Někdy je prostě na čase zvolnit a některé z denních povinností vypustit (například ustoupit od svých nároků na úklid, žehlení, vaření, práci apod.) – nakonec se tak uleví všem zúčastněným…
Bohužel, je to tak – podobně jako vede příliš liberální výchova bez jasných pravidel a vzájemného respektu k nejistotě dítěte a následným výstupům, má i výchova plná zákazů, příkazů a trestů v konečných důsledcích podobný efekt. „Sešněrované“ dítě bude mít potřebu občas „bouchnout“, a to důkladně.
Narušení pravidelného režimu je čas od času naprosto „zdravé“ – je to prostě život. Nicméně je vhodné si uvědomit, a velkoryse počítat s tím, že citlivější dítě může zareagovat poněkud bouřlivěji. Podobně na děti působí i neustálé a násilné vytrhování z činnosti, do níž se aktuálně ponořilo.
Dítě nemá pojem o čase a na rozdíl od rodičů v hlavě nenosí denní plán – dítě žije tady a teď. Je tedy dobré ho na změnu činností předem upozornit a dát mu „přípravný čas“. I tak může dojít k „výbuchu“, ale pravděpodobně bude časem mírnější a mírnější.
Děti jsou našim zrcadlem; jste-li unavená, frustrovaná a nevyrovnaná, lze od potomků je těžko očekávat, že budou veselí, milí a hodní.
Buďte k nim tedy chápavá a empatická, vždyť i vy byste občas od svého šéfa ráda slyšela: „Vidím, že jste unavená, jděte dnes raději do sauny. A také vám dám zálohu, ať si neděláte starosti, zda stihnete zaplatit nedoplatek za elektřinu…“