Dlouhé roky lidé viděli její krásnou rozesmátou tvář slavící jeden biatlonový úspěch za druhým. Na pozadí se ale odehrával příběh, v němž se Gabriela Soukalová prala sama se sebou. Těžce od dětství hledala svou hodnotu. Měla pocit, že i lásku rodičů jí zajistí jen medaile, později se přidala i bulimie. O tom všem a mnohém dalším vypráví v mimořádně otevřeném rozhovoru.
Upřímná a s ochotou poradit všem, kteří do průšvihu spadli, anebo ještě stojí na hraně srázu. Tak Gabriela Soukalová mluví v podcastu Branky, děti, rodiče o tom, co ve sportu od dětství zažila.
Klíčovou roli v jejím příběhu mají samozřejmě rodiče. Maminka, sama úspěšná olympionička v běhu na lyžích, a otec trenér.
„Odmala jsem to vnímala tak, že rodiče hodně uznávají lidi, kterým se dařilo. Mamka mi také říkala, že když nebudu úspěšná, tak si o mě nikdo ani kolo neopře. Se vší láskou a úctou k mamce, kterou dneska mám, jsou to ty věty, který mi zůstaly v hlavě,“ popisuje mistryně světa i vítězka Světového poháru.
Zdroj: YouTube, Branky děti rodiče, CNC
Celé dětství tak vlastně bojovala o přijetí, protože v hlavě měla jednoduchou rovnici: víc medailí = víc lásky. „Ano, měla jsem pocit, že si tu lásku musím zasloužit výsledkem. A svým způsobem mě to i motivovalo k tomu, jít při tréninku třeba až za hranu,“ říká s tím, že až mnohem později pochopila, že ji rodiče mají rádi bezpodmínečně.
To však jako dítě necítila možná i proto, že v generaci jejích rodičů nebylo časté děti chválit. „Dobré se chválí samo, říkalo se. Nebyla to ta americká výchova, kdy by mi stále někdo říkal, že to dokážu, ať si věřím,“ popisuje Soukalová.
Lukáš Tomek, Zdeněk Janda
14. května 2025
Zvracení po každém jídle
V rozhovoru s mistryní světa v lyžování Šárkou Strachovou a novinářem Lukášem Tomkem přišla řeč i na poruchy potravy, s nimiž slavná biatlonistka bojovala dlouhé roky. „Dá se říct, že po většinu kariéry. A byly i období, kdy jsem chodila zvracet téměř po každém jídle,“ popisuje.
Do problémů s bulimií spadla ve chvíli, kdy dospívala a její postava nabírala ženských tvarů. „Pro dívku je to hodně citlivé období a stačí pár tvrdších vět třeba od trenéra, jako v mém případě, a už se v tom vezete,“ vysvětluje s tím, že na začátku brala svou nemoc jako určitou výhodu.
„Měla jsem pocit, že díky tomu mám situaci s váhou pod kontrolou. Lidi mi říkali, jak jsem zhubla, jak mi to sluší. To je na tom to nejzdárnější.“ Když se dnes na příběhy lidí s poruchami potravy dívá a prostřednictvím nadace jim i pomáhá, vidí jeden společný jmenovatel - nedostatek sebelásky.
„Je to tak,“ potvrzuje a navíc přidává příklady zakázaných vět, které by trenéři či rodiče nikdy neměli směrem ke svým dětem či svěřencům použít. „Například věta - nežer, budeš tlustá, je úplná blbost. Protože řekněte holce, která má velký energetický výdej několik hodin denně, podává výkony: Nejez. To je jen začátek dalších problémů.“
Lukáš Tomek
25. dubna 2025
Dnes ničeho nelituje
Dnes, několik let po skončení kariéry, je ale Gabriela Soukalová šťastná. Má hodného muže, dceru, hezký vztah s rodiči a navíc, jak říká, našla sama sebe.
„Možná jsem ve své podstatě byla vždy člověk, kterého to táhne víc k umění, zpěvu, malování, než ke sportu. Ale ničeho nelituji a sport považuji za svět, který může děti naučit překonávat překážky. Jen k dětem přistupujte vždy s láskou a dívejte se, jestli se věci dějí v jejich prospěch,“ říká v podcastu Branky, děti, rodiče.