Maminka.czSlavné maminky

Upřímná zpověď Lucie Křížkové: Děti ví, že táta není žádný gauner a že se jim vrátí

Dita Mrázková 27.  7.  2021
Říct vlastním dětem, že jde jejich tatínek do vězení, musí být očistec. Sympatická moderátorka je ale silná osobnost a tento těžký úkol zvládla. Bez pomoci psychologa, i když ani tu do budoucna nevylučuje. Jaká slova volila, aby syna a dcerku neranila? A co jí dodává největší sílu tuto nelehkou životní situaci zvládat? Přečtěte si otevřenou zpověď, kterou nám Lucka poskytla.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Půlka prázdnin je za námi. Kde jsem vás zastihla?
Právě jsme se vrátili z jihu Čech, ze Dvorů nad Lužnicí, kde jsme již podeváté za sebou strávili jeden prázdninový týden. Jezdili jsme na cyklovýlety a koupali se. Teď jsme na pár dní v Plzni a těšíme se ještě na chalupu, na Lipno, do Dvora Králové a – pokud to situace dovolí – do Řecka.

Co baví děti o prázdninách nejvíc? Zájmy devítiletého kluka a čtyřleté holčičky budou asi diametrálně odlišné, ne?
Mám obvykle celé léto volné, v televizi končí Sama doma už v červnu a k moderování se vracím až v září. Proto plánujeme společné prázdninové aktivity. Nejčastěji jezdíme na kolech a vyrážíme na různé výlety. Děti jsou šťastné se svými kamarády na různých dětských hřištích a v zábavních parcích.

VIDEO: Co prozradila Lucie před nástupem manžela do vězení?

Vím, čím si právě teď procházíte, a vím, že jste vysvětlila veřejnosti na téma odsouzení vašeho muže už dost. Nicméně, pokud se můžu zeptat… Když jsem viděla obrázek vašeho syna, který tatínkovi před odchodem do vězení nakreslil, hodně mě to dojalo. V kresbách dětí je podle mě „vybarvená“ celá jejich duše. Jak se Davídek s Lolou dokázali s dočasnou ztrátou tatínka vyrovnat? 
Je to ještě moc čerstvé. Všechno může být jinak, ale zatím to zvládají dobře. Syn ví, kde táta je. A také ví, že táta není gauner, že nikomu ublížit nechtěl a trest si odpykává za to, že důvěřoval lidem, kteří ho oklamali. Myslím, že to pro něj bude lekce do života. Bohužel už v tomhle věku zjistil, že lidé jsou zlí a nejednají fér. Trápí ho, že se táta trápí. Davídek začal loni jezdit na lodi a s tátou měl tak plno nových zážitků a nový koníček, který je hodně spojoval. Táta je pro něj vzor. A to se nezmění. Jako rodina jsme zvyklí i na měsíční odloučení, manžel hodně cestuje a trénuje juniorský tým. Tohle odloučení je ale samozřejmě jiné. Davídek ale naštěstí nemá reálnou představu o tom, jak to „tam” vypadá a jaký je tam režim. Pečlivě zvažuji, které informace k jeho uším dolehnou. A doufám v empatii rodičů jeho spolužáků a kamarádů. Doufám, že se k němu nedostane nic, co by mu ještě víc ublížilo.

A co Lola?
S tou je to jiné. Jsou jí čtyři roky, s ní si člověk o aktuální situaci nemůže promluvit narovinu. Často se ptá, jestli už táta zítra přijede, a když dostane odpověď, že ne, je smutná, ale za chvíli o tom neví… David dětem píše, časem se s nimi snad spojí i telefonicky nebo přes Skype. Zvládneme to. Do budoucna nevylučuji ani případnou pomoc psychologa.

Dnes, kdy se u nás rozvádí každé druhé manželství, musí být pro děti „ztráta“ rodiče, byť dočasná, asi tou největší bolestí. Vím, že je těžké to nějak paušalizovat, ale otevřené rozhovory a vysvětlování asi dětem pomohou víc než obligátní: to bude dobré…
Myslím, že je důležité dětem nelhat. Pokud se Davídek na cokoli zeptá, odpovím mu, ale samozřejmě odpověď přizpůsobím rozumu a vnímání devítiletého dítěte. Povídáme si často o různých věcech. I když to může vypadat, že situace kolem táty ho trápí nejvíc, často je víc smutný z toho, když se na něj neprávem nazlobí kamarád. Lole vlastně také nelžu, jen jí neříkám všechno. Je důležité zohlednit věk a povahu dítěte. Naše děti jsou velmi milovány, a to je nejdůležitější. Má práce mi navíc dovoluje být s nimi, když mě potřebují. David jim v každém dopise píše, jak je miluje. A děti ví, že se jim milující táta vrátí.

Vím, že vaši přátelé i lidé z řad veřejnosti projevili velkou solidaritu a nabídli vám pomoc. Překvapila vás taková míra solidarity? A „využila“ jste případně něčí pomoci?
Věděla jsem, že lidé, kteří mého muže osobně znají, se k nám zády neotočí. Můj muž je tak čestný, slušný a férový chlap, že nikdo z našeho okolí nepochyboval o tom, že prostě naletěl. A že je v kauze obětí. Znají také naše finanční poměry a ví tedy, že u manžela k žádnému obohacení nedošlo. To ostatně potvrdil i soud. Trest také vnímají jako nepřiměřeně přísný a vlna podpory je opravdu obrovská. Moc si toho vážím a všem za nabídku pomoci děkuji. Já jsem ale soběstačná a psychicky dost silná žena. Pokud budu mít práci, zvládneme to jen v rámci rodiny a s pomocí blízkých přátel, kteří žijí v našem okolí a občas pomohou s hlídáním dětí. Ta pozitivní energie, která sálá vlastně i z cizích lidí, kteří nás ani neznají, ale příběh je jim blízký – zažili něco podobného – a že jich bohužel je, mě v těžších chvílích dobíjí. Negativní komentáře přichází buď od anonymů, nebo od lidí, u kterých z prvních slov cítíte, že o kauze nic neví a sami mají zřejmě hluboký problém. A veřejné diskuze vůbec nečtu. Už od dob Miss. To je plýtvání časem i energií.

Jaké jsou vlastně vaše děti? Jsou si v něčem podobné? A nakolik v nich vidíte „otisk“ vás rodičů?
Podobné rysy a povahové vlastnosti u nich moc nevidím. Hlavní rozdíl je to, že jeden je kluk, druhý holka (usmívá se). Od toho se všechno odvíjí. Lola je typická holčička. Ráda se parádí, hraje si s panenkami, pomáhá mi s vařením, uklízením… To Davídek byl jako malý hodně na traktory, různé nářadí, a teď? Je mu devět. Takže vrcholem zábavy jsou pro něj hry na tabletu a Playstationu. Hodně času trávíme venku, buď společně, nebo on se prohání se svými kamarády na koloběžce. Kdyby si ale mohl vybrat, seděl by doma a hrál. Má časové limity, víc už se s tím ale neperu a přijala jsem to. Za nás taková lákadla nebyla, těžko se jejich dětství srovnává s tím našim. Ale to jsem se dostala úplně jinam. Obě děti jsou celkem klidné, žádní divočáci. Davídek je víc po tátovi, rozvážný, jen tak nic ho nerozhodí a nerozčílí. Není výbušný. Ale je po mně hodně citlivý. Dlouho si pamatuje, když mu někdo ublíží, a každé ošklivé jednání vůči sobě podrobně rozebírá. Lola se teprve vykresluje, ale už teď vnímám, že je po mně paličatá. Má také větší zájem o pohyb.

Všimla jsem si na vašem Instagramu, že jste vášnivá zahradnice. Kdy se u vás tahle láska rozvinula?
Přišla s vlastní zahradou. Takže je to poměrně čerstvá záležitost. Mám ale tu nejlepší učitelku – babičku, která má obrovskou zahradu a pěstuje všechno, na co si člověk vzpomene. Od bylinek po brambory a melouny.  Spousta kytek v mých záhonech je právě od ní. Postupně něco dokupuji, vymýšlím, kde a co bude nejhezčí. Na začátku mi ale se zahradou pomáhali odborníci. Máme zahradu, na které se pomalu dvacet let nic moc nedělalo, všechno tam jen divoce rostlo. Zahrada je z poloviny ve stínu vzrostlých jehličnanů, takže velká pěstitelka zeleniny ze mě nebude, nemám dost míst, kam se sluníčko dostane.

Lucie Křížková: V dětech jsem se našla, chtěla bych třetí
Co by měl každý táta naučit svého syna? Umět prohrát i zdolávat překážky
Témata: Slavné maminky, Výchova, Rodičovství, Školák, Psychika, Chování a vztahy, Instagram, Inspirativní ženy, Rodiče, Poradna pro rodiče a děti, Sociální sítě, Moderátorka, Lola, Lucie Křížková,, Sama doma, David Křížek,, Tatínek, Lucie Křížková, Lipno, Traktor, Skype, Vězení, Vysvětlování, David, Kříž