[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
U syna jsme ze začátku nadělali strašně moc chyb. Od prvního dne doma jsme večer u postýlky dělali psí kusy – zpívali písničky, pouštěli kolotoč, četli knížku, jen proto, aby neusínal „sám a opuštěný“.
Video: Co vyvádějí dvouletá dvojčata, když je rodiče dají spát
Kupodivu pořád brečel a my nechápali proč. Až postupně nám došlo, že ho vlastně pořád vyrušujeme a on pláče, protože by rád spal, a my mu to kazíme. Takže jsme nakonec metodou pokusů a omylů skončili u pouhého popřání dobré noci, pusy a pohlazení. Mareček má nejradši svůj klid a usíná sám naprosto bez problémů. Alice, 33 let, syn Marek, 2 roky
Dokud byla Anežka malé miminko, zaměřila jsem se hlavně na to, abychom ustálili večerní koupání na stále stejný čas. Díky tomu se nám poměrně rychle zpravidelnily i intervaly kojení. V prvních týdnech ji zaručeně uspalo prso – u něj mi usnula a pak stačilo přenést ji do postýlky.
Jak rostla, začala s večerním usínáním trochu zlobit, na období mezi čtvrtým a šestým měsícem vzpomínám dodnes skoro s hrůzou. Kolikrát jsem houpala na míči až do půlnoci, než konečně zabrala. Něco jsem dělala špatně, ale nevím, co to bylo. Pak jsme přešli na večerní láhev s řídkou kaší a po ní najednou spala jak nemluvně.
Od roku a půl jí večer čtu pohádky, i když jim samozřejmě ještě nerozumí. Ale líbí se jí ležet a jen tak poslouchat můj hlas, za pár minut už oddychuje. Klára, 34 let, dcera Anežka, 3 roky
V prvních měsících Kryštůfek při uspávání hodně křičel, takže jsem musela zůstávat v pokoji a usínat s ním, někdy jsme ho i dvě hodiny nosili v náručí, dokud neusnul. Naštěstí se vše postupně zklidnilo.
Dnes, kdy jsou mu necelé dva roky, ho po vykoupání uložíme, dostane v postýlce láhev mléka a pak si tam vyčistí zoubky. Potom mu čtu pohádky, říkanky, prohlížíme si obrázkové knížky a povídáme o tom.
Po nějaké době si sám řekne „zavřít knížku“ a já mu nakonec zazpívám ukolébavku, kterou jsem vymyslela jen pro něj. Na to se moc těší. Pak mu řeknu, že ho máme rádi, dám mu pusu a odcházím z pokoje. Do půl hodiny usne. Martina, 31 let, Kryštof, 2 roky
Začínáme večerní koupelí, které předchází pokus o vyčištění zubů, a pak následují všechny obvyklé úkony – mazání, plenka, strojení do pyžama. Samotné uspávání stále znamená prso od maminky, někdy u něj usne, ale čím dál častěji ne.
Protože spí s námi v manželské posteli, znamená to, že tam s ním ležíme, dokud neusne. Někdy je to skoro hned, většinou po půl hodině, ojediněle i za hodinu. Při tom mu zpíváme své vlastní melodie, já i partner máme každý svoje speciální. A hlavně v klidu ležíme, abychom mu ukázali, že by nás mohl napodobit. Lenka, 35 let, Matouš, 15 měsíců
Adélka má odjakživa trochu strach ze tmy. Jako úplné miminko usínala dobře, ale jakmile začala víc vnímat, zatemnění v pokoji ji začalo děsit. Dlouho jsem nemohla přijít na to, že jí vadí právě tma. Pomohla až první dovolená v létě, když jí byl rok a něco.
V hotelovém pokoji nebyly žádné žaluzie, jen slaboučké závěsy. A Adélka tam najednou usínala úplně bez problémů. Konečně mi to došlo. Když jsou v létě dlouhé dny, nemusím nic řešit, v zimě si pomáháme rozsvícenou lampičkou, kterou jdu pak v noci zhasnout.
Jinak dcera usíná bez problémů, stačí, když jí večer já nebo manžel chvíli vyprávíme, že ji máme rádi. Pohádky ani čtení z knížek nevyžaduje. Zato se k nám ráda v noci stěhuje, to jí tma najednou nevadí – klidně poslepu přeběhne z postýlky k nám. Andrea, 37 let, Adélka, 3 roky
Náš Honzík neusne bez oblíbeného plyšáka. Dostal ho zhruba v roce a půl od babičky a dědy, když byli v zoo. Pár plyšáků měl už předtím a zas tak moc ho nezajímaly, ale tady se to nějak sešlo asi i s tím zážitkem nebo už byl ve správném věku, nevím – prostě hračku popadl a už ji nedal z ruky.
Přes den panda odpočívá v postýlce, ale večer, když ho odnášíme do pokojíčku, se po ní hned ptá a ujišťuje se, že na něj čeká. Po uložení ji popadne a se šťastným úsměvem se s ní mazlí.
Pak si stoupne a ještě nám ji s důležitým výrazem podá a rozkáže: „Pusinku!“ Teprve co dáme pusinku pandě, můžeme ji dát i jemu. Pak si spokojeně lehne a už nás vůbec nepotřebuje. Panda s námi musí na všechny výlety s noclehem, bez ní by zkrátka neusnul. Hlavně ji nikde neztratit! Katka, 34 let, Honzík, 2 roky
Kolem nejstaršího dítěte samozřejmě probíhaly uspávací manévry, zpívalo se jako o život, recitovaly básně, četly pohádky. Asi jsme to prožívali víc my rodiče než náš prvorozený syn.
Dneska máme děti tři, v pravidelném odstupu dvou let, a o uspávání se postarají samy. Jsou všechny v jednom pokojíčku a my jim večer s manželem na střídačku čteme. Ale i kdyby se tvářily sebeospaleji, jakmile definitivně popřejeme dobrou noc a zavřeme dveře, v tu ránu ožijí a štěbetají ještě hodinu.
Velmi rychle jsme pochopili, že nemá smysl je za to kárat a snažit se, aby mlčely a spaly. Chtějí si zkrátka vyprávět spolu a spolu pak i usnout. Někdy to trvá i hodinu, ale hlavní je, že si to spolu takhle užívají. Jana, 37 let, synové Albert, 7 let, Matěj, 5 let, dcera Janička, 3 roky
Uspávání je u nás od začátku na manželovi, protože se rychle ukázalo, že to dovede mnohem lépe než já. Možná je to tím, že já už večer sotva stojím na nohou, zatímco on je ještě plný elánu a chce si děti po celém dni v práci trochu užít, takže mu nevadí, když u jejich postýlky vysedává hodinu a víc.
Vymýšlí si vlastní pohádky nebo „horory pro děti“, jak tomu říká, a oba synové na něm visí očima. Když se vzácně stane, že muž nemůže a musím ho zastoupit já, netají se tím, že to bude nuda! Asi už si nepamatují, jak vděčně usínali při kojení v mámině náruči, dokud byli malí. Petra, 36 let, synové Petr, 5 let, Adam, 3 roky
Dceru jsem si trochu „rozmazlila“ vlastní leností. I když byla ochotná spát vzorně v připravené postýlce, od začátku jsem si ji brala k sobě do postele, protože se mi nechtělo několikrát za noc vstávat a pak mrznout při kojení v křesle. Jenže dneska je malé rok a půl a do postýlky už vůbec nechce. To by ani nevadilo, větší problém je, že beze mě nedokáže usnout.
Takže náš večerní rituál je ten, že po večeři, kterou je jídlo u stolu, ji v postýlce ještě dokojím, hladím ji a něco vyprávím, třeba jen pro sebe, co musím koupit, jí je to jedno.
A to dělám, dokud úplně neusne, jinak nemám šanci z ložnice odejít bez pláče a křiku. Naštěstí usíná rychle, obvykle do dvaceti minut. Ušila jsem si na sebe bič, na druhou stranu je to bič velmi příjemný a nijak mi to nevadí. Dokud nebude sourozenec. Dáša, 32 let, dcera Míša, 18 měsíců
U nás se usíná jedině s Krtečkem. Tedy v posledním roce. Jak to bylo předtím, už si vlastně ani moc nepamatuju, teď všechno válcuje Krtek. Lukášek měl zlomenou nožičku – srazilo ho jiné dítě na tříkolce – a musel pořád ležet. Už jsme nevěděli co, takže nakonec došlo i na zapovězený tablet.
A vypěstovali jsme si závisláka na Krtečkovi. Každý večer po uložení do postýlky musíme pustit jeden díl, jinak je zle. Viděl už každý nejmíň stokrát, zná je nazpaměť, ale to mu vůbec nevadí.
Pokaždé si sám řekne, který příběh chce zrovna vidět, a už dopředu pak hlásí, co se bude dít. Naštěstí mu opravdu stačí jen jeden díl, který má pár minut, proto to tolerujeme. Po skončení si popadne krtka plyšového a usne během chvilky. Lucie, 35 let, syn Lukáš, 4 roky