[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Klára má tříměsíční okatou holčičku. Miminko je zdravé, netrápí ho bolesti bříška, ukázkově přibývá a spinká takřka celou noc. Eliška je zkrátka ideální „tabulkový kojenec“ s jemným a neustále usměvavým obličejíčkem děťátka z reklamního katalogu. Ale i tak je vždy skvěle vypadající Klára naprosto vyčerpaná.
Klára je totiž perfekcionistka. Doma musí být vše jako ze škatulky; parketové podlahy jako zrcadlo, nikde ani smítko či chloupek, ve skříních provoněných mýdlem se hrdě tyčí dle barev a typu oblečení srovnané komínky prádla, balkón přetéká květinami, lednice dobrotami, z trouby voní bábovka (kterou však Klára kvůli postavě nejí).
Perfektní však není jen domácnost, ale i sama Klára. Tři měsíce po porodu je štíhlá jako proutek, vždy bezchybně decentně nalíčená, s promyšlenou ležérností oblečená, s účesem, u něhož zná každičký vlásek své přesné místo. Stejně působí i Eliška; růžovolící, voňavé miminko, které snad ještě nikdo nezahlédl v nevyžehlených dupačkách s flíčkem.
Už asi tušíte, proč je Klára vyčerpaná…
„Perfekcionistka se snaží být nejlepší a je neustále frustrována a neustále porážena, protože ví, že by to mohla udělat lépe, kdyby… Perfekcionistka se vyčerpává hrou na chrta honícího mechanického zajíce zvaného dokonalý výkon,“ tvrdí známý psycholog a autor několika bestsellerů, Kevin Leman. Perfekcionistky si málokdy řeknou: „Udělala jsem to skvěle! Jdu si lehnout do postele!“
Zřídkakdy si uvolněně vychutnají pocit bezvadně odvedené práce. Jejich nároky jsou obvykle tak vysoké, že i skvěle podaný výkon má vždy nějaký kaz na kráse. Dle Lemana se perfekcionistky nevědomě, kousek po kousku, ničí a jejich nikdy neuspokojený duch trpí.
Perfekcionistky, přestože působí často velmi sebejistě, mají mnohonásobně vyšší sklon k depresím i dalším psychickým problémům. Bohužel se dokonce stávají snadnou obětí poruch příjmu potravy – bulimie či mentální anorexie. Perfekcionistky bývají i přes svou vnější sílu vnitřně nejisté a slabé.
Skvělý rodinný terapeut a psycholog Leman navíc dodává: „Perfekcionistka je chycená do sítě vlastních vysokých očekávání. Protože tolik očekává od sebe sama, očekává stejně tak mnoho i od ostatních a výsledkem je, že všichni včetně perfekcionistky začnou pomalu šílet.“
Perfekcionismem a touhou po dokonalosti strádá nejen sama její oběť, ale i její blízcí – nejvíce potomci a také partner (není-li dostatečně asertivní).
Dle psychologů trpí perfekcionismem nejčastěji prvorození a jedináčci. Pokud má prvorozená dcera za otce (popř. matku) velmi autoritativního puntičkáře šetřícího chválou, city, uznáním i pohlazením – snaží se mu malá slečna neustále zalíbit a zavděčit. Jenže podle otce nebývá nic, co udělá, dobré, povedené a úspěšné. Dokonce i sama holčička by zcela jistě měla být pohlednější, upravenější, štíhlejší, inteligentnější apod.
Taková výchova a především láska, kterou si musí malá slečna zasloužit svými perfektními výkony, ničí její sebeúctu, sebelásku i sebepřijetí. Perfekcionistce se budou vždy zdát její cíle nedosažitelné, neboť mnohdy bývají nereálné. Jenže jak žít, když není „jednička“? Jak naplnit své cíle a očekávání, když už nezbývají síly?
Klára má naštěstí velmi klidného, tolerantního a milujícího partnera, který stav své partnerky i její motivy chápal. Avšak také věděl, že sám nebude nikdy stačit na to, aby Kláru uklidnil a pomohl jí vymanit se ze sítí, které kolem ní upředlo její dětství, dospívání a její přísné nároky na sebe samu. Po několika vážných rozhovorech se Klára s velkou podporou svého partnera rozhodla svěřit své vyčerpané tělo i duši do rukou psychologa. Klára se nyní učí nebýt na sebe tak přísná.