Maminka.czPsychika

Uvěznění táty převrátilo život devítileté dívky. Podobnou zkušenost má v ČR až 40 tisíc dětí

vas 18.  6.  2024
Simona (11) měla hezké dětství. Když jí ale bylo devět, sebrali jejího tátu na ulici policajti a pak už ho neviděla. Šel do vězení a máma se kvůli tomu zhroutila. Ona sama se za to styděla a uzavřela se do sebe. Dětí, jako je Simona, je v Česku odhadem až 40 tisíc. Přezdívá se jim „neviditelné děti“.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Nikdo o nich moc neví, rodiny to často před společností tají. Podle nejnovějšího výzkumu jsou tyto děti velmi traumatizované, pociťují pocity viny a ovlivňuje to jejich psychický i fyzický stav.

VIDEO:  Lucie Křížková: Za manželovým pobytem ve vězení jsme udělali tlustou čáru

Nikdo neměl tušení, co táta dělá

Že je táta roky zapletený do finančních podvodů, Simona ani její matka vůbec netušily. Rodiče měli hezký vztah, rodina spolu jezdila na dovolenou k moři, v zimě na lyže. Dívka měla hračky, o kterých se jiným dětem ani nezdálo. Maminka pracovala jako zdravotní sestra, táta jako finanční manažer, skoro pořád byl v práci. Se Simčou si rozuměl, ve volnu spolu rádi jezdili na kole.

Jednou navečer přijeli z nákupu a přímo před domem na ulici tátu zalehli muži zahalení v černém. „Bylo to rychlé, tátu odvezli. Tu noc nikdo z nás nespal,“ vzpomíná Simona.

Svět se dívce od té doby obrátil vzhůru nohama. Postupem času se rodina dozvěděla, že táta zpronevěřil hodně peněz. Později vysvětloval, že chtěl zajistit rodinu do budoucna. Místo toho jim ale způsobil problémy, se kterými se perou dodnes.

Poruchy spánku a zhoršený prospěch

Simonce je dnes jedenáct. Za tátou občas jede na návštěvu nebo si zavolají. Trpí ale poruchami spánku, uzavřela se do sebe, zhoršil se jí prospěch ve škole, o tátovi skoro nemluví. Maminka jí sice vzala párkrát k psycholožce, ale Simča nechtěla spolupracovat. Finančně rodině hodně pomáhají prarodiče, protože z jednoho platu by sotva vyšli.

Je důležité, aby u odsouzených žen matek nedošlo k přetržení pouta s dítětem, říká bývalá ředitelka ženské věznice

S partou na kempu

Simča jela vloni na Andělský kemp, tábor, který mnoho let organizuje nezisková organizace Mezinárodní vězeňské společenství (MVS). Kemp je určený primárně dětem odsouzených rodičů. Díky dárcům je pro děti zdarma. Nikdo se na kempu nemusí stydět za to, že má mámu nebo tátu ve vězení, všichni jsou na stejné lodi. Podle Simči bylo úlevné vidět, kolik dětí má rodiče za mřížemi. Našla si mezi vedoucími kamarádku, se kterou konečně poprvé mluvila o tom, jak moc je na tátu pořád naštvaná a jak se za to, co udělal, stydí. Někdy si dokonce prý myslí, jestli to nebyla trochu i její vina, když chtěla po rodičích nový telefon nebo kolo a táta jí chtěl jen plnit sny.

„Tyto pocity jsou falešné a děti vězňů často cítí vinu za své rodiče. Je potřeba jim říct, že za nic nemohou a že to, co se stalo, není jejich vina,“ říká Žaneta Dvořáčková, vedoucí projektů pro rodiny a děti z MVS. Podle ní je potřeba na tuto skupinu dětí myslet, aby nepropadala společenským sítem a více s ní pracovat. „Na rodiny a děti vězňů obecně společnost pohlíží přes prsty, což jim moc nepomáhá. Do nelehké situace se přitom dostávají bez vlastního přičinění. Třeba když srovnáme podobnou situaci, kdy se rodiče rozvedou, nebo dokonce jeden zemře, tak tyto děti všichni opečovávají, věnují se jim, projevují lítost, spontánně pomáhají. Když dítěti odejde rodič do vězení, většina ho odsoudí a často slyšíme hlavně u 'zlobivějších' dětí, že skončí jako jejich rodiče. Problémem je také to, že s dětmi neumí o problematice mluvit rodiče ani učitelé a stranou stojí i sociální pracovníci,“ dodává Žaneta Dvořáčková.

Nový průzkum ukázal na velké trauma dětí

Podle nejnovějšího výzkumu Rodičovství za mřížemi, který MVS provedlo ve spolupráci s Masarykovou univerzitou Brno, se zjistilo, co organizace u těchto dětí sleduje roky. Tedy že uvěznění rodičů přináší dětem enormní emocionální zátěž, která vyvolává hluboký smutek, nebo že jsou tyto děti ohroženy až 4x více traumatem než ostatní děti. Samozřejmě existuje i skupina dětí, která žije v problematických rodinných vztazích již před uvězněním rodiče (drogy, násilí apod.), a pro ty znamená odchod rodiče za mříže spíše úlevu.

Simča po kempu začala navštěvovat v Praze také projekt Dream Academy, což je motivační setkání pro dospívající dívky vězněných rodičů. O dívky se starají mentorky, které jsou jim k dispozici pro sdílení, kdykoli to potřebují. Parta dívek a mentorek jezdí na výlety, setkávají se zajímavými hosty, kteří vyprávějí o svých životech i nástrahách. Simona postupně začíná chápat, že to, co se stalo, není její vina a spolu s ní podobné příběhy zažívá mnoho dětí. Tátovi zatím neodpustila, ale ví, kde najít podporu a že existují lidé, kteří ji v těžkých chvílích podrží.

V Česku je odhadem až 40 000 dětí, které mají rodiče ve vězení.

Uvěznění rodiče znamená pro děti, které mají s rodičem dobrý vztah, enormní emocionální zátěž, negativně to ovlivňuje jejich psychiku, jsou často traumatizované. Odchod rodiče za mříže vytváří u dětí podmínky pro nepříznivou životní trajektorii, která ovlivňuje život dítěte nejen v přítomnosti, ale je riziková i pro jeho budoucí život.

Riziko, že skončí v dospělosti také ve vězení, je pěti- až osminásobně vyšší.

Jako jedna z mála organizací, která se rodinám a dětem vězněných rodičů uceleně věnuje, je Mezinárodní vězeňské společenství.

Chcete pomoct? Zapojte se do sbírky, která těmto dětem pomáhá.

Témata: Děti, Příběhy, Psychika, Rodina, Rodiče, Životní příběh, praha, sbírka, Dívka, vězení, Trauma, Táta, Česká republika, Lucie Křížková, Podobná zkušenost, Uvěznění, Simča