[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Herec Felix Šrámek hraje v seriálu Ulice už několik let, momentálně ale coby hrdina Vojta prožívá nehezké časy. Jeho adoptivní rodiče nezvládli manželskou krizi a rozvádí se. A tak se svým malým bráškou musí Vojta absolvovat neustálé pendlování z jednoho bytu do druhého a jediným jeho snem je, aby se rodiče zase usmířili.
Podobnou situaci zažívá spousta dalších dětí. Podle statistik rozvodovost v celkovém trendu momentálně sice neroste, přesto ale pořád každé druhé manželství končí rozvodem. Nejhorší dopad má tato situace pochopitelně na děti. Jak a zda vůbec lze střídavou péči zvládnout?
Střídavá péče je strašák nejen pro rodiče, ale především pro děti. Jakou zkušenost s ní má školní psycholožka, která pracuje se školáky 1. stupně základní školy? Jakou pro změnu advokátka, která se specializuje na rodinné právo? A co prozradil hlavní hrdina příběhu z Ulice?
Felixi, v Ulici hraješ adoptovaného syna Karly a Kryštofa, kteří se ale momentálně rozvádí. Připravoval ses nějak na tuto dějovou linku, rozebírali jste třeba s panem režisérem určité scény?
Já se ten děj dozvídám postupně, podle natáčecích dní, takže to, že se moji seriáloví rodiče chystají rozvádět, jsem dost dlouho nevěděl. Nejvíc mi asi vadilo, že se pořád na place točí, že se hádají. A ani teď nevím, jak to dopadne, ale doufám, že budeme pohromadě. Moc bych si to přál.
Spolu se svým seriálovým bráškou Kustou teď tak trochu pendlujete z jedné domácnosti do druhé. Máte dva domovy. Umíš si něco takového představit i ve svém soukromém životě?
To asi úplně neumím. I když já cestuju rád. (usmívá se)
Co je podle tebe na této situaci úplně nejhorší? Že se rodiče přestali mít rádi? Že máš dva domovy? Že nevíš, s kým se o svém trápení a smutku pobavit…?
Jako Vojta mám asi úplně největší strach, abych neskončil bez rodičů – jako na úplném začátku. Když se točilo a já se loučil s bráškou Kustíkem, dával mu svoje autíčko a říkal jsem mu “ty se neboj, ty seš jejich...”, tak mě napadlo, že na tom může být takhle i hodně dalších dětí. A ty že asi musí mít strach.
Jak by ses snažil situaci, kdy maminka a táta žijí odděleně, zvládat?
Snažil bych se být nejhodnější, aby se k sobě vrátili, nebo bych chtěl mít štěstí na super nové partnery rodičů, se kterými bych si rozuměl.
často Potkávám neznámé děti nebo kamarády, třeba na hřišti nebo skateparku, kteří říkají, že to mají doma stejně jako já v Ulici...
Asi mi dáš za pravdu, že v podobné situaci je potřeba nepřestat spolu jako rodina komunikovat. I děti by měly mít aspoň trochu jasno v tom, co se v rodině odehrává. Když máš sám nějaký problém nebo tě něco trápí, snažíš se to probrat s rodiči? Nebo třeba se starším bráchou?
U nás doma si všichni pomáhají a mluví o všem. Ale třeba vím, že můj brácha Alfréd, kterému je sedmnáct, je moje největší opora v tom, že když třeba něco nedokážu říct, jak to přesně cítím, tak on mi pomůže.
Slyšela jsem, že na vaše rodinné seriálové peripetie přišla spousta reakcí nejmenších diváků, kteří Ulici sledují a kteří jsou v podobné situaci. Troufnul by sis dětem, kterým se rodiče rozvádějí a které mají najednou dva domovy, něco poradit, vzkázat?
Co vím, tak nejvíc mají strach děti z dětských domovů, aby jim nezmizela ta rodina, která je pro ně úplně nejvíc důležitá. Seriálový Vojta, tedy já, jim to pomáhá zvládnout. Potkávám často neznámé děti nebo kamarády, třeba na hřišti nebo skateparku, kteří říkají, že to mají doma stejně jako já v Ulici. Kámoš mi třeba říkal: “Já už ani nevím, kterej rodič je můj pravej.” Takže bych jim asi vzkázal: Snažte se být tam, kde se cítíte nejlíp, a rodičům se to snažte vysvětlit, jako Vojta v seriálu...
A co na střídavou péči říkají odborníci?
Školní psycholožka Mgr. Kristýna Hrichová:
Střídavou péči vnímám jako vysoce individuální záležitost. "Střídavá péče je sice spravedlivá a rodiče se dělí rovným dílem o výchovu i čas strávený s potomky, na druhou stranu ale dětem tříští pocit zázemí, bezpečí, jistoty. Není pořádné a jednotné doma. I to má vliv na dětské chování. Děti jsou často nejisté, neukotvené, já tomu říkám, že jsou rozvibrované, jejich životy jsou roztříštěné mezi dva světy. Nejkomplikovanější mi pak přijde střídání v polovině týdne, kdy například ve čtvrtek ráno dítě doveze jeden rodič a odpoledne ho vyzvedává druhý. Z mého pohledu to narušuje běžný týdenní rytmus. Dítě se musí během pracovního dne přepnout z jednoho rodičovského módu do druhého. Nechci však brojit proti střídavé péči, píšu o svých zkušenostech. Závisí na osobnosti dítěte a na tom, jak spolu komunikují a spolupracují rodiče. Věřím, že jsou děti, které tímto způsobem fungují spokojeně. Při rozhodování o střídavé péči bych ale velmi důkladně zvažovala, zda je právě v tom daném případě vhodná."
Lékařka, rodinná spánková poradkyně MUDr. Magdalena Danielová www.rodinaaspanek.cz
Střídavá péče může fungovat, pokud se rodiče dokážou dohodnout a dítě zažívá co nejméně změn a stěhování... "Vzhledem k tomu, že k samotnému rozvodu často vedou právě i potíže s komunikací, je i poté problém se domluvit, a zátěž tak padá na dítě. Děti často zápolí se změnami, v každém prostředí mají jiné podmínky, jinak nastavené hranice a přijetí. Často se dostanou do situace, kdy jsou narozením dalšího sourozence odsunuty a není pro ně prostor, nemají záchytné body. Při rodičovských sporech směřuje veškerá tíha na dítě, které je navíc často obviňováno nebo slouží jako hromosvod frustrací. Veškeré tyto události mohou vést k úzkostem, nejistotě, stažení se do sebe i nočním děsům. V jakémkoliv rodičovském sporu, nejen rozvodu, by mělo dítě vědět, že spor je mezi rodiči a ono za něj není odpovědné. Můj osobní názor je, že dítě má právo na oba rodiče a nikdo by neměl být odsunutý na druhou stranu. Střídavá péče je vhodná pro ty, kteří se umí domluvit, v ideálním případě dítě zažívá co nejméně změn a stěhování."
Advokátka se specializací na rodinné právo JUDr. Romana Lužná www.advokatka.net
Předpokladem pro úspěšné zvládnutí střídavé péče je schopnost dítěte zvládat změny a schopnost rodičů jednat v zájmu dítěte a respektovat se vzájemně v rodičovské roli... "Střídavá péče je velkým celospolečenským tématem. Setkávám se s tím ve své advokátní praxi v podstatě denně. To vyplývá z toho, že velké procento rodičů se rozvádí či rozchází a rozpad vztahu s dětmi se dotýká i členů širší rodiny. Pro některé rodiče je střídavá péče jediná možná cesta, někteří z ní mají obavy. Střídavá péče, stejně jako ostatní formy péče o děti, má svoje klady i zápory. Umožňuje dítěti zachovat si rovnocenný kontakt s oběma rodiči nejen ve smyslu kvantity, ale i kvality. To znamená, že dítě s oběma rodiči zažívá i běžné denní záležitosti a nedojde k rozdělení, že jeden z rodičů zajišťuje veškeré provozní věci a druhý má s dítětem jen zábavný program o víkendech. Dítě by nikdy nemělo být prostředníkem řešení konfliktů mezi rodiči."