[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Většinou si děti nejhorším obdobím časté nemocnosti projdou během prvního roku pobytu v kolektivním zařízení a dále se postupně adaptují během druhého roku ve školce. Každý další rok by pak měl být s ohledem na četnost nemocí a jejich závažnost lepší. Ve školním věku by měl být imunitní systém dostatečně připraven na to, jak se bránit příchozím nemocem, takže je naděje, že se zdravotní stav dítěte bude lepšit. Určité citlivé období pak ještě nastává v období puberty,“ říká na úvod primářka oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s. MUDr. Magdalena Popelková.
Opakované rýmy s kašlem, záněty středouší či průdušek nebo spála – to jsou nemoci, kterými si v mateřské školce projdou téměř všechny děti. „Náchylnější k onemocněním bývají jedináčci či prvorozené děti, které jsou v prvních třech letech izolované ve své rodině. Mladší sourozenci se pak adaptují lépe, jelikož jejich imunitní systém je díky starším sourozencům lépe připraven,“ vysvětluje MUDr. Popelková.
„Imunitní systém je založen na podkladě určité genetické informace – u někoho se mohou objevit závažné poruchy, u dalšího drobné odchylky a jindy je funkce imunity taková, jaká má být. Bohužel však nezáleží jen na genetice; dalšími faktory, které mohou imunitu oslabit, jsou stres, prochladnutí, přehřátí, nedostatek spánku, nutriční nedostatečnost nebo absence adekvátní fyzické aktivity a pohody (v rodině, v kolektivu) vůbec. Také očkování přechodně imunitu oslabí, a i když jsou ve finále přínosem, přechodně mohou být příčinou toho, že děcko nějaké infekci podlehne,“ doplňuje MUDr. Eva Vernerová z Ústavu imunologie 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol.
„Častější nemocnost školkových dětí nemusí hned znamenat sníženou imunitu, může to být výsledek špatných režimových opatření, nedostatek pohybu, neotužování,“ (MUDr. Tereza Nedělková z Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.)
Propukají-li nemoci v častém intervalu (minimálně každý měsíc s horečnatým onemocněním, záněty průdušek či opakovanými záněty středouší i močových cest), je podle slov primářky Popelkové vhodné poradit se s dětským lékařem o návštěvě imunologa.
I pro malé děti existují v indikovaných případech léčiva podporující či nějakým způsobem povzbuzující imunitní systém (imunostimulancia, imunoregulancia). „Nasazení imunostimulancií za běžných situací není nutné, ale je vhodné u dětí, které stůňou více než 6krát až 8krát ročně tak, že musejí zůstat mimo kolektiv. Není podmínkou, aby potřebovaly antibiotika, ale často mají rýmu, kašel, zvýšenou teplotu, jsou unavené, trpí nechutenstvím či průjmy,“ popisuje MUDr. Vernerová. Podle lékařů je vhodné nejprve začít s potravinovými doplňky, například s echinaceou či betaglukany.
„Kolik je poruch imunity, tolik je přístupů k léčbě,“ pokračuje imunoložka. Podle jejích slov jde většinou o lehké a přechodné obtíže a imunostimulace v těchto případech nebývá dlouhodobá. Léčba, která trvá roky, se týká spíš alergiků a dětí s autoimunitními poruchami. Imunostimulaci by měl optimálně podávat specialista – alergolog či klinický imunolog, obvykle na doporučení praktického lékaře. Některé bakteriální lyzáty indikují i praktici. Neměli by je ale bez vyšetření podávat dlouhodobě či opakovaně.
Je lepší, když dítě přijde na imunologii aktuálně zdravé; u chronicky nemocných to ovšem není vždycky možné (pak je většinou doporučené vyšetření, když je dítě v rekonvalescenci nebo při lehkém infektu, ne však za vysokých horeček a za užívání antibiotik). Kromě pečlivého rozboru anamnézy a rodinné situace provede imunolog vyšetření z krve. U některých dětí doporučí i kožní testy (prick test). Za některých specifických stavů se vyšetřuje moč, někdy se provádí rentgen.
Pokud už dítě ulehlo, dopřejte mu kromě léků na zmírnění potíží především dostatek odpočinku – nemoc je třeba doopravdy, bez pardonu, vyležet. „Při nekomplikovaném průběhu respiračního infektu dítě nemusí k pediatrovi. Bazální péče v domácím prostředí v klidu zahrnuje symptomatickou terapii. Je zbytečné při první naměřené teplotě či krátkodobě trvajícím kašli jít hned k lékaři, je-li dítě v celkově stabilním stavu. Pro malého pacienta je rozhodně lepší zůstat v klidu doma než absolvovat čekání v čekárně s dalšími nemocnými dětmi. Pokud se ale jeho stav nelepší nebo se zhoršuje, měl by jej zkontrolovat lékař,“ upozorňuje MUDr. Nedělková.
Při krátké anamnéze ani lékař nemůže přesně diagnostikovat, jakým směrem se bude stav malého pacienta vyvíjet. „Je-li stav dítěte nestabilní, je samozřejmě návštěva lékaře nutná!“ dodává lékařka.
Po prvních, krizových pár dnech se dítěti uleví a je pak těžké jej v posteli udržet. Přesto je nutné, aby dítě mělo dostatek spánku, klidu a odpočinku. Rekonvalescence je neméně důležitá jako samotná léčba.
„Odpočinek čili doba rekonvalescence po nemoci má trvat minimálně 2x déle než vlastní nemoc! Během této doby je nutné zátěž zvyšovat jen velmi pozvolna a mimo to nezapomenout na zdravou stravu a vitaminy. Pokud to již stav dovolí, lze doporučit pravidelný pobyt na čerstvém vzduchu. Při recidivujících respiračních infektech je důležitá důkladná toaleta dýchacích cest, zhruba od 4 let věku jsou děti schopny zvládnout vyplachování nosních sliznic konvičkou se slanou vodou v rámci prevence či při akutním infektu,“ přibližuje další metodu Nedělková.
„Při teplotě pod 38 °C je užívání léků proti horečce (antipyretik) neopodstatněné, pokud nejde o stav se zvýšenou bolestivostí. Například při viróze, kdy se teplota pohybuje okolo 37,5 °C, ale jsou přítomny bolesti kloubů a svalů, se mohou podat protizánětlivé léky (antifl ogistika).
Život je teď hodně „pospolitý“, lidé se scházejí v MHD, v kolektivních zařízeních pro volný čas, v divadlech, ale i v supermarketech. Děti však potřebují mít čas jen pro sebe a dnešní uspěchaná, „sdílená“ doba jim ho neposkytuje dostatek.
Odborná spolupráce: MUDr. Eva Vernerová, Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol v Praze prim. MUDr. Magdalena Popelková, oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí, Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s. MUDr. Tereza Nedělková, Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze