[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Bývalo tak maličké, něžné a roztomilé. Očima hltalo každé vaše gesto, každé slůvko! Jen díky vám uvěřilo v Ježíška, Mikuláše, čerta i zoubkovou vílu. V prvních letech života jste pro něj zkrátka představovali nevyčerpatelný zdroj vědění. Věděli jste, co má jíst, co má pít, jak se správně oblékat i chovat a mívali jste odpověď na každou otázku. To byly časy!
Léta utíkala a jednoho dne jste pro vašeho potomka definitivně přestali být „bohy“. Najednou měl své jasné názory na způsob života (obvykle zcela odlišné od těch vašich) a jeho životní vzory už rozhodně nebyly tatínek a maminka – a tehdy vás vaše dítko začalo pozvolna vychovávat.
„Mami tohle si fakt neber, vypadáš v tom jako babička, když šla uklízet kostel. Tati, nechoď za mnou na trénink, křičíš tam, jak když tě vraždí, všichni z tebe mají legraci!“
Sveřepý adolescent své rodiče zpravidla vychovává ve chvílích, kdy je ohrožena jeho vlastní image – ať již fyzická nebo duševní. Je tolik důležité vypadat za všech situací „cool“!
Což s nemožnými rodiči pochopitelně nejde, a tak je na čase, aby se potomek občas ujal výchovných opratí a čas od času rodiče řádně „srovnal“ či jim alespoň blahosklonně poradil.
Obvykle se rodiče adolescentů dozví; co mají nosit, jak se učesat nebo nalíčit, jak mluvit, co poslouchat za hudbu a na jaké filmy koukat atd. (Vlastně se spíše dovídáte opak; co nenosit, jak se nečesat a jaká hudba i filmy jsou totálně nemožné.)
To, že adolescent řeší, jak vypadají jeho rodiče, a jak působí na jeho okolí, není náhoda! On totiž u rodičů obvykle řeší to samé, co u sebe.
Puberta polehoučku slábne a dospělost klepe na dveře, potomek je stále více samostatný. Pozvolna má větší práva i pravomoci a také sebevědomí. V této době vám velice rád dává najevo převahu v oblastech, které již dávno nejsou vaší doménou.
Kam se na něj hrabete ve znalostech stanovení koncentrace anorganických i organických kyselin, v rozlišování rostlinných pletiv či schopnosti vyjmenovat přítoky Amazonky!
Nejenže tedy ví, jak byste měli vypadat a mluvit (to zvládl v pubertě), ale ještě disponuje znalostmi, které vy nemáte. Konečně má nepopiratelně navrch! (Zatímco vy jste své znalosti už dávno vyselektovali na ty skutečně potřebné.)
Dospělé děti vám velice rády udělí mnoho nevyžádaných rad. Zvláště dítka působící v tzv. pomáhajících profesích (lékař, zdravotní sestra, pedagog, psycholog atd.) vychovávají své rodiče naprosto spontánně a bez zábran:
„To nejez! To užívej! Ukaž mi tu naraženou nohu! Tam rozhodně nechoď! To v sobě nepotlačuj! To každopádně musíš řešit!“ Čím je rodič starší, tím bývá „výchova“ intenzivnější – role se tak nějak začínají obracet.
Také občas vychováváte své stárnoucí rodiče? Také vás vychovávají vaše starší děti?