Strach, sociální fóbie a panika provází životy stále více dospívajících i malých dětí. Zdá se, že úzkostné stavy patří v posledních letech k moderní společnosti podobně jako například workoholismus nebo vysoká rozvodovost.
Jak poznáte, zda vaše dítě trpí jen přechodnou vývojovou fází, nebo se potýká s psychickými problémy, které by měl řešit odborník? A jak můžete vy sami svým přístupem dítěti trpícímu úzkostí pomoci?
Vaše dítě má 8 měsíců. Doposud mu nikdy nevadilo, když jste se vzdálila. Mohla jste si v klidu vyřídit vše potřebné, zatímco vaše děťátko hlídal manžel nebo babička. Nyní ale jako by bylo vše vzhůru nohama. A tak zatímco se zdá, že si vaše dítě v klidu hraje a vaši přítomnost vůbec nevnímá, jakmile se zvednete ze židle, okamžitě začne plakat a natahovat své ručičky vaším směrem. A vy si stále častěji kladete onu palčivou otázku: Přejde ho to někdy? A jak k němu mám přistupovat, aby si nezvykalo, že si vše vynutí křikem, a zároveň u něj striktní reakce nevyvolala skutečný strach, který by mohl vyústit v mnohem horší fóbii?
Nebo jste nyní ve zcela jiné situaci. Víte, že máte doma chytré dítě. Všechna úskalí dětství v podobě učení se mluvit, chodit na nočník, samostatně jíst či usínat jste přeskákali bez větších obtíží. Až doposud vás na mateřství takřka nic nezaskočilo. V posledních dnech se ale vaše dítě v noci budí a do ticha vždy začne tak pronikavě křičet, až se zdá, že se vám z toho rozskočí srdce. Netušíte, co paniku u vaší dcery či syna vyvolalo. Víte ale, že pokud se svým dítětem v noci zůstanete, pokaždé se nakonec uklidní a klidně usne. O své dítě si děláte starosti. Ať totiž přemýšlíte nad nejrůznějšími příčinami, žádná se vám nezdá pravděpodobná. Až se nakonec přistihnete, že sama nemůžete spát, protože vás napadá jeden černý scénář za druhým.
Emoce provází životy nás všech
Život přináší nejrůznější pocity – pozitivní i negativní. Jsou zcela přirozené. A stejně jako v matce dítěte vyvolává paniku samotný fakt, že se její dítě v posledních dnech chová úplně jinak než doposud a ona netuší proč, i malými dětmi cloumají nejrůznější emoce vyvolané tím, co během svého života prožívají.
Stejně jako se vyvíjí motorika, řeč, orientace či sociální a morální stránka, provází dítě v životě i emoční vývoj. Díky emocím dokáže dítě (i dospělý) vyhodnocovat vše, co se kolem něj děje. Prožívá nejrůznější situace a události, přemýšlí nad nimi a zaujímá k nim konkrétní postoj. A tak dítě prožívá radost, lásku, překvapení, ale také smutek, hněv či strach. Emoce je tedy jakési osobní vyjádření – reakce na to, co se děje v okolí.
Celý článek najdete zde: https://jsme.cz/uzkost-u-deti-jak-ji-rozpoznat-a-prekonat